Je to zvláštní pocit, čekat před moderní budovou na břehu Sprévy na schůzku se spolkovou kancléřkou, stejně jako člověk čeká před jakýmkoli jiným úřadem na předem domluvenou schůzku s běžným úředníkem.
Docela věcně a nevzrušeně jednají i policisté u vchodu do kancléřství. "Ano, jistě. Běžte dál podél šipek“ posílají nás ke kontrole u rentgenových rámů. Jdeme. Nikdo nás nedoprovází, ani nehlídá.
Přejdeme nádvoří kancléřství (Berlíňané mu kdoví proč říkají spolková pračka) a vstupujeme na jednoduchou recepci v přízemí budovy. Za pultem stojí muž a žena.
Nikde okolo není patrný shon nebo spěch, hektická atmosféra okázale dokládající důležitost, místa i lidí. Přitom tu má ve více než 350 kancelářích pracovat kolem pěti set lidí.
Kancléřství se občas říká Kohloseum - podle Helmuta Kohla, který stál u jeho projektu.
Poklidná recepce kancléřství.
"Posaďte se“, nabádá nás recepční. Zbývá několik minut času. Pak přesně v půl (a je těžké odpustit si stereotypní poznámku o německé dochvilnosti) pro nás přichází tiskový tajemník kancléřky. Výtahem stoupáme do nejvyššího osmého patra kancléřství, jehož projekt pochází ještě z doby Helmuta Kohla, i když byl dokončen až v roce 2000. Tady se nachází pracovna spolkového kancléře i jeho oficiální rezidence, jakkoli Angela Merkelová žije ve svém původním bytě ve východní části Berlína.
Vstupujeme do sekretariátu. Ve skutečnosti docela jednoduché místnosti vyzdobené květinami, v níž pracují dvě asistentky. Jednu stěnu pokrývají obyčejné papírové šanony.
Přichází kancléřka.
ČTĚTE TAKÉ: |
Také její kancelář vyzařuje jednoduchost; možná je ještě výstižnějším slovem civilnost nebo přiměřenost. Žádní číšníci, zástupy asistentů a poradců. Květiny, které jsme kancléřce přinesli, si sama odnese do vázy. Člověk samozřejmě ví, s kým hovoří, toho pocitu a vědomí se nezbaví ani na okamžik, ale nic okolo a už vůbec ne chování samotné kancléřky, nenaznačuje význam a důležitost její funkce.
Oknem s pancéřovým osmicentimetrovým sklem vidíme nedaleké budovy říšského sněmu (ano, tu slavnou skleněnou kupoli) a dál stejně proslulou televizní věž na Alexanderplatzu.Kancléřka je přátelská – samozřejmě, dojde na česká slova, která si pamatuje ze svých vědeckých pobytů v Praze, jinak to ani nemůže být, společenský úzus, neformální zahájení rozhovoru.Takže: Dobrý den, U Dvou koček, řízek s bramborovým salátem.
Merkelové telefon? Moderní v 90. letech
Další rozhovor přeruší jen telefonát s manželem – očividně soukromý mobilní telefon kancléřky byl moderní možná v polovině devadesátých let a člověka, když se zamyslí, kdo všechno se vystřídal v křesle českého premiéra, napadne, jakého člověka dokázal vyzvednout německý politický systém na nejvyšší místo.
Po hodině se loučíme. Rozhovor o jaderné energetice, vzpomínkách na Prahu, euru i Evropské unii končí. Byla to výjimečná příležitost, protože kancléřka neposkytuje obvykle rozhovory ani německým sdělovacím prostředkům. Dnes učinila výjimku, jistě i na osobní přímluvu profesora Rudolfa Zahradníka, který vedl v osmdesátých letech v pražském Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie vědeckou skupinu, v níž Angela Merkelová a její druhý manžel dnes uznávaný profesor chemie Joachim Sauer, pracovali. Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotních Lidových novinách.
