Karel Gott: V šedesátých na vrcholu

Kdyby neexistoval, bylo by třeba si ho vymyslet - třeba jako Járu Cimrmana. Oba jsou světové fenomény tuzemské kultury, jenom Karel Gott je skutečný.

Zlatý hlas z Prahy se narodil 14. července 1939 v Plzni, ale jeho hvězda se zrodila až s nástupem šesté dekády; to když mu nevyšla snaha stát se malířem a profesi elektromontéra zaměnil za zpěv. Nejdřív však musela pominout padesátá léta a éru swingu nahradit rokenrol. Začátky nebyly lehké, pěvecký projev studenta pražské státní konzervatoře budil spíše rozpaky než nadšení. Toho však nedbala skladatelská dvojice Jiří Suchý a Jiří Šlitr, kteří mladého zpěváka angažovali do svého autorského divadla Semafor. Už napřesrok mu napsali hit roku Oči sněhem zaváté, který otevřel uši tolika posluchačům, že to Karlu Gottovi vyneslo prvního Zlatého slavíka.

V roce 1965 vděčný interpret Semafor opustil a společně s bratry Štaidlovými založil divadlo Apollo, kde jeho hvězda zářila až do roku 1967, kdy mu pokynulo Las Vegas. Do pouštního města hazardu a zábavy odjížděl jako držitel zlaté Bratislavské lyry za skladbu Mám rozprávkový dom. Sedm měsíců každodenního vystupování v Las Vegas mu poskytlo životní školu a vyneslo přezdívku Sinatra Východu. Na druhou stranu ho to v tomto roce připravilo o Zlatého slavíka, kterého získal jeho věčný rival Waldemar Matuška; jedinkrát za dlouhých devatenáct let Gottovi nadvlády! Šedesátá léta zkrátka budoucímu mistrovi přála - své nejlepší období totiž prožívali i jeho dvorní skladatelé, kteří sypali z rukávu jeden hit za druhým: Trezor, C'est la vie, Kdyby sis oči vyplakala, Bum, bum, bum, Lady Carneval, Hej, páni konšelé... Není divu, že to byl právě Die Goldene Stimme aus Prag, kdo v roce 1968 reprezentoval Rakousko ve Velké ceně Eurovize s písní Uda Jürgense nazvanou Tausend Fenster; česky z ní byl hit coby Vítám vítr v údolí.

Nebylo tak sporu o tom, kde byl největší československou hvězdou sladkých šedesátých - tehdy se však navíc ještě vedla sláva za ruku s nespornou kvalitou. I další roky měly pro Posla dobrých zpráv připraveny velké domácí a především mezinárodní úspěchy, ať již v duetu s Darinkou Rolincovou zvonily štěstím nebo bzučely jak Včelka Mája, ale jen výjimečně dosahovaly spontánnosti a originality jeho nesmrtelných písní z let šedesátých, které dnes bez nadsázky patří k národnímu kulturnímu dědictví.

Více o hudbě šedesátých let – rokenrolu, bigbítu i jazzu se dočtete v publikaci Sladká šedesátá.