Když ho v roce 1942 začali natáčet, Švédka Bergmanová právě získala americké státní občanství a Bogart prozatím vězel v herecké škatulce kriminálníků.
Bogie jako romantický hrdina
Hlavní role vychytralého soukromého očka ve filmu Maltézský sokol mu však pomohla uspět v castingu pro válečnou romanci, a tak se poprvé před kamerou sešel s půvabnou Ingrid Bergmanovou. Že stojí u zrodu legendárního snímku, ani jeden z nich netušil. Bezprostředně po premiéře sice film velké ovace nesklidil, ovšem za pár týdnů, kdy se v lednu 1943 právě v marocké Casablance setkali nejvyšší představitelé protihitlerovské koalice, získal film na aktuálnosti.
Kinosály se začaly plnit rychlostí světla a zisky ze vstupného několikanásobně převýšily rozpočet. Když diváky zaskočilo, že jindy drsného Bogieho vidí v roli sice lehce cynického, nicméně přeci jen romantického hrdiny, přispěchal Humphrey s jasným vysvětlením:
„Když se na muže podívá Ingrid Bergmanová, hned vypadá romanticky.“
Je to už sedmdesát let, co se z plátna poprvé ozvalo Bogartovo vemlouvavé: „Vždycky budeme mít Paříž.“ Nesmrtelné romantické drama Casablanca má zvláštní kouzlo stejně jako Ingrid Bergmanová a Humphrey Bogart v hlavních rolích tohoto filmu.
Ve skutečnosti však ke své herecké partnerce žádné zvláštní city nechoval, což mu ale nikdo nechtěl věřit. A nejméně ze všech jeho manželka, která ho obviňovala, že má s Ingrid poměr.
Proč se z milostného drama stal fenomén? Jak ovlivnil kariéru obou hlavních protagonistů?
Velký rozhovor s Mardošou o francouzských komediích i životních rituálech.
Když protest, tak na internetu. Za co by vyšli do ulic dnešní studenti.
Jelení říje objektivem Michala Růžičky. Češi jsou mistry ve vábení vysoké zvěře.