Poměr podniků vybavených televizorem a těch, které televizní vysílání v lokále odmítají, je dlouhodobě stabilní, přestože vloni počet restaurací s televizory mírně narostl .
ČTĚTE TAKÉ: |
V Brně se podle šetření mohou návštěvníci s televizním vysíláním setkat ve zhruba 80 procentech barů a pivnic. V Praze je množství barů, které televizi mají a běžně ji zapínají, o deset procent nižší. Opačná je situace v kavárnách a ve vinárnách, které jsou v moravské metropoli vybavené televizním přijímačem pouze z jedné pětiny, kdežto v Praze jich televizi má celá třetina.
Jsou televizi pro hospody přínosem?
Přestože jsou televizní přijímače v gastronomických zařízeních hodně rozšířené, existuje mezi restauratéry mnoho dohadů o tom, zda jsou pro ekonomiku pohostinství skutečně přínosem.
"Dnes má televizi v hospodě kde kdo. Před 10 lety jsme měli jednu z prvních plazem a hodně lidí to nalákalo. Ale v současné době si myslím, že se trend bude ubírat jiným směrem a televizí bude z hospod ubývat," uvedl Karel Sláma z pražské restaurace Polo.
Podle něj toto zařízení pro řadu podniků nemusí mít ani pozitivní dopad na tržby. Když je v televizi důležitý zápas, je sice hospoda plná, lidé ale spíš fandí a při tom nestíhají jíst ani pít, dodal.
Kvůli velkým fotbalovým a hokejovým utkáním se v minulosti řada restaurací vybavila projektory a promítacími plátny. Jednou z nich je například Park Cafe Riegrovy sady. "Nevypínáme tyto přenosy ani v době, kdy naše týmy z klání vypadnou. Často se pak dostáváme do paradoxní situace, kdy je tu více cizinců, než Čechů," doplnil majitel restaurace.
Kromě těchto událostí lidé podle zjištění Lunchtime preferují televizní přenos puštěný bez zvuku, aby je nerušil při konverzaci nebo při jídle.
Služba Lunchtime.cz funguje od roku 2008. V její databázi je v současné době zhruba třetina z odhadovaného množství podniků v celé ČR. Přesná čísla o počtu gastronomických zařízení v Česku nikdo neeviduje.
