Pokus o rekord začal v pletařském muzeu v obci Salhus u Bergenu přesně o půlnoci. Podle plánu zahájil jeden z účastníků akci stříháním ovce, na které pak navázalo spřádání vlny na kolovrátcích a samotné pletení.
Podle televizní komentátorky ovce podle očekávání nekladla odpor, protože už stříhání zažila. Na obrazovce se zvíře tvářilo poměrně odevzdaně a ostříháno bylo vcelku rychle - za zhruba osm minut. Následovaly hodiny úmorné práce, kterou diváci z různých končin světa komentovali na Twitteru. Norská televize jejich texty převáděla na obrazovky.
Fascinace pletením
Někteří už po několika hodinách přiznávali, že se nudí, jiní zase slibovali, že vydrží až do konce. "To pletení mě fascinuje. Vážně! Na to, že je to pomalá televize, se jim prsty míhají docela rychle," komentovala bravuru pletařů irská uživatelka Twitteru Cailín. Našli se i tací, kteří netradiční show pro nespavce chválili jako "hypnotickou", a objevilo se dokonce adjektivum "napínavá".
ČTĚTE TAKÉ: |
Televize NRK, která má za sebou již několik maratonských vysílání, chtěla pokořit rekord Australanů, kterým se od získání vlny z ovce podařilo zhotovit svetr za čtyři hodiny a 51 minut. Nakonec ale Norové neuspěli - pletaři začali béžový svetr z několika dílů sešívat až po osmi a půl hodinách. Hotové dílo nicméně oslavili dortem a sklenkou sektu.
Ten, kdo čekal, že výsledkem několikahodinové show bude tradiční norský svetr s barevnými vzory, byl nakonec zklamán. Kvůli snaze pokořit rekord totiž nemohli členové týmu vlnu barvit, protože by je to příliš zdrželo. Výsledný výrobek pak v porovnání s pestrými svetry, které měli na sobě sami pletaři, působil poněkud nudně a neuměle: měl lodičkový výstřih a zdálo se, že figurantovi příliš nesedí ani nesluší.
Pomalá televize
S konceptem takzvané pomalé televize se NRK v minulosti proslavila. V roce 2009 Norové sedm hodin sledovali malebnou cestu vlaku po 371kilometrové trati bergenské železnice a v červnu 2011 pak 134hodinové dobrodružství plavby oblíbené výletní lodi mířící z druhého největšího norského města Bergenu podél západonorského pobřeží daleko za polární kruh do severonorského města Kirkenes. Za zmínku stojí i letošní dvanáctihodinový pohled na hořící oheň.
