Německá fotografka Anja Niedringhausová byla zastřelena na kontrolním stanovišti v Afghánistánu 4. dubna mužem v policejní uniformě. Jen o čtyři týdny později mladá francouzská fotografka Camille Lepageová podlehla střelným zraněním ve Středoafrické republice. Francouzská vláda uvedla, že Lepageová byla záměrným terčem. Zůstává ale otázkou, zda ji zabily křesťanské milice, s nimiž cestovala, anebo zda šlo o náhodnou smrt, když se dostala do přestřelky.
"Tohle je profese pro statečné a zanícené, pro ty, kdo se cítí zavázáni misí přinášet světu nezkreslené a důležité informace," řekl Gary Pruitt, prezident americké tiskové agentury Associated Press po smrti Niedringhausové. "Anja Niedringhausová splňovala tuto definici v každém ohledu." Alice Gabrinerová je šéfredaktorkou obrazového zpravodajství - nejprve působila v časopise Time a nyní v magazínu National Geographic, kde zhruba 12 z 60 fotografů na volné noze jsou ženy. A právě ženy v posledním desetiletí listu přinesly některé z nejsilnějších fotopříběhů.
Gabrinerová úzce spolupracovala s několika nejvýznamnějšími fotoreportérkami na světě od Lynsey Addariové po Kitru Cahanaovou a nesla obrovskou odpovědnost za jejich vysílání do oblastí konfliktů. "Posíláme tyhle lidi do nebezpečí a samozřejmě musíme myslet na rizika," řekla.
Rizika docházejí až zpětně
"Vždycky žasnu nad odvahou těchto žen. Pořád mi volají lidi, kteří chtějí práci, zoufale chtějí jet tam nebo tam a jsou ochotní vzít na sebe všechna rizika. Jsem ráda, když jim můžu umožnit jít za příběhem, který je zajímá. Až zpětně, někdy až po letech, člověku docházejí možná rizika. Fotografie je tvrdý byznys, fluktuace je veliká," dodala.
Nejhorší by podle ní bylo najmout člověka, kterého sotva zná, takže pokud by se mu něco stalo, ani by nevěděla, koho vyrozumět. "Ráda se s lidmi scházím a snažím se je poznat, než jim zadám práci. Musím se ujistit, že chápou riziko. Už jsem v minulosti přerušila spolupráci s těmi, kdo byli příliš nezralí. Pravda je, že fotografové na sebe berou velká rizika, ale nikdo nechce zemřít," řekla Gabrinerová.
Ženy ve válečné fotografii jsou relativně novým vývojem, ale sehrály životně důležitou úlohu v rozvoji fotografie všeobecně. Ať už to byly průkopnické fotografie viktoriánských žen Scot Clementiny Maudeové v 60. letech 19. století, anebo Londýňanka Christina Broomová - první britská novinová fotografka - a její nesmírně atmosférou dýchající fotografie vojáků odjíždějících za první světové války na frontu.
Stejně tak se zapsala Američanka Dorothea Langeová a její hrůzné fotografie uprchlíků během velké krize, které v 30. letech v USA pomohly změnit to, jak veřejnost vnímá bídu.
Válečné žurnalistky jsou stále v menšině
Jednou z prvních žen, o níž je známo, že vyrazila s fotoaparátem do války, přinejmenším v západním světě, byla Newyorčanka Margaret Bourkeová-Whiteová, která směla během druhé světové války jet s americkými vojáky, a později fotografovala korejskou válku a boj Indie za občanská práva pod vedením Gándhího.
Ženy ve fotožurnalistice stále zůstávají v menšině a obzvlášť to platí pro válečnou fotografii. A přesto podle Gabrinerové často dokážou do svých fotografií dostat něco unikátního. Jejich výhodou je to, že se mohou dostat - zvláště pak v blízkovýchodních kulturách - do domácností snáz než muž.
Fotoreportérky pak mohou vyprávět příběhy, které jsou mužským očím ukryté. Dostanou se k tak citlivým problémům, jako jsou sňatky dětí či ženská obřízka. Proniknout k nim je pro západní fotoreportérku složité - ale pro fotoreportéra naprosto nemožné. Na fenomén žen - fotoreportérek upozornil britský list The Observer.
