Miroslav Kalousek před volbami mířil a i po volbách stále míří na dva cíle. Na komunisty a na hnutí ANO. TOP 09 nebude podporovat uzavírání koalic právě s komunisty a s ANO, ve druhém kole senátních voleb mají voliči topky dokonce doporučeno podpořit kandidáta ČSSD, pokud čelí soupeři z Babišova hnutí. ANO je v interpretaci TOP 09 stranou vůdcovského typu, pro demokracii nebezpečnou, a tedy něčím na roveň komunistům.
Jde samozřejmě o politickou rétoriku, pronášenou ve snaze v tuto chvíli spíše jen minimalizovat ztráty. Přesto je do jisté míry využitelná, protože poučná, neboť na ní lze pěkně ilustrovat dva základní typy ne/přátelství v politice.
Prvním typem je nepřátelství nekonkurenční, kam patří vztah topkařů a komunistů. Přeliv voličů mezi TOP 09 a KSČM je v zásadě nulový, odečteme-li magory, recesisty a lidi neschopné přečíst údaje na volebním lístku. Komunisté pro topkaře, ale i topkaři pro komunisty jsou ďáblové, bubáci, vůči nimž se naše (tj. topkařské, nebo komunistické) „my“ vymezuje a kteří „nám“ vlastně dodávají identitu, neboť ta je zpravidla postavena na nějakém souboru negací. V milostných vztazích se prý protiklady přitahují, v politice si spíše navzájem slouží. I kvůli tomu, že na volebním trhu cílí na úplně jiné segmenty.
