Retro zprávy
|
Neztrácí vypuštěním slova „dělnická“ nová strana revoluční charakter? ptalo se v říjnu 1989 Rudé právo starostlivě za maďarské dělníky. Naivně, neboť nevyřčená odpověď zněla: samozřejmě že ztrácí.
K velké nelibosti zdejších vládců přibyla před 25 lety k Polsku další země Varšavské smlouvy, která už nezaručovala komunistům absolutní moc.
Fakta jsou následující: Maďarská socialistická dělnická strana, obdoba zdejší KSČ, zanikla 7. října na svém mimořádném sjezdu. Ten se záhy proměnil v zakládající sjezd nové reformní Maďarské socialistické strany (jejím předsedou se o dva dny později stal Rezső Nyers), která slíbila dovést zemi k svobodným volbám.
Rudé právo přineslo o konci dějinné epochy v Maďarsku nejprve reportáž s příznačným názvem Rozporuplná diskuse. O den později už list přetiskl blahopřejný telegram Michaila Gorbačova Nyersovi, a tak musel s blahopřáním na světlo i Miloš Jakeš. Jeho telegram do Budapešti ale postrádal kremelskou srdečnost: „Vyjadřuji přesvědčení, že tradiční soudružská spolupráce pokrokových sil (…) bude mezi našimi stranami zachována…“ Držet se leninských zásad Šéf československých komunistů si pak několik plamenných slov směrem k maďarským odpadlíkům našetřil pro následné zasedání ÚVKSČ. Jazykem ryzího aparátčíka Miloš Jakeš na jednání ústředního výboru hřímal, že „těžkou maďarskou situaci využily různé síly k útokům na základy socialismu“ a že „skutečná politická tvář (Maďarské socialistické) strany se bude teprve formovat.“
Připomněl i problémy ve vzájemných vztazích (Maďaři jednostranně zastavili práce na vodním díle Gabčíkovo-Nagymaros) a vysvětloval nutnost držet se v Československu „leninských zásad“ (na rozdíl od Maďarů, kteří to prý nedokázali).
Místo leninských zásad se měl Jakeš raději držet reality. Maďaři se na rozdíl od Československa oficiálně vyrovnávali s minulostí (rehabilitace Imreho Nagye a dalších hrdinů roku 1956), nekomunistická opozice sílila a vláda v Budapešti zvládla exodus východních Němců elegantněji než ta pražská: v létě jim otevřela hranice do Rakouska.
To Miloš Jakeš si pád mocenského monopolu nepřipouštěl. Naopak si byl jist, že v Československu má „politika strany (KSČ) i nadále podporu lidu“. Jak na to přišel? „Ve znamení pozitivního, aktivního vztahu k této politice došly ústřednímu výboru strany další tisíce stanovisek k provolání k 41. výročí Vítězného února,“ liboval si typicky muž číslo jedna v komunistické hierarchii.
Co se událostí v Maďarsku týče, možná měl Jakeš jen špatné rádce, třeba zmiňovaným sjezdem sesazeného dosavadního vůdce maďarských komunistů Károlye Grósze. „Grósz prý na Slovensku soupeří na honu se svým hostitelem Jakešem ve střelbě na terče pernaté a srstnaté…“ napíší listopadové, stále ještě samizdatové LN. V Budapešti už naopak plánují, kdy sundat rudou hvězdu z obří kupole parlamentu.
