Lidovky.cz

Ragbistky: drsný sport v posledních letech zažívá nebývalý boom

Média

  5:00
PRAHA - Jaké ženy hrají rugby a co je na něm baví? Mladá žena pádí se šišatým balonem v ruce, cop vlaje ve větru. Jenže její soupeřka je rychlejší, doběhne ji, oběma rukama ji obejme a ve vysoké rychlosti ji nekompromisně srazí na travnatou zem.

Tereza Braunová foto: David Neff

„Levá, levá!“ zazní ostrý povel kapitánky. „Hoď to!“ Další hráčka balon bleskurychle sbírá ze země a přihrává do středu trávníku. „To je Denisa, ta to protlačí,“ komentují zasvěceně přihlížející u hřiště na pražském Strahově.

Denisa nasadí zarputilý výraz a hrne se přímo na dvě obránkyně. Přichází náraz, obrana se snaží vyšší, silnější ženu zastavit, ale ona se mezi nimi protlačí a s grimasou štvané vlčice padá do brankoviště. Pokládá balon. Svému týmu právě zajistila cenných pět bodů.

To je ragby. V podání žen. Lidé si představují velké, drsné a svalnaté hráčky, tvář samý monokl, vyražené zuby... Ve skutečnosti to tak není: po ragbyovém hřišti se prohánějí ženy a dívky všech typů a tvarů, většina má však atletickou postavu, vždyť je ragby sport, v němž se hodně běhá. A zuby mají všechny – nosí chrániče. Monokl na udýchaných tvářích po zápase také uvidíte jen výjimečně. Přesto když někomu žena oznámí, že hrajete ragby, lidé si klepou na čelo.

„Reakce jsou děsivé. Vždyť to je ten sport, jak se tam perou! A je to hrozně nebezpečné!“ popisuje klasickou scénu Květa Kottková, hráčka pražské Slavie.

Dlouhá historie bez žen

Ostatně jednoduché to ženy v tomhle sportu neměly nikdy. Kořeny ragby sahají do první poloviny 19. století a překvapivě od počátku u toho byly i dámy, ale vždy jen okrajově a dlouho na zapřenou. Úřady i velká část veřejnosti ragbistkám vůbec nefandily, často je i pronásledovaly, protože považovaly ženské ragby za škodlivé. Exhibiční zápasy se tak hrály bez diváků.

V průběhu 20. století se situace lepšila, ale jen pozvolna, po krůčcích. První mistrovství světa v ženském ragby se konalo teprve až v roce 1991 ve Walesu a o sedm let později jej pod svá křídla vzala Mezinárodní ragbyová unie, která do té doby házela ženám klacky pod nohy.

V českých zemích se první ženské týmy zformovaly v Říčanech v roce 1984. Jenže další družstva se nenašla, a tak hrály říčanské dámy jen proti sobě. Podobná situace se opakovala na začátku 90. let minulého století ve Vyškově. Více ženských týmů začalo vznikat až po roce 2003 a rozjela se i soutěž.

Šance na olympiádu byly vysoké

„Teď zažíváme boom,“ říká manažer ženské reprezentace Martin Charvát. Za poslední tři roky se počet klubů zdvojnásobil. V Česku nyní hraje aktivně zhruba 300 hráček, v soutěžích se objevuje 18 týmů. „Jezdíme na mistrovství Evropy a máme slušné výsledky,“ pochvaluje si Charvát.

Situace v Česku tak přesně kopíruje celosvětový prudký rozvoj ženského rugby, které se – stejně jako to mužské – dostalo se svou menší variantou o sedmi hráčích (běžně jich hraje patnáct) do programu olympijských her, jež se budou za rok konat v Rio de Janeiru, sport se tak dostane do širokého povědomí sportovní veřejnosti.

České ženy patří ve střední Evropě k nejlepším. I když se na olympiádu v Riu nekvalifikovaly, měly k postupu na hry mnohem větší šance, než jejich mužští kolegové, kteří se však potýkají s daleko větší světovou konkurencí – napříkad soupeři z Francie či Anglie jsou profesionálové. Ostatně mistrovství světa v mužském ragby je po světovém šampionátu ve fotbale a letních olympijských hrách třetí nejsledovanější sportovní událostí světa.

Celý článek o ragbistkách si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 27. března.

V magazínu dále najdete:

Rozhovor s dokumentaristkou Andreou Culkovou o tom, proč tolik milujeme a čím nám může být nebezpečný.

Výtvarník Čestmír Suška vypráví o svých rozměrných sochách i o svém známém ateliéru Bubec.

Autoři:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.