Lidovky.cz

Český hokej? To je svatba, nebo pohřeb, nic mezi tím, říká Růžička

Média

  5:00
Byl po revoluci prvním Čechem v zámořské NHL, jako trenér dovedl českou reprezentaci dvakrát k titulu mistrů světa a letos by se o to Vladimír Růžička rád pokusil potřetí začátkem května na domácí půdě: na šampionátu v Praze a Ostravě.

Hokejový trenér Vladimír Růžička. foto:  Tomáš Krist, MAFRA

V létě se z vás stane děda. Myslíte si, že vás tahle událost v něčem změní?
Tak to nevím... (směje se). Věk už na dědu mám, s manželkou ale vnuka nebo vnučku zatím nějak moc neřešíme. Samozřejmě se ale těšíme.

Jaký budete dědeček? Rozmazlovací nebo spíše tvrďas?
Tak od výchovy tady budou především rodiče. Na naše děti jsem byl ale spíš měkej. Tedy, aspoň to říkala manželka. Že jsem jim prej všechno dovolil. Možná to bylo tím, že jsem s hokejem dost cestoval, takže jsem byl věčně pryč. Se ženou nám šlo hlavně o to, abychom syna Vláďu a dceru Evu dobře vychovali, aby z nich vyrostli slušný lidi. Nemám rád, když děti neposlouchají rodiče a dělají si, co chtějí a jak chtějí. Vůbec tohle nechápu.

To jste musel při svých hokejových cestách zejména na severu Evropy asi dost koukat, jak tam rodiče svým potomkům dovolují víceméně všechno…
No, to jo, ale třeba i v Americe to je s výchovou dětí jiný než u nás. V naší rodině to fungovalo tak, že když mě rodiče volali z fotbalu nebo hokeje domů, tak to chvíli trvalo, než jsem přišel. To je fakt. Jinak jsem ale poslouchal. Co se řeklo a slíbilo, to platilo. Mně se líbí, když jsou děti vychovaný a poslouchají.

Jako dědeček už budete mít snad i právo občas na něco zapomenout. Nebo se vám to už někdy stává?
Dost věcí si pamatuju, ale protože toho mám někdy celkem dost, radši věci poznamenávám. Největší problém vzniká, když někam jedu, nemám po ruce diář a někdo si po telefonu domlouvá schůzku. Musím se přiznat a je mi to trapný, že párkrát už jsem na něco zapomněl. Jinak se ale snažím držet pravidla – nechodit nikdy pozdě.

Nedávno jste prohlásil, že jste během téhle sezony trochu změnil náhled na hokej. Jak jste to myslel?
Měl jsem najednou možnost si hokej mnohem víc prohlížet. Na střídačce člověk řeší všechno ve věčném stresu. Spoustu věcí, svoji hru, soupeře a tak podobně. A nejednou jsem letos mohl na hokej koukat uvolněně, prostě jiným způsobem než ze střídačky. Jenže už bych ty zápasy zase chtěl vidět ze střídačky.

Jaký je vlastně český hokej? Zdá se, že po jakémkoliv úspěchu reprezentace, ať už mládežnické či dospělé, se vynáší do nebe. A naopak, po neúspěchu se nad ním láme hůl…
Co se týče mládežnického hokeje, myslím si, že v poslední době se výsledkově jednoznačně národní mužstva zvedají. Třeba osmnáctka skončila před rokem na mistrovství světa druhá, také v téhle sezoně si mládežnické týmy vedou poměrně slušně. Ale jinak to říkáte dobře – v naší zemi máme buď svatbu nebo pohřeb, bílou nebo černou a nic mezi tím. Po úspěchu nás většinou zaplaví obrovská euforie, a když se něco nepovede, tak zase celý český hokej zatratíme a nadáváme. A proč tomu tak je? Protože všichni fandové samozřejmě chtějí úspěch. Trochu jsme si zvykli, že se pravidelně z velkých akcí vozily medaile. Jenže nikdo ve světě nespí, takže není ani trochu jednoduché navázat na to povedené období. A navíc – doba se změnila. Podívejme se jen, kolik českých hokejistů hraje v NHL…

Čím dál méně…
Jejich počet se v NHL pořád snižuje. Taky jsme malinko zapomněli posouvat mladé hráče někam dál. Aby hráli mezistátní zápasy, aby dostali šanci v nároďáku. Loni na turnaji Euro Hockey Tour ve Finsku jsem vybral do týmu hráče z extraligy. Věřil jsem jim, ale zároveň jsem nevěděl, jak to bude na ledě vypadat. Sice jsme nevyhráli, ale tihle kluci situaci zvládli a já byl s jejich hrou maximálně spokojený. Jen se ještě musí, jak říkám, patřičně ohrát. Fanoušek ale chce a čeká vítězství a já ho chápu. Jenže opakuju – vyhrávat není jednoduché. Navíc po tom výjimečném období, které jsme v hokeji prožili.

Celý rozhovor s Vladimírem Růžičkou o českém hokeji i lákání z Ruska si přečtěte v magazínu Pátek LN, který vychází 3. dubna.

V magazínu také najdete:

  • Vejce se vracejí. Po letech zatracování zažívají vajíčka návrat na naše talíře. Čím jsou prospěšná a co na nich ještě vadí?
  • Rozhovor s Jankem Rubešem o tom, jak natáčí podvody pražských taxikářů.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.