Lidovky.cz

ORIENTACE LN: Kvůli tomuhle jsme tenkrát v mrazu zvonili klíčema?

Média

  17:14
Tak se ptá v “datové eseji” Petr Kamberský. Pokud celý rok popisujeme šlendrián a průšvihy, pojďme si jednou přiznat, že naše země je v mnoha ohledech vlastně báječná. Nejen v péči narozené děti, celkové bezpečnosti a spolehlivé a dostupné veřejné dopravě. V Česku se dramaticky zvyšuje naděje dožití, u mužů dokonce tempem čtyři měsíce za rok!

Orientace LN: Kvůli tomuhle jsme tenkrát v mrazu zvonili klíčema? foto: Kresba: Lela GeislerováLidové noviny

Orientace LN vychází jako příloha sobotních lidových novin

Jsme zemí vysoce soudržnou, rozdíly v příjmech nejchudších a nejbohatších jsou sice očividné, ale nejnižší v celé Evropě a ještě se v posledních letech tento rozdíl snižuje! Solidaritu nenecháváme jen na státu, na dobročinné účely dáváme mnohem více než východní sousedé. Soudržní jsme jaksi povšechně: děti bohatých i chudých chodí do stejných školek a primář či obchodní právník se v hospodě i na chalupě potkává s řemeslníkem. Podle Evropského spotřebitelského indexu zdravotní péče se Česká republika se dlouhodobě řadí mezi nejlepší země střední a východní Evropy, v roce 2016 obsadila třináctou příčku se 780 body, o pouhých 8bodů za Švédskem. To je nejlepší výsledek ze všech středoevropských zemí. Je dokonce lepší, než jakého dosáhlo například Spojené království! A kdyby jen to, předehnat se nám podařilo Irsko i Španělsko, Portugalsko, Itálii, Maltu, či Řecko. O Slovinsku a Slovensku a dalších zemích Střední a východní Evropy ani nemluvě.

Dnes málokdo bojuje o nesmrtelnost, dnes chce být každý pěnou dní, protože to je teď – a dál ani dohlédnout nedokážeme. Kdo by v současnosti s vážnou tváří řekl, že mu jde o nesmrtelnost, sklidil by jistě srdečný smích a následně by jeho kniha s velkou pravděpodobností kvapem upadla do zapomnění, píše literární kritik Ondřej Horák o prvním oficiálním a „autorizovaném“ vydání jednoho z nejslavnějších románů Milana Kundera - Knihy smíchu a zapomnění. V knize, jejímž klíčovým motivem je retušování minulosti (slavná Clementisova čepice) z původního vydání v exilovém nakladatelství manželů Škvoreckých toho Kundera hodně vyškrtl a pozměnil. Chybí třeba pasáž o grafomanii i zmínky o Gustávu Husákovi a Karlu Gottovi, včetně té slavné: „Prezident zapomnění i idiot hudby patřili k sobě. Pracovali na stejném díle. My pomůžeme vám, vy pomůžete nám. Nemohli jeden bez druhého být.“

Proč je ve sněmovně tolik stran, proč je tak těžké sestavit vládu? Překvapivou odpověď nabízí v eseji „Strany se mění ve kmeny“ sociolog Vít Horák. „Dělení na pravici a levici přestalo být důležité. Vítejte ve světě, kde se politické strany projevují jako výhonky různých subkultur. Projevuje se to mimo jiné tím, že politici se i fyzicky začali podobat svým voličům.“
„Málokteré cizí město hrálo v ­českých dějinách tak velkou roli jako Chicago. Hlavně tím, že vlastně nebylo cizí. Od přelomu 19. a 20. století se několik desetiletí mohlo pyšnit charakteristikou třetí největší české město. Počtem Čechů žijících na jednom místě ho překonávala jen Praha a Vídeň,“ píše ve svém recenzním eseji Petr Zídek. Všímá si v něm třech letos vydaných knih, které se fenoménu českého Chicaga věnují.

V Orientaci dále najdete třeba recenzi na nejvýznamnější irsky psaný román 20. století Hřbitovní hlína Máirtína Ó Cadhaina, který právě vyšel ve výborném českém překladu, nebo rozhovor se zakladatelem německého konzervativního týdeníku Junge Freiheit Dieterem Steinem.

Orientace, nejchytřejší čtení na víkend!

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.