Přednášku s názvem „Mužské právo“ aneb jsou právní předpisy neutrální?, kterou Šimáčková vedla, uspořádalo Národní kontaktní centrum gender a věda Sociologického ústavu Akademie věd České republiky.
Tahle země není pro ženy? Do Senátu se dostaly jen dvě, nejméně v historii |
První říjnový páteční večer bylo v Café Leica v pražské Školské ulici nezvykle rušno. Už půl hodiny před začátkem přednášky byl malý sál, který primárně slouží jako výstavní prostor, naplněn. Na sociální síti Facebook o přednášku projevilo zájem asi 1200 lidí. Prostor mohl nabídnout místo k sezení asi jen šedesátce hostů. Posluchači, kteří nepřišli včas, seděli na zemi, stáli opření o zeď nebo zpoza rohu jen do sálu nakukovali. Přednášku si přišli poslechnout studentky a studenti práv, zástupci akademické obce, ale i praktikující právničky a právníci.
Soudkyně nejdříve vzpomněla situaci na právním trhu v 90. letech, kdy byly ženy ve vysokých právnických pozicích zastoupeny hojně. „Architekti, bankéři, obchodníci i manažeři považovali za normální, že spolupracují se „svou právničkou“. Když jsem na top obchodních jednáních potkala nějakou ženu, byla to zpravidla právnička protistrany. Teď však jakoby se právničky pomalu vytrácely a spíše v kancelářích zpracovávají podklady, než aby se aktivně účastnily litigace či vyjednávání,“ řekla Šimáčková.
Obrat v justici
Stejná situace je podle Šimáčkové i v justici, kam po revoluci přišla řada žen. Talárů se tehdy hojně ujímaly, mimo jiné i z důvodu, že soudcování nebylo tehdy pro muže tolik atraktivní – bylo to hodně práce za málo peněz. Tehdejší plat soudce se pohyboval kolem dvou a půl tisíce korun. Dnes je situace podstatně jiná. Profese soudce je jedno z nejlukrativnějších právnických povolání, a láká tak více mužů. Nepoměr je patrný také z hlediska obsazení funkcionářských postů. Kromě jednoho krajského soudu vedou všechny top justiční instituce muži.
Nejvlivnější ženou Česka podle Forbesu zůstává státní zástupkyně Bradáčová |
Šimáčková, jež má třicetiletou právní praxi (deset let je soudkyně), přiznala, že žen na důležitých právnických pozicích ubývá. Zamýšlela se však i nad tím, jestli vůbec české prostředí nabízí dostatek žen připravených vrcholové pozice přijmout. „Uvědomila jsem si, že v polemice, proč není více žen na Nejvyšším soudě, Nejvyšším správním soudě nebo Ústavním soudě, mohu ztroskotat na tom, že nemám proti mužským adeptům adekvátně silné návrhy protikandidátek. Studentky mám srovnatelně dobré či lepší než studenty, ale ty šikovné holky nějak mezi třicítkou a čtyřicítkou zmizí,“ řekla Šimáčková. Podle soudkyně je nejčastějším důvodem odchod na mateřskou, kdy je a priori počítáno s tím, že nevýhody spojené s mateřstvím ponesou ženy a muži s nimi budou sdílet jen benefity z rodičovství plynoucí. Někdy kolem padesátky pak ženám přibývá povinnost starat se o stárnoucí rodiče. Je za tím ale i menší schopnost sebeprosazování či stereotypní uvažování dotčených žen i těch, kdo rozhodují.
Pravidla jsou sice stejná pro muže a ženy, problém tkví ale v tom, že jsou nastavena tak, aby vyhovovala „tradičně uvažujícím“ mužům. „Pokud se ženy tomuto nastavení přizpůsobí, mají téměř stejné možnosti jako muži, jen prostě hrají na jejich hřišti a podle jejich pravidel,“ uvedla.
Žena jako odchylka
Fenomén se podle Šimáčkové promítá i do litery zákona, kdy je ve většině předpisů – muž jako pravidlo, žena jako odchylka. Zmínila zákoník práce, který hovoří o „zaměstnanci“ a v několika odstavcích o kojící ženě. Jde ale io trestní zákoník. „Koncept nutné obrany, vylučující trestnost bránící se osoby, je vystavěn na představě relativně krátké bitky mezi zhruba stejně silnými oponenty, a proto požaduje adekvátní prostředky obrany odvracející aktuální útok,“ uvedla. Podle soudkyně nejsou zohledněny situace, kdy po dlouholetém období týrání oběť (ve většině případů žena) sáhne po zbrani a zabije či těžce zraní agresora (většinou muže). „Obrana je v těchto případech považovaná za nepřiměřenou, a nesplňuje tudíž podmínky nutné obrany vylučující trestnost, bránící se zoufalá žena je tak odsouzena za vraždu či pokus o ni,“ vysvětlila.
Fenoménu se soudkyně bude věnovat v chystané knize. Na publikaci se budou dále podílet třeba Zuzana Vikarská, Kateřina Uhlířová a Martina Grochová z brněnské právnické fakulty, Veronika Bílková a Kristýna Koldínská z Právnické fakulty UK, Andrea Baršová z odboru lidských práv a ochrany menšin Úřadu vlády, Barbara Havelková z Oxfordské univerzity a mnoho dalších žen. Přispějí i muži, třeba David Kosař z Masarykovy univerzity, dále advokáti Martin Kopa a Maroš Matiaško, který vede Forum For Human Rights.
