Lidovky.cz

Pozor na ručně psané závěti, nespokojení dědicové je úspěšně napadají. Řešením jsou ty od notáře

Právo

  7:00
PRAHA - Závěti sepsané vlastní rukou často nespokojení dědicové napadnou. Sepsáním u notáře se lze sporům vyhnout.

Sepisování závěti. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Digitální dědictví zatím neřešíme, říká šéf Notářské komory Neubauer

Kdo chce závěť pořídit bez jakýchkoliv svědků, stačí ji sepsat vlastnoručně a podepsat. Testament, který není sepsaný vlastní rukou si naopak vyžaduje přítomnost dvou svědků. Právní profesionálové však varují, že závěti, jež nesepíše notář, a nejsou tudíž zařazeny do evidence vedené Notářskou komorou ČR (NKČR), nespokojení dědicové právně napadají. A často úspěšně.

„Podle závěti sepsané před svědky, nikoliv před notářem, měl rodinný dům připadnout naší klientce. Avšak syn zůstavitele (zemřelý, jež závěť pořídil - pozn. red.) zažaloval neplatnost závěti. Poté, co jeden ze svědků závěti zemřel a druhý se nechal tímto synem zmanipulovat, soud rozhodl v jeho prospěch a veškerý majetek připadl tomuto synovi. Naše klientka byla nucena opustit dům, který se zůstavitelem společně zařídili a kde spolu žili,“ popsal případ úspěšného napadnutí závěti Pavel Strnad z advokátní kanceláře Polverini Strnad.

Neschovávat závěti doma

Příbuzní, kteří na základě závěti, která nebyla pořízena u notáře, nedědí tak, jak si představovali, často nařknou zemřelého z nesvéprávnosti v době sepisu závěti. Zemřelý se v tu dobu už pochopitelně nemůže nijak bránit, a tak velmi často končí jeho majetek v rukou jiných dědiců, než vyslovil v poslední vůli. Naopak závěť sepsaná u notáře, přináší největší jistotu, že s majetkem bude naloženo podle vůle zůstavitele. „Závěť sepsaná notářem je veřejnou listinou a když jí někdo popírá, musí to dokázat, což je velmi těžké,“ vysvětlil Radim Neubauer, prezident NKČR. Testament sepsaný notářem má totiž vyšší právní sílu než závěť psaná vlastní rukou nebo za přítomnosti svědků. Notář navíc odpovídá, že jím sepsaná poslední vůle splňuje všechny formality.

Závěti sepsané u notáře.

Statistiky však zaznamenávají dlouhodobě rostoucí trend sepisování závěti notářem. Loni jejich počet přesáhl dvacet tisíc. Projevení poslední vůle není doménou důchodců. „Lidé si pro závěť chodí třeba i před exotickou dovolenou nebo cestou kolem světa,“ dodal Neubauer.

Notářská komora navíc spravuje Evidenci právních jednání pro případ smrti, kde jsou všechny závěti, jež sepíšou notáři, uloženy. Nemůže tak dojít ke ztracení či zatajení závěti, jak se mnohdy stává právě u vlastnoručně sepsaných testamentů, a to právě často rukou nespokojených dědiců. Notáři alespoň doporučují vlastnoručně sepsané závěti neschovávat doma, ale nechat je uložit do této centrální evidence, aby po smrti zůstavitele vždy vyšly najevo a bylo možné podle nich dědit.

Formalita, co přijde draho

U závětí sepsaných bez právního profesionála se však často objevují chyby. Třeba u stanovování podmínek za kterých dědic dědí. Ty bývají v závěti často uvedeny bez toho, aniž by bylo popsáno, co se stane při jejich nesplnění. Může se tak stát, že zamýšlený dědic o majetek přijde.

„Když lidé odkazují třeba dům za podmínky vystudování vysoké školy, musí v závěti také uvést, co s domem bude, než dědic dostuduje, nebo jak dlouho se má na ukončení studia čekat,“ upozornil Neubauer.

Pokud nejsou dědicové povoláni na základě závěti, dědí se podle zákonné posloupnosti. Vymezeno je šest dědických tříd, které jsou rozděleny podle bližšího příbuzenství. První třídu tvoří děti a manžel či manželka zesnulého, šestou tety a strýcové nebo sestřenice a bratranci zůstavitele. Systém je kaskádovitý - pokud nejsou dědicové z první třídy, dědí se podle třídy druhé a tak dále. Právě předejití dědění podle zákonné posloupnosti je hlavním motivem sepsání závěti. „Pokud jsou pořizovatelé závěti ve svazku manželském, pak si velmi často přejí, aby veškerý majetek, zejména nemovitý, nejprve zdědil druhý z manželů, aby měl kde bydlet, a až po jeho smrti děti,“ uvedla pražská notářka Zuzana Procházková.

Nová závěť starou ruší

Nejsou neobvyklé ani případy, kdy závětí zůstavitel „přeskočí“ několik dědických tříd. „Když pořizovatel nemá děti, pak často ustanovuje dědicem někoho z dědických tříd, ke komu má srdcem nejblíže, ale nemusí být nutně na řadě dle dědické posloupnosti. Zvolí třeba někoho ze vzdálenější třídy či některého z kamarádů,“ vysvětlila Procházková. Potomci zesnulého však mají právo na povinný díl i pokud nejsou v závěti uvedeni. Tohoto práva jsou zbaveni, když je zůstavitel vydědí.

Testament ošetřuje i případy, kdy zůstavitel nemá vůbec žádné zákonné dědice. Pokud by totiž poslední vůli nesepsal, veškerý majetek by připadl státu. „V takových případech většinou určí dědicem někoho, kdo mu pomáhá a stará se o něj. Výjimkou není když dědí útulky, charitativní organizace, nemocnice nebo různé výzkumné ústavy,“ dodala notářka. Hojně využíván je také institut odkazu, jež se do dědického práva vrátil v roce 2014. Jde o dědění konkrétní věci, třeba obrazů, menších finančních částek či památečních předmětů.

Ani závěť sepsaná notářem nemusí garantovat, že se podle ní bude dědit. Pokud je později uzavřena závěť jiná, ta dřívější se ruší. „Zůstavitel může sepsat před svědky závěť zcela odlišného obsahu než před notářem. Klientům proto doporučuji upravit majetkové vztahy ještě za života a předcházet tak sporům mezi dědici,“ konstatoval Strnad.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.