ROZBOR: Změní přijetí copyright směrnice podobu internetu? |
Jakmile autorskoprávní směrnice dokončí potřebná formální kolečka a zveřejní se ve Věstníku, členské státy budou mít dva roky na to, aby se s finálním textem směrnice seznámily a schválily zákon podle mantinelů, které jim Evropa ve směrnici vytyčila. Páni poslanci mohou jásat, protože konečná schválená verze zdaleka není tak obsáhlá, jak bylo původně v plánu. Nemůžu si odpustit lehké povzdechnutí: bohužel. Prvotní skvělý záměr komplexně sjednotit autorské právo v onlinu se totiž po mnohaletých dohadech smrsknul v předpis, který obsahuje už jen logicky ne zcela navazující útržky právně-digitálního světa.
Nejdiskutovanější oblastí, která se dotkne každého z nás, ať už po byznysové nebo po uživatelské stránce, jsou články 15 a 17 (dříve známé jako návrhové články 11 a 13). Ty zavádí novou odpovědnost pro online platformy.
Prohlížeče jako jsou Google, Seznam nebo sociální sítě – všechny platformy, které sdílí novinářské články - budou muset pro sdílení novinářských článků sehnat potřebné licence mediálních vydavatelů. Výjimku budou tvořit hyperlinky nebo „krátké úryvky textu“, pro které licence potřeba nebudou.
Směrnice dál zavádí povinnost zabránit nahrávání cizích autorských děl, jako jsou filmy, hudba, fotky aj. na datová uložiště nebo jiné platformy pracující s obsahem, pokud uživatel k takovému nahrání a sdílení obsahu s jinými lidmi nemá licenci nebo souhlas autora. Tato povinnost se nově týká online platforem, které mají podle směrnice zavést preventivní opatření proti nahrávání takového neautorizovaného obsahu.
Samé otázky
Protože je směrnice psána velmi obecně a s určitou nadsázkou se dá říct, že poskytovatelé online služeb v tuto chvíli tápou a neví, co přesně se po nich chce, měly by to být právě jednotlivé státy, které dají jasný návod na to, co dál:
Kdo má být online platformou, která má povinnost licencovat sdílení novinových článků a které online platformy ne? Kam zařadíme blogery? Různé typy hostingových služeb? Kterých platforem se dotkne povinnost zavést „preventivní opatření“ proti nelegálnímu vkládání autorských děl? Co bude považováno za „krátké úryvky textu“? Bude potřeba zajišťovat klasické licenční smlouvy? Jak má vypadat „preventivní opatření“ online platforem proti nahrávání nelegálního obsahu? Co má platforma dělat a jaké úsilí vynaložit, aby splnila normy a nebyla popotahována za porušení autorských práv? Pokud směrnice zakazuje celoplošné sledování chování uživatelů platformy – jak má „preventivní snaha“ platformy zachytit nezákonný obsah vypadat? Pokud se mají nasadit tolik diskutované filtry – bude v Česku autorita, která určí jejich standardy?
Copyright směrnice státům mimo jiné stanoví, aby byly zavedeny skupiny pro konzultace těchto (a jiných otázek) nebo aby se zavedly nové orgány, které budou mimo soudy řešit spory ohledně licencí a autorských práv.
Obecnost směrnice dává české politické scéně obrovské pole působnosti pro zpřesnění a zodpovězení řady otázek, které s sebou předpis nese. Je to šance, která, když bude využita správně, pomůže řadě online podnikatelů nezabloudit v nejasné mlze, která se díky směrnici na digitální svět snesla. Pokud tuto šanci naši zákonodárci nevyužijí, budeme v právní nejistotě bloudit řadu let a čekat, až na otázky, které směrnice přinesla, najdou odpovědi naše soudy. A doufejme, že se odpovědí nedočká až generace našich dětí.
Autorka je advokátkou v eLegal advokátní kancelář.
CHCETE SE TAKÉ VYJÁDŘIT?Jste právník/právnička a rád/a byste se vyjádřil/a k současnému dění, právnickému stavu či novinkám v legislativě? Napište nám na katerina.kolarova@lidovky.cz. |
