KOMENTÁŘ: Výkony Benešové jsou příslibem i do budoucna |
Lidová fráze nabádá – ať sedí, až zčerná. Potíž je však v tom, že ve skutečnosti přináší více problémů než užitku. Dle čerstvých statistik Rady Evropy zaujímá Česko šestou nejvyšší příčku co do počtu vězňů na 100 000 obyvatel. Před námi jsou už jen země jako Rusko, Gruzie, Ázerbájdžán, Litva a Moldavsko. Zavírání za mříže ale k nápravě delikventů nevede. Tomu odpovídají i špatné výsledky v oblasti recidivy. Spíše tedy platí, že se vězni při pobytu za mřížemi naučí to, co nestihli na svobodě.
Na přeplněnost věznic si chce posvítit nová ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Podle ní je potřeba častěji využívat institutu podmíněného propuštění z výkonu trestu.
„Z praxe vím, že se málo propouští z věznic na podmíněné propuštění. V podstatě je vězeň trestán dvakrát. Za to, za co byl odsouzen, a pak mu to znovu připomínají, ačkoli má vynikající hodnocení, připravené zázemí a práci,“ uvedla pro Lidové noviny Benešová.
Soudy hledí na minulost
Jako jednu z cest, jak ulevit věznicím a pozitivně ovlivnit i nápravu pachatelů, vnímají podmíněná propuštění zástupci Probační a mediační služby (PMS). Návrh žalobce nebo ředitele věznice na propuštění však přezkoumává vždy soud. A ten často zpráva o posunu konkrétního vězně nezajímá. „Mezi odborníky zaznívají názory, že zahlcené soudy příliš často hledí na minulost odsouzeného, obsaženou ve spisu, a neberou dostatečně v potaz jeho aktuální situaci, motivaci dostat druhou šanci a změnit svůj způsob života,“ potvrzuje mluvčí PMS Kristina Labohá.
Podle nejčerstvějších dat, která LN získaly od Vězeňské služby, představují recidivisté nejpočetnější skupinu vězňů. Z 21,5 tisíce lidí, kteří byli loni ve výkonu trestu v českých věznicích, mělo první trest jen 7,2 tisíce z nich.
Ministryně Benešová se domnívá, že žalobci by měli být v případech podmíněných propuštění benevolentnější. Tolik se neodvolávat a nepodávat stížnosti. Problému si je vědom i nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Myslí si ale, že se žalobci zlepšují.
Podmíněné propuštění, pokud má být efektivní, by mělo hledět na osobnost pachatele. Soud by v rámci něj měl více využívat zákonných možností. Propuštěnému například nařídit povinné školení, zákaz návštěvy nevhodného prostředí či povinný dohled probačního úředníka. Pokud se na svobodě osvědčí, zbytek trestu je zahlazen.
Stavy před amnestií
Řešením ale rozhodně není plošný pardon bez dalších opatření. „Příležitost pro změnu, která byla „poskytnuta“ kontroverzní amnestií Václava Klause v roce 2013, byla promarněna. Počty vězňů se vrátily víceméně na stavy před amnestií a znovu čelíme přeplněnosti věznic a atakujeme spodní příčky evropských žebříčků,“ popisuje neutěšený stav Pavel Štern, exnáměstek ministra spravedlnosti, jenž dříve vedl i Probační a mediační službu (PMS).
Posun k lepšímu nepřinesla ani koncepce rozvoje českého vězeňství do roku 2025, která byla přijata před 3,5 roku. „Něco tak složitého, jako je snižování recidivy, nelze hodnotit za tak krátký čas. Je to dlouhodobý proces a fakt, zda se recidiva snížila či ne, lze hodnotit až po delším časovém horizontu,“ sdělila LN Petra Kučerová, mluvčí Vězeňské služby.
Kanadský model
Alternativní model podle odborníků představují takzvané domy na půl cesty. V nich pobývají pod dohledem probačních úředníků lidé, kteří se díky podmíněnému propuštění ocitli na svobodě, ale hrozí u nich, že se vrátí ke kriminální dráze. První půlrok je přitom pro prevenci recidivy kritický.
Vzor mezi zeměmi, které pracují s propuštěnými trestanci, představuje Kanada. Zemi se podařilo srazit recidivu na deset procent. Podmíněné propuštění tam jde ruku v ruce s rozhodnutím o umístění do domů na půl cesty. Rozhodnutí není na soudu, ale na komisi expertů, které se říká parolové rady.
„Zkoumají (parolové rady) aktuální připravenost odsouzeného na návrat do společnosti, míru změny, kterou prošel, jsou v kontaktu s jeho rodinou a jeho blízkými na svobodě a poté rozhodují, v jakém systému se odsouzený bude vracet, jaký typ supervize a programů potřebuje a na jak dlouho,“ napsala LN Labohá, mluvčí PMS, která usiluje o to, aby české soudy musely přihlížet ke stanovisku probačních úředníků. Poukazuje také na fakt, že zahlcené soudy přistupují k podmíněným propuštěním méně častěji než v minulosti.
PMS ve spolupráci s Vězeňskou službou už jedenáct let provozuje projekt Křehká šance. Funguje v 18 z celkem 35 věznic. K podmíněným propuštěním se připojuje stanovisko komise odborníků. Je v něm i návrh na opatření pro snížení recidivy u pachatele. A to přináší ovoce. Ze 700 případů, jež se v rámci projektu řešily, se na kriminální dráhu vrátilo jen 22 procent osob. Dalším opatřením, jímž chce Benešová snížit počet obyvatel věznic, je častější užívání takzvaného odklonu trestního řízení. Díky němu pachatel neskončí u soudu, ale k činu se dozná a přijme nápravná opatření včetně například náhrady škody.
