Čapí hnízdo neohne ulice ani premiér. Žalobci se nenechají ovlivnit, říká nejvyšší státní zástupce |
V rozhovoru pro LN Zeman nastínil představy o své budoucnosti – zůstat ve funkci šéfžalobce prý nehodlá –, vyjádřil i názor na fungování Národní centrály proti organizovanému zločinu či na intervence hradního kancléře u ministrů spravedlnosti v kauze Lesní správy Lány s tím, že počínání Vratislava Mynáře považuje minimálně za nešťastné.
Ačkoli Pavel Zeman dosud neanalyzoval privatizační kauzy, byl by obezřetný s jejich nepromlčitelností, po čemž volá část politiků. Podle něj by se tím dostaly na úroveň s válečnými zločiny. „Musíme zvažovat, zda tyto trestné činy, které mohly být spáchané v souvislosti s privatizací, skutečně dosahují takové intenzity a rizik, abychom jim dali nepromlčitelnost,“ uvedl nejvyšší státní zástupce.
LN: Byl jste tady v Brně v druhém červnovém týdnu na demonstraci za nezávislost české justice?
Nebyl. Nebyl jsem na žádné demonstraci.
LN: Podle organizátorů protestů však premiér Andrej Babiš (ANO) chce dostat justici pod svou kontrolu kvůli své kauze Čapí hnízdo. Máte jako šéfžalobce poznatky, že se tak skutečně děje?
Vycházím z faktů. S panem premiérem jsem nekomunikoval od září loňského roku. I v době, kdy jsme spolu komunikovali, jsme o tom spolu nehovořili. Takový rozhovor bych odmítl. Nehledě na to, že nejsem osoba povolaná. Vím o tomto případu tolik co média.
LN: A hovořila s vámi o premiérově kauze ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO)?
S paní ministryní jsme se potkali. Probrali jsme spolu spoustu témat. Rozhovor považuji za velmi dobrou výměnu názorů a informací. Měl jsem z toho dobrý dojem. Paní ministryně zmínila nějakou kritiku státního zastupitelství. Já jsem se jí snažil vysvětlit, co státní zastupitelství dělá. Neviděl jsem v tom žádné kontroverze. O Čapím hnízdě řeč nebyla.
LN: Podle organizátorů protestů by ministryně spravedlnosti měla odstoupit, protože podle nich není nestranná, neboť ve sněmovně nehlasovala pro vydání Andreje Babiše ke stíhání. Připojil byste se k tomu požadavku?
To jsme se dostali na jiné pole. Jsem nejvyšší státní zástupce a spolupracuji s ministrem, který je ve funkci. Jsem rád, když spolupráce běží dobře. Právní teoretici říkají, že jsme instituce sui generis (latinské rčení znamenající „svého druhu“ – pozn. red.). Máme trochu nešťastné vymezení v ústavě, že jsme součástí moci výkonné. To však nic nemění na tom, že státní zastupitelství je a musí zůstat v rámci trestního řízení nestranné. Ministerstvo spravedlnosti potřebujeme, protože je to ústřední správní orgán pro státní zástupce i soudce. Kromě jiného disponuje penězi a personálními pravomocemi vůči státnímu zastupitelství. To je důvod, proč mezi námi musí probíhat komunikace. Ministerstvo také podává návrhy zákonů. Přesto se stává, že jednotlivé složky justice přijdou s nápadem, jak legislativně něco zlepšit. Je dobré, když je takový návrh vyslyšen.
LN: A podepsal byste výzvu?
To, že jsem na začátku říkal, že nechodím na demonstrace, znamená, že se nehodlám politicky vyjadřovat. Je to z toho důvodu, že to státním zástupcům nepřísluší. Na jedné straně jsem sice občan, ale moje postavení je značně limitované. To, že prosazuji, aby státní zastupitelství bylo nezávislé a politika do nás nezasahovala, musím oplácet tím, že já nebudu vstupovat do politiky.
LN: Při výměně v čele ministerstva spravedlnosti, při které Marie Benešová v dubnu vystřídala Jana Kněžínka, se hojně spekulovalo také o vaší výměně. Máte už klidné spaní, že ministryně spravedlnosti zítra nenavrhne vládě vaše odvolání?
Předně musím říci, že neklidné spaní jsem neměl ani předtím. Odvolání nejvyššího státního zástupce je věc rozhodnutí vlády. Podle mě by tam pro to měly být důvody, jakkoli je zákon nevyžaduje. Přece jenom nejvyšší státní zástupce zastřešuje veřejnou žalobu.
Vadí mi řeči, které občas slýchávám, že jsem zde dlouho. Na rovinu: je mi 46 let a představa, že tuto funkci budu vykonávat do důchodu, je naprosto iluzorní. Nemám obavu, jestli budu, či nebudu odvolán. I při té troše malého sebevědomí si myslím, že se uživím i jinak než jako nejvyšší státní zástupce.
LN: Padlo na vašem setkání s ministryní spravedlnosti něco o vašem odvolání či že s vámi není spokojená?
Nepadlo. Takové téma sám s ministry spravedlnosti neotevírám. Předpokládám, že kdyby ministr spravedlnosti nebo premiér se mnou nebyli spokojení, tak mi to sdělí. A to se nestalo.
LN: Veřejnost s napětím čekává, jak dopadne rozhodování ohledně případné žaloby v kauze Čapí hnízdo. Kdy bude jasno, jestli zamíří k soudu?
To je otázka na Městské státní zastupitelství v Praze. Berte to tak, že neznám ten spis. Znají ho jen pan doktor (žalobce Jaroslav) Šaroch, policejní orgán a případně dohledový orgán. Jakékoli vyjádření v tomto směru je hrubý odhad, který vychází ze zkušenosti z jiných kauz, které mohou být podobně obsáhlé. Myslím si, že by mohlo být rozhodnuto v řádu měsíců.
LN: Cítíte odpovědnost za to, že se takto politicky exponovaný případ odehrává v reálném politickém provozu plném voleb a dnes i protestů? Že kroky státního zastupitelství mohou vehnat na náměstí více či méně lidí?
Proto jsem na začátku zmiňoval otázku nestrannosti a nezávislosti. Příslušný státní zástupce doktor Šaroch a nebo jiný státní zástupce se nemohou nechat ovlivnit veřejným míněním. Máme to přímo zakázané. Musíme vycházet pouze z toho, co je ve spisu, a to pak hodnotit. Nebude přihlíženo k demonstracím ani k mediálním výrokům jakéhokoli obviněného.
LN: Už máte hotovou analýzu návrhu auditní zprávy Evropské komise, která konstatuje střet zájmů premiéra Babiše? Před dvěma týdny jste uvedl, že zjištění v navrhovaném dokumentu jsou závažná a mohla by zavdávat podezření na trestný čin, což naštvalo předsedu vlády, který se výroku divil.
Analýza se zpracovává.
LN: Když se podíváte zpětně, nebyl tento váš výrok právě už spíše politický?
Své vyjádření stále považuji za pregnantní a velice skromné ve vztahu k auditu. Když řeknu, že nezavíráme oči před tím, co se objeví v Česku od Evropské komise, svědčí to o tom, že státní zastupitelství postupovalo v tomto případě z vlastní iniciativy. Je smutné, když přijde reakce, která se ptá po motivu. Motiv je jasný – zákonná předloha, české trestní předpisy.
LN: S premiérem se rozcházíte také v další otázce. Vy tvrdíte, že v ČR nelze beztrestně objednat trestní stíhání. Premiér je ale přesvědčený o tom, že je obětí právě objednaného trestního stíhání. Kdo má pravdu?
Spíš je smutné, že premiér říká, že lze v České republice objednat trestní stíhání. Stále tvrdím, že beztrestně to možné není. Předpokládám, že lidé, kteří tvrdí opak, mají nějaké informace o tom, že lze objednat trestní stíhání. A pokud mají relevantní informace, tak je s ohledem na své postavení úředních osob a ústavních činitelů předají do trestního řízení, abychom mohli konat.
LN: Ohýbání trestního řízení jasně vyplývá z kauz jako Beretta, Vidkun, Neograph či případ soudce Ivana Elischera, u něhož existuje podezření, že rozhodování justice ovlivnily peníze. Opravdu není možné účelové trestní řízení?
Řekl jste velmi podstatnou věc. Jsou případy, které se řeší. Berme policii, státní zastupitelství a soudy, jako jeden systém. Nikdo nemůže dát ruku do ohně za to, že v něm nenastane exces. Důležité však je, jestli se s ním systém dokáže vyrovnat. Uvedl jste případy, které ukazují, že to dokáže.
LN: Nejsou však tyto odhalené případy jen špičkou ledovce? Kolik takových kauz, o nichž nevíme, může v justici být? Obecně přece platí, že odhalení trestné činnosti páchané lidmi zevnitř justice bývá nejsložitější, protože ti vlastně nejlépe vědí, jak ji zakrýt.
Nemyslím si, že by to byla špička ledovce. Sám říkáte, že je to nejsložitější vyšetřování. A v tom s vámi souhlasím. Je tomu tak z mnoha důvodů, které nebudu veřejně sdělovat. Přesto se daří tuto trestnou činnost odhalovat.
LN: Jen není mnoho pravomocných verdiktů...
Pár jich je. Jako například případ bývalého soudce Ondřeje Havlína a kolegů státních zástupců. Musíte také porovnat, kolik takových případů máte od roku 2011 a kolik jich bylo před ním.
LN: Dělal jste si takovou analýzu?
Nedělal, ale domnívám se, že jsme nabrali rychlejší tempo v očistě systému.
LN: Český rozhlas nedávno přišel se zprávou, že nejbližší spolupracovník prezidenta Miloše Zemana, kancléř Vratislav Mynář, opakovaně intervenoval v kauze údajné manipulace kolem zakázky Lesní správy Lány u ministrů spravedlnosti Roberta Pelikána a Jana Kněžínka. Před nedávnem se přitom řešily Mynářovy intervence u ústavních soudců. Jaký to podle dává signál?
Ministři se nenechali ovlivnit. To považuji za obrovské plus. Je to známka vysoké mravní integrity, což pokládám za velice dobré sdělení. U těch rozhovorů jsem nebyl. Mohu však říci, že takové jednání je minimálně nešťastné. Můžeme se bavit o tom, jestli je v souladu s etikou, s morálkou a jestli přesahuje do trestní roviny. Abych mohl posoudit trestní rovinu, musel bych znát podstatně více okolností o daných schůzkách. Ne všechno, co je neetické a nemorální, je také trestné.
LN: Nebojí se žalobci a detektivové rozkrývat možné nezákonnosti okolo prezidenta už kvůli pravomocem a postavení, které hlava státu má?
Když se podíváte na případy, jež policie a státní zastupitelství řeší, nemyslím si, že by tyto dvě složky měly obavu z toho, koho mají stíhat. Jestliže jsou schopné vyšetřovat ministry, premiéry, pak tam nevidím příliš veliký rozdíl.
LN: Nepřipadá vám divné, že se nikdo z aktérů zmíněných schůzek neobrátil na policii?
Zřejmě si to vyhodnotili tak, že není potřeba do toho zapojit trestní justici. Že intenzita nedosahovala podezření z trestného činu. To však zcela spekuluji.
LN: Během vašeho působení uplyne dvacetiletá promlčecí lhůta pro většinu privatizačních transakcí. Co vím, tak soudy letos řešily a řeší jen dvě kauzy spojené s privatizací. Ta v případu OKD skončila zproštěním, kauza Mostecké uhelné společnosti (MUS) se projednává u Městského soudu v Praze. Myslíte si, že největší přesuny majetku v uplynulých 30 letech, jež stvořily nejbohatší muže Česka, probíhaly v souladu se zákonem?
Nevíme, jak dopadne kauza Mostecké uhelné společnosti.
LN: I kdyby padl odsuzující verdikt, šlo by o jedinou potrestanou privatizační kauzu.
To nevím. Nemám statistiku, ale mám dojem, že těch kauz bylo v minulosti více. Akorát to nebyly věci, které by byly mediálně zajímavé. Ve Švýcarsku kauza MUS nedopadla špatně. Tamní justice prokázala vinu a pachatele odsoudila. Bylo to i díky poměrně intenzivní spolupráci s českou stranou.
Neanalyzoval jsem příčiny spojené s privatizačními zločiny a jejich vyšetřováním.
LN: Sněmovnou koluje nápad, aby se zrušilo promlčení privatizačních zločinů. Podpořil byste ho?
Nezabýval jsem se tím, ale pokud by tam nebyla žádná lhůta, dostali bychom případy spojené s privatizací na úroveň válečných zločinů. Musíme proto zvažovat, jestli tyto trestné činy, které mohly být spáchané v souvislosti s privatizací, skutečně dosahují takové intenzity a rizika, abychom jim dali nepromlčitelnost.
Promlčecí lhůta u privatizačních kauz je politické rozhodnutí z minulé doby učiněné v návaznosti na období, kdy bylo potřeba tyto kauzy prošetřit, jednalo se o velké objemy majetku. Státní zastupitelství bude postupovat podle zákona. Jestliže zákonodárci rozhodnou o nepromlčitelnosti těchto trestných činů, budeme se tím řídit.
LN: Ve výroční zprávě nejvyššího státního zastupitelství za loňský rok jsem narazil na větu: „Při hodnocení poznatků k fungování Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) a jejích organizačních složek je nadále otázkou, jaký byl přínos policejní reorganizace.“ Co znamená?
To znamená, že se neprojevila přidaná hodnota spojení oněch dvou útvarů (protikorupční a protimafiánská jednotka se sloučily v roce 2016 – pozn. aut.). Spojením se nedospělo k lepšímu výsledku.
LN: Projeví se někdy nějaké pozitivní efekty sloučení?
Současný ředitel Jiří Mazánek provádí změny, aby organizačně centrálu uchopil. Snaží se přitáhnout si expozitury. Snaží se vyjasnit velicí strukturu NCOZ. Centrála se stejně jako celá policie potýká s odchody policistů do civilu. Odcházejí zkušení. Stále se zaučují noví lidé. To přináší více práce pro déle sloužící policisty a státní zástupce, kteří musejí zintenzivnit dozor. Nejde jen o zachovávání zákonnosti, ale i o metodické vedení.
