Lidovky.cz

Konkurenční doložka má stále svou váhu. Ústavní soud řešil přiměřenost smluvní pokuty

Právo

  7:00 – ADVERTORIAL
PRAHA - Prostřednictvím dohody o konkurenční doložce se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení pracovního poměru, nejdéle však po dobu jednoho roku, zdrží výdělečné činnosti, která by konkurovala činnosti zaměstnavatele. Zaměstnavatel se recipročně zavazuje za takové omezení zaplatit zaměstnanci přiměřené peněžité vyrovnání, jehož měsíční výše musí činit nejméně polovinu průměrného výdělku zaměstnance.

Konkurenční doložka může být sjednána maximálně na rok. foto: Shutterstock

Konkurenční doložka? Drahá a málo funkční

Konkurenční doložkou se tedy zaměstnavatel chrání, aby jeho bývalý zaměstnanec nevyužil, anebo dokonce nezneužil, klíčové informace, které během pracovního poměru získal. Aby ochrana zaměstnavatele byla efektivně zajištěna, obvyklou součástí konkurenční doložky bývá rovněž ujednání, z něhož zaměstnanci vyplývá povinnost k úhradě smluvní pokuty pro případ, kdy své povinnosti z konkurenční doložky poruší.

Četné diskuze v rámci odborné, a nejen právní, veřejnosti před nedávnem rozpoutal Nejvyšší soud, který ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1922/2018 právo zaměstnavatele na smluvní pokutu zásadním způsobem oslabil. Nejvyšší soud posuzoval případ obchodní manažerky, která porušila své závazky z konkurenční doložky nepracovat pro konkurenci svého bývalého zaměstnavatele po sjednanou dobu. Konkurenční doložku porušila tím, že nastoupila k přímému konkurentovi svého bývalého zaměstnavatele a tento pracovní poměr u konkurence trval čtyři dny. V dané věci měly smluvní strany sjednánu smluvní pokutu, kterou by při porušení povinnosti z konkurenční doložky musela zaměstnankyně zaplatit. Smluvní pokuta byla dohodnuta ve výši rovnající se výši peněžitého vyrovnání, které měl zaměstnanec obdržet, pokud by svým povinnostem dostál. Šlo o nezanedbatelnou částku 420 tis. Kč. Nejvyšší soud překvapivě uzavřel, že s ohledem na velmi krátkou dobu trvání pracovního poměru u konkurenčního zaměstnavatele se obchodní manažerka dopustila pouze zanedbatelného porušení svých povinností a uložení zaměstnavatelem požadované smluvní pokuty by proto bylo v rozporu s dobrými mravy. Zaměstnavatele současně poučil, že měl vzniklou situaci řešit žalobou na náhradu škody, respektive využít právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži.

Případ následně putoval k Ústavnímu soudu. Ten ve věci přijal odlišné stanovisko (nález sp. zn. II. ÚS 3101/18). Dle názoru Ústavního soudu je pro vznik nároku na zaplacení smluvní pokuty sjednané v konkurenční doložce určující jen a pouze porušení povinnosti bývalého zaměstnance zdržet se výkonu konkurenční výdělečné činnosti. Není proto rozhodující délka trvání nového zaměstnání a ani skutečnost, zda bývalý zaměstnanec chráněné informace skutečně využije ve prospěch nového zaměstnavatele nebo ve prospěch vlastního podnikání. Svou argumentaci Ústavní soud přiléhavě doplnil závěrem, že k úniku know-how či jiných citlivých informací může i s ohledem na modernost dnešních technologií dojít jen v horizontu pár hodin či dokonce minut. Podotkl také, že možnosti bývalého zaměstnavatele prokázat, že zaměstnanec chráněné informace skutečně využil (což by jinak bylo nezbytné pro úspěšnost žaloby o náhradu škody), je v praxi již z povahy věci spíše jen iluzorní.

Preventivní ochrana

Ústavní soud se tak svým rozhodnutím přihlásil ke svým dosavadním postojům ohledně smyslu a účelu konkurenční doložky, kterou má být sledována preventivní ochrana zaměstnavatele a jeho know-how. Současně narovnal závěry Nejvyššího soudu. Pokud by totiž závěry Nejvyššího soudu měly být akceptovány, použitelnost konkurenční doložky by se v praxi stala velmi spornou a její sjednání by pro zaměstnavatele prakticky ztratilo význam.

Závěry přijaté Ústavním soudem nicméně nelze bez dalšího aplikovat na všechny případy. Ústavní soud totiž nevyloučil možnost situací, v nichž by bylo správné s ohledem na korektiv dobrých mravů výši smluvní pokuty upravit, respektive snížit. V projednávané věci však takové okolnosti neshledal, neboť smluvní pokuta byla sjednána ve stejné výši jako peněžité vyrovnání, kterého by se obchodní manažerce dostalo, pokud by své povinnosti dodržela.

Je jistě dobrým signálem pro zaměstnavatele, že účinnost konkurenčních doložek zůstává zachována a může plnit svou základní tedy preventivní motivační funkci, která má vést k ochraně know-how a obchodního tajemství zaměstnavatelů.

Je totiž nezpochybnitelné, že prokázání škody je v těchto případech prakticky nemožné a smluvní pokuta tak plní rovněž reparační funkci za újmu, která je způsobena vyzrazením chráněných informací. Je samozřejmé, že výše smluvní pokuty musí odpovídat zákonným hlediskům. Musí být tedy přiměřená rozsahu závazku zaměstnance, významu chráněných informací, ale i dostatečně motivující pro dodržení povinností z konkurenční doložky.

Autorka je advokátka a partnerka v advokátní kanceláři HSP & Partners.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.