Česko se připravuje na hromadné žaloby. Experti varují před šikanou firem |
LN: Jaké máte zkušenosti s institutem hromadných žalob?
Pracoval jsem pro americkou advokátní kancelář v Texasu, jejíž hlavní specializací byly právě hromadné žaloby. Hromadné žaloby tak byly v Texasu můj denní chléb.
LN: V čem jsou soudní řízení o hromadných žalobách rozdílná od řízení o individuálním nároku?
V americkém prostředí se ta řízení na první pohled tolik neliší. Civilní soudní řízení v USA jsou obvykle rozdělena do mnoha fází, přičemž řízení o hromadných žalobách mají v zásadě jen o fázi navíc. Je však pravdou, že tato fáze – certifikace, značně prodlužuje délku řízení, a to mnohdy až na dvojnásobek. Základní charakteristiky řízení, tak jak je zná i česká veřejnost z amerických filmů a seriálů, například porotní soudnictví, naopak zůstávají stejné pro oba typy.
LN: Myslíte, že je náš právní systém připraven na tento procesní prostředek?
Jde rozhodně o novum, takže o připravenosti našeho právního systému nelze úplně hovořit. Nemáme s tímto prostředkem historickou zkušenost a dlouhodobou zkušenost s tím nemá ani žádný stát kontinentální Evropy.
To však neznamená, že bychom to měli coby cizorodý prvek hned zavrhnout. Cíle, které sleduje hromadná žaloba, a teď mám na mysli hromadnou žalobu obecně a nikoliv připravený návrh zákona, jsou veskrze legitimní. Na každý nový zákon musí být v prvé řadě připravena společnost. Domnívám se, že naše společnost je již dostatečně vyspělá na to, aby nabídla prostředky obrany i v případech, kdy křivdy zasahují do práv jednotlivce jen nepatrně. Nesouhlasím ani s názory, že by takový zákon byl zbytečný a že by zákon upravující civilní soudní řízení ideálně neměl být vůbec měněn. Každý procesní kodex je do určité míry reflexí doby. Ta naše se jen za posledních dvacet let výrazným způsobem proměnila. Díky rozvoji internetu, na internet navázaných služeb a dalším elektronickým prostředkům je v ní relativně jednoduché zasáhnout širokou skupinu lidí. Pokud se pak někdo v tomto prostředí dopustí protiprávního jednání, současný právní řád nezná adekvátní možnost obrany. To však neznamená, že je to něco pro český právní řád nevhodného. Každý procesní kodex je do určité míry reflexí doby. Ta naše pokročila a je v ní relativně jednoduché zasáhnout širokou skupinu lidí, a to právě kvůli rozvoji internetu a elektronických prostředků vůbec. Pokud se někdo dopustí v tomto prostředí takového protiprávního jednání, tak lidé nemají adekvátní možnost se bránit.
Hromadná žaloba je tak efektivní nástroj posílení vymahatelnosti práva a kultivace právního systému. Cíle, které sleduje návrh zákona jsou legitimní. Jinými procesními prostředky se vymahatelnosti práva totiž nedá dosáhnout.
LN: A z hlediska načasování?
Můžeme hovořit o tom, zda načasování návrhu zákona připraveného Ministerstvem spravedlnosti je ideální za stavu, kdy ještě nebyla schválena připravovaná směrnice o zástupných žalobách a kdy se připravuje rekodifikace civilního procesu. S ohledem na vztah těchto norem by bylo logičtější zabývat se hromadnou žalobou až poté, co budeme znát konečná znění obou předpisů, případně zapracovat řízení o hromadné žalobě přímo nového zákona o civilním řízení soudním. Na druhou stranu chápu i argument, že pokud bychom měli počkat, tak můžeme čekat ještě roky. Přitom společenská poptávka nepochybně existuje už nyní, ostatně i celá řada dalších států po Evropě takové předpisy v současné době přijímá, přestože návrh unijního předpisu může v průběhu legislativního procesu doznat ještě četných změn.
LN: Jde o tradiční institut, který vznikl v USA. Jaký byl stěžejní důvod jeho vzniku?
Hromadné žaloby mají svůj původ ve středověké Anglii, ale skutečného rozmachu dosáhly v USA, a to až po druhé světové válce. V USA se hromadné žaloby považují za efektivní způsob vymáhání dodržování veřejnoprávních povinností. Kontrola širokou veřejností a účinný způsob vymáhání stát nic nestojí, ale přesto motivuje k dodržování povinností. Dlouhodobě se tak eliminuje potřeba nové regulace. V USA, největším konzumním trhu světa, je tak například zákonná ochrana spotřebitele ve srovnání s Evropou velmi omezená. Nedá se však říci, že by skutečný standard byl výrazně nižší.
LN: Co způsobuje popularitu hromadných žalob v USA?
Důvodů širokého užívání hromadných žalob v rámci USA je vícero. Jeden z nejvýznamnějších je určitě vysoký potenciál hromadné žaloby donutit žalovaného spor urovnat smírem za cenu vysokého odškodnění. Každý takový spor totiž může být v případě neúspěchu při velké skupině poškozených žalobců pro žalovaného smrtící. Spory dále představují reputační i ekonomickou zátěž pro žalovaného. Proto celá řada z nich končí narovnáním již v prvotních fázích sporu. Další důvody jsou pak společné všem soudním řízením. Jsou to důvody, proč se Američani obecně rádi soudí. Jeden z nich tkví nepochybně v soudních poplatcích, které nejsou tak vysokou vstupní bariérou jako u nás, protože nejsou navázány na výši nároku. V USA se zároveň strana, která v řízení prohrála, nemusí obávat náhrady nákladů řízení. U nás platí, že ten, kdo neuspěl, hradí náklady řízení protistraně. V USA se tato možnost připouští pouze výjimečně, pravidlem je naopak, že každá strana nese své vlastní náklady řízení. Popularitu způsobují i vyvinuté mechanismy financování žalob a možnost dosáhnout astronomických náhrad škody, která výrazně přesahuje rozsah škody skutečně vzniklé.
LN: Myslíte si, že mají hromadné žaloby v Česku stejný potenciál? Kritici tohoto prostředku říkají, že půjde spíš o vystavění nového podnikatelského odvětví financování sporů...
To bude závislé na schváleném znění, pokud vůbec tento předpis projde legislativním procesem, a samozřejmě také na aplikaci předpisu na úrovni soudů. První náznaky budeme mít do 2 až 3 let po přijetí zákona. V aktuálním znění návrhu zákona je mnoho ustanovení korigujících jeho případné zneužívání. Jde však často o gumové termíny, takže je otázka, jak to soud vždy v konkrétním případě vyloží. Kolem hromadných žalob zřejmě vznikne nové podnikatelské odvětví, ale nemyslím si, že půjde o masovou záležitost a nevnímám to tak příliš negativně. Ostatně je běžné, že kolem služeb státu vzniká soukromý byznys.
LN: Specifikem hromadných žalob v USA je, že velmi málo těchto řízení dospěje do svého konce. Drtivá většina - asi 95-98 procent řízení, skončí dohodou mezi stranami a narovnáním. Z jakého důvodu?
Jak jsem již zmínil, spory v souvislosti s hromadnými žalobami jsou náročné finančně i reputačně. Žalované společnosti si pro případ neúspěchu tvoří rezervy, které pak nemohou využít pro rozvoj svého podnikání. Pokud spor přitom zasahuje širokou skupinu lidí, tyto náklady mohou být enormní. Totéž platí pro újmu na reputaci. Ta je často u společností poskytujících výrobky a služby přímo americkým spotřebitelům hlavní motivací, proč přistupují na dohodu.
‚Na hromadné žaloby se vyloženě těšíme.‘ LitFin vyplňuje díru na trhu, financuje spory za jiné |
LN: To se děje většinou za podmínek, kdy si je žalovaný vědom toho, že žalovaný nárok je oprávněný?
Není tomu tak vždycky. Většinou je to prostá matematika. Společnosti si spočítají, zda se jim vyplatí spor vést či nikoliv, bez ohledu na to, zda je nárok oprávněný či nikoliv. V případě některých segmentů trhu se společnosti dokonce pojišťují pro případ těchto nároků. K vyjednávání pak přistupuje jako třetí strana na straně žalovaného i pojišťovna. Výsledkem dohody o narovnání ale obvykle není přiznání žalovaného, že se dopustil protiprávního jednání. Naopak, častým výsledkem je finanční kompenzace skupiny žalobců. Neplatí to však pro všechny případy, známé jsou i případy, kdy spor byl urovnán tak, že každý z členů skupiny žalobců dostal jen slevový kupón.
LN: To pak určitě žalobci podepisují prohlášení, že o tom nemohou nikdy mluvit? Právě aby společnost neutrpěla na pověsti.
Přesně tak, jde o dohody o mlčenlivosti, kde se žalobci zavazují pomlčet o podmínkách smlouvy a narovnání.
LN: Nejde pak tedy skutečně o vyděračský institut?
Může se stát, že hromadná žaloba bude v některých případech zneužita jako prostředek nátlaku vůči subjektům, které mají zájem na udržení dobrého jména a kde už jen samotné projednávání a zveřejnění probíhajícího řízení je může velmi poškodit v očích veřejnosti. Nelze to vyloučit. Samozřejmě záleží, v jakém znění bude zákon o hromadných žalobách přijat. Vnímám to jako značné riziko. Tyto případy pak pochopitelně povedou ke zvýšení nákladů firem.
LN: Nový návrh nyní půjde do legislativní rady vlády v přihlašovací podobě. Opt-out princip byl po ostré kritice odborné veřejnosti výrazně omezen. Jaké jsou další nejvýraznější změny?
Kromě omezení opt-out principu byl dále omezen i důkazní nástroj, který byl součástí návrhu – zpřístupnění důkazního prostředku. Ten dříve umožňoval požadovat zpřístupnění důkazů k určení existence skupiny, a to dokonce před zahájením řízení o hromadné žalobě. Současný návrh toto omezil pouze na probíhající řízení. Současně byla navýšena jistota, kterou je navrhovatel tohoto důkazního prostředku povinen složit na náhradu újmy, z původních 50 000 korun na 100 000 korun. Tato jistota by měla pokrýt újmu, která by mohla žalovanému v důsledku zpřístupnění důkazních prostředků vzniknout. Nový návrh rovněž omezil v několika aspektech správce skupiny, a to zejména u odhlašovacího řízení. Co zůstalo naopak, je široké vymezení věcné působnosti. I nadále bude možné podávat hromadné žaloby ve většině soukromoprávních sporů.
LN: Hovoří se o případném rozporu s ústavním pořádkem. Jakou budoucnost předpisu v této souvislosti věštíte?
Nemyslím si, že by předpis v současné podobě, to znamená po přepracování ze strany Ministerstva, před Ústavním soudem neprošel. Největší výhrady by mohl mít k opt-out, který však byl v současném návrhu výrazně potlačen. I německý Spolkový ústavní soud dospěl k tomu, že kolektivní žaloby nejsou v rozporu s principy demokratického právního státu. S ohledem na to, že česká ústavní tradice do určité míry z německé vychází, myslím si, že Ústavní soud se vydá stejnou cestou.
TOMÁŠ HOKR
|
