Lidovky.cz

KOMENTÁŘ: Je třeba odmítnout větší vliv ministra spravedlnosti na výběr vedoucích státních zástupců

Právo

  7:00
PRAHA - V poslední době je živě diskutovaná novela zákona o státním zastupitelství, která má mj. zakotvit funkční období vedoucích státních zástupců. Ze strany Nejvyššího státního zastupitelství i Unie státních zástupců je ministerské novele vyčítáno, že se míjí s deklarovaným cílem, tedy posílit nezávislost státního zastupitelství a eliminovat riziko nepřípustného politického vlivu.

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová (za ANO). foto:  Dan Materna, MAFRA

Demonstrace mi nejsou příjemné, připustila Benešová. Ubližovat státním zástupcům prý nechce

Jádrem sporu je složení výběrových komisí na pozice vedoucích stáních zástupců, přičemž podle návrhu ministerstva má tři z pěti členů jmenovat ministr spravedlnosti. Takové složení komisí naopak státní zástupce oproti dnešku oslabuje. Navzdory oficiálně deklarovanému cíli novely ministryně Benešová v rozhovoru pro Český rozhlas dne 12. září uvedla, že státní zástupci si svoji nezávislost „plíživě rozšiřovali v podstatě od roku 2002“ a souhlasně citovala názor, že už to tak dál nejde, protože výkonná moc odpovídá za trestní politiku státu, za řešení kriminality a kdyby si státní zastupitelství ještě více rozšířilo nezávislost, neměla by výkonná moc žádné nástroje k plnění tohoto úkolu.

Stojí za zmínku, že na počátku plíživého útoku zřejmě stála sama Marie Benešová, která byla v letech 1999 až 2005 nejvyšší státní zástupkyní. Na druhou stranu oceňuji otevřenost paní ministryně, že se to s tou nezávislostí státních zástupců nesmí přehánět. Za bližší rozebrání stojí zmínka, že důvodem k omezení nezávislosti státního zastupitelství na moci výkonné (rozuměj vládě) je skutečnost, že vláda je zodpovědná za realizaci trestní politiky státu. Jde o názor mylný byť vytrvale tradovaný.

Klíčová je legislativa

Trestní politika je primárně prosazována změnou zákonodárství. Určitá jednání mohu být kriminalizována či naopak dekriminalizována, mohou být za ně zpřísňovány či zmírňovány trestní sankce, může být zaváděn širší okruh alternativních trestů či odklonů, lze posilovat práva poškozených a posilovat či zeslabovat oprávnění orgánů činných v trestním řízení k zásahu do soukromí podezřelých osob, zřídit specializované státní zastupitelství pro boj s korupcí atd. Všechny tyto a mnohé další změny je nutno činit legislativně.

Vláda též může pro boj s kriminalitou uvolňovat vyšší či nižší míru prostředků a tyto různým způsobem distribuovat: může koupit policistům nová vozidla, může postavit nové věznice či naopak podporovat efektivní výkon alternativních trestů (např. elektronické náramky u domácího vězení). Vláda však nemůže po státním zastupitelství požadovat, aby věnovalo vyšší pozornost stíhání některých druhů trestné činnosti a jiné opomíjelo; stále platí zásada legality a státní zástupce je povinen stíhat každý trestný čin, o kterém se dozví.

Jan Lata, prezident Unie státních zástupců.

Lze si jistě představit, že v rámci soustavy může být věnována vyšší pozornost např. navrhování ukládání peněžitých trestů, sjednávání dohody o vině a trestu, či snaze, aby poškození byli se svými nároky méně odkazováni do civilního řízení apod., což ale nic nemění na faktu, že primárními cestami k tvorbě trestní politiky je legislativa a rozpočet. Takový impulz má vycházet primárně od nejvyššího státního zástupce, který nese odpovědnost za sjednocování postupů státních zástupců napříč soustavou státního zastupitelství . Případné podobné požadavky vlády či ministra spravedlnosti (aniž bych si pamatoval, že by kdy zazněly) by nejvyšší státní zástupce jistě mohl zohlednit.

Zásadním argumentem pro odmítnutí teze o státním zastupitelství coby vykonavateli trestní politiky vlády však není skutečnost, že mimo legislativu a rozpočet již fakticky neexistují účinné prostředky pro tvorbu trestní politiky, ale zejména fakt, že závislé postavení státního zastupitelství (a státního zástupce) na vládě s sebou nese riziko, že vládní představitelé budou v pokušení zajistit beztrestnost svých spojenců, či naopak kriminalizovat nepohodlné osoby. Pokud by měla být trestní politika státu účinněji prosazována zvýšením vlivu ministra spravedlnosti na výběr vedoucích státních zástupců, pak je nutno takové snahy kategoricky odmítnout.

Autor je prezident Unie státních zástupců.

CHCETE SE TAKÉ VYJÁDŘIT?

Jste právník/právnička a rád/a byste se vyjádřil/a k současnému dění, právnickému stavu či novinkám v legislativě? Napište nám na katerina.kolarova@lidovky.cz.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.