KOMENTÁŘ: ,Berňák‘ si oblíbil trestní oznámení

Získají berňáky o lidech data jako policie? Je to riziko, varují experti

Tak například, že je možné se před ní bez problémů schovat v Praze, kdy podle několik let starých statistik chodili berní úředníci na kontrolu k firmám registrovaným ve druhém městském obvodu jednou za 206 let. Jaké je pak ale překvapení, když na dveře pražského poplatníka zaklepe úředník finanční správy například z Příbrami. Již přes tři roky totiž platí nový zákon…

Ona lehkomyslnost pak má za následek, že si poplatníci mohou někdy za své problémy sami. A pochybení nemusí mít dopad jen do finanční sféry, ale může vést i k získání nelichotivého statusu nespolehlivého plátce DPH nebo v krajním případě i k trestnímu stíhání. Trendem posledních let jsou v celé EU podvody na DPH, ať už jsou nazývány řetězovými nebo kolotočovými (karuselovými). Jednoduše řečeno jde o to, že v řetězci DPH jeden ze subjektů neodvede daň, zatímco jiný subjekt si neoprávněně nárokuje odpočet. Mnozí podnikatelé berou prověřování svých obchodních partnerů na lehkou váhu (odhlédnuto od někdy až absurdních požadavků finanční správy, jak by taková „prověrka“ měla vypadat). Snadno pak naletí podvodníkům, kteří ve skutečnosti nechtějí dodat zboží, ale kdesi dále v řetězci „kšeftovat“ s neodvedením daně.

Přímo katastrofální dopady pak může mít další chyba, kterou je lehkovážný přístup k úvodním fázím daňového řízení. Jakmile vyvstane na straně berních úředníků jakákoliv pochybnost ohledně daňových povinností poplatníka, měl by zbystřit. Dobrá odpověď na první výzvu k odstranění pochybností totiž může být nad síly běžného účetního a může ušetřit vleklou daňovou kontrolu. V daňovém právu totiž více než kde jinde platí „dvakrát měř, jednou řež“.

Dlužná daň nerovná se trestný čin

Vedle vlastní lehkomyslnosti pak musí poplatníci čelit i často velmi formalistickým a někdy příliš horlivým postupům správců daně. Nenechme se přitom zmást statistikou uvedenou v ročence o činnosti Finanční správy. Z té za rok 2018 vyplývá, že celkové doměrky z daňových kontrol v roce 2018 přesáhly deset miliard korun, čímž oproti předešlému roku došlo k mírnému poklesu (o 12,5 %), při současném poklesu počtu kontrol o 16 %.

Na první pohled by se mohlo zdát, že nechvalně známé akce s krycím názvem „Kombajn“ jsou už minulostí. Zdání ale může klamat, když se naopak podíváme na statistiku uvedenou ve výroční zprávě Nejvyššího státního zastupitelství. Z ní totiž plyne, že v posledních letech prudce vzrostla „záliba“ finanční správy v podávání trestních oznámení. Podle této statistiky podíl podaných trestních oznámení u daňových kontrol s doměrkem vyšším než 50 tisíc korun v roce 2015 činil 55 %. V roce 2018 to bylo ale už téměř neuvěřitelných 85 %.

Jistě, berní úředníci mají podle trestního řádu povinnost oznamovat skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Ale to, že toto důvodné přesvědčení mají u více jak 80 % případů, je alarmující. Kromě toho, že uvedená aktivita asi musí činit trochu nešťastnými příslušné policisty a státní zástupce (bylo by zajímavé, pokud by existovala i statistika, jak tato trestní oznámení končí, resp. kolik jich je odloženo), je samozřejmě velmi zatěžující i pro samotné poplatníky. Ti totiž musejí kvůli tomu chodit na policii minimálně na podání vysvětlení, což opravdu není zkušenost, kterou bych komukoliv přál.

Jak přitom při svých přednáškách zdůrazňují i soudci Nejvyššího a Nejvyššího správního soudu, absolutně neplatí, že každý doměrek je automaticky trestným činem. Pro závěr o trestném činu je totiž třeba mít postaveno na jisto, že zkrácení daně bylo úmyslné. Uvedená statistika vzbuzuje dojem, že finanční správa trochu alibisticky přesouvá téměř automaticky rozhodnutí na orgány činné v trestním řízení, aniž by se u konkrétního případu někdo zamyslel, zda je podezření skutečně důvodné.

Ondřej Trubač je advokátem a partnerem AK Bříza & Trubač, Kristián Léko vedl rubriku Právo a justice LN, nyní působí jako advokátní koncipient.