Lidovky.cz

Právo

Existují lepší metody než kvóty, shodly se právničky. Ženy se musí samy chtít podílet na vedení AK či justice

Začátkem listopadu uspořádaly LN kulatý stůl. foto:  Michal Šula, MAFRA

Rozhovor
PRAHA - Ke kulatému stolu LN usedly soudkyně Ústavního soudu Kateřina Šimáčková (KŠ), státní zástupkyně Petra Lastovecká (PL) z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, Daniela Břízová Ratajová (DBR), soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 a Hana Gawlasová (HG) advokátka a partnerka advokátní kanceláře Squire Patton Boggs.
  7:00

,Ženy ve vysokých pozicích přispívají k diverzitě soudního rozhodování.‘ LN pořádaly kulatý stůl

LN: V poslední době je v EU hojně diskutována otázka zavedení kvót pro ženy, jež by měly vyrovnat mimo jiné i rozdíly na vrcholových pozicích. Myslíte si, že zavedení kvót je správná cesta? Dokážete si je v praxi představit v české advokacii/ justici/ na státních zastupitelstvích?
KŠ: Máme k tomu úplně jiný přístup než třeba v Německu nebo ve Francii, kde to nebylo vůbec nic vnuceného. Aby měly tamní politické strany co nejlepší výsledky, tak si zavedly nejdříve volební kvóty uvnitř stran ohledně počtu žen na kandidátkách. Zdá se mi, že kvóty díky členství v EU vnímáme jako něco, co nám někdo vnucuje z vnějšku, přestože ve Francii či v Německu to byl požadavek společnosti zobrazený v chování politických stran a ve volebních zákonech. Myslím, že v tuto chvíli nedokážeme do diskuse vnést kvóty smysluplným způsobem.

V akademickém prostředí se ale situace vyvinula tak, že pokud se pořádá konference a mezi řečníky není ani jedna žena, tak je to pořadatelům – mužům hloupé, protože dostávají zpětnou vazbu, že je poslouchá 80 procent studentek, ale u panelu sedí jen muži. Myslím, že neinvazivní metody jsou mnohem efektivnější.

PL: Naprosto souhlasím s tím, že jakékoliv nařízení kvót shora nebude akceptováno, a to ani ženami. Sama za sebe bych se cítila velice nelichotivě kdybych měla pocit, že jsem byla na nějakou pozici přijata jen proto, že jsem žena. Určitě je potřeba, aby se ženy podílely více na řídících pozicích, ale změna musí přijít odjinud. Je podstatné, aby samy ženy měly zájem podílet se na vedení a to nejen v justici a zároveň je nutno, aby jim proto byly vytvořeny podmínky ze strany společnosti. Nemám však rozhodně pocit, že by v soustavě státního zastupitelství bylo ženám znesnadňováno či znemožňováno stoupat na vyšší pozice.

DBR: Také nejsem zastánkyní kvót, protože považuji za nelichotivé pro ženy, aby se dostávaly do různých pozic ne pro své schopnosti, ale proto, že jsou ženy. Měli bychom chtít sebevědomé ženy, které se dokáží prosadit bez kvót a aktivně budou usilovat o kariérní postup. Je asi pravda, že by kvóty nerovnost mezi obsazením mužů a žen na vysokých pozicích dokázaly vyrovnat rychleji, ale je otázka, jaké by to mělo vedlejší dopady.

HG: Souhlasím, že nucení shora je obecně špatné, ale úplně se nedokáži rozhodnout, zda si skutečně myslím, že kvóty jsou tak špatné. Něco na tom vytvářet pravidla hry je. Když se podívám na korporace, se kterými pracujeme, tak ve většině případů kdy jsou ženy v představenstvech, jsou to šéfky marketingu nebo personalistky. V core oborech významně ovlivňující provoz a směřování korporace jsou ale většinou muži - provozní ředitel, obchodní ředitel, finanční ředitel, generální ředitel... V advokacii je řada kanceláří, které mají partnerky, ale je jich pořád menšina, je to stále z větší části svět „bílých mužů ve středním věku“, a ti diktují nebo alespoň určují pravidla. Minimálně bych diskusi o kvótách nezavrhovala. Třeba by nás dovedla k tomu, že by byl uchazeč, stejně jako v některých orchestrech, posuzován za plentou pouze na základě svých kvalit, bez toho aniž by hodnotitel věděl, zda je uchazeč muž nebo žena.

LN: Setkala jste se někdy s přímou či nepřímou diskriminací kvůli tomu, že jste žena? Pokud ne, myslíte si, že jsou právnické profese více přizpůsobené mužům?
KŠ: Tuto otázku jsem už jednou od novináře dostala a vedlo to k tomu, že jsem začala připravovat knihu s názvem Mužské právo. Nikdy jsem nebyla diskriminovaná, protože jsem se řídila podle mužských pravidel. Když vystoupáte tak vysoko v kariérním žebříčku, tak pak z toho, že jste žena máte naopak výhody. Podreprezentace žen mi osobně nese spíše výhody, ale jsem cvičená na to, abych poznala nespravedlnost. Když pracujete 16 hodin denně, tak je jedno jestli máte sukni nebo kalhoty. Jde ale o případy, kdy žena v 35 letech nemůže 16 hodin pracovat a nemůže jít každý druhý večer na setkání s klientem, protože má prostě doma děti. Její manžel to ale klidně udělat může, protože žena se mu stará o děti. Tradiční pravidla jsou prostě nastavena tak, aby více vyhovovala mužům.

PL: Mám tři dcery a se všemi jsem byla dlouho doma, ale hlavně díky tomu že státní zastupitelství je mimořádně vstřícné. Využila jsem všech benefitů, které mi nabízela práce pro stát. Nicméně když jsem se opět zařadila do práce, tak už nikoho nezajímalo, jestli mám děti nebo ne. Objem práce byl shodný s ostatními kolegy. Státní zastupitelství vychází matkám vstříc i pružnou pracovní dobou. Některé moje kolegyně mají rovněž poloviční či tříčtvrtinové úvazky. Domnívám se, že tady funguje naopak pozitivní diskriminace vůči ženám, protože nevím ani o jednom svém kolegovi - muži, který by měl zkrácený úvazek. Z mého pohledu jsem v současnosti na vrcholu své kariéry, protože zpracovávám tu nejzávažnější hospodářskou kriminalitu. Na tuto pozici jsem se dostala i přesto, že jsem žena a mám tři děti.

DBR: Osobně jsem se diskriminovaná nikdy necítila. Souhlasím s tím, že práce pro stát přináší v tomto ohledu jisté benefity. V justici znám dokonce i několik případů, kdy si oba rodiče rodičovskou dovolenou dělili, což je velmi pozitivní příklad, jak pomoci ženám, aby se rychleji vracely do zaměstnání po mateřské dovolené. Je to bohužel ale stále dost výjimečné.

HG: Relativně brzy jsem zjistila, že je potřeba hrát podle pravidel byznysu, tak jsem podle nich prostě hrála. Nikdy jsem se necítila přímo diskriminovaná, ale opakovaně jsem si cítila nepřímo diskriminovaná jako žena, a to v době, kdy jsem oznámila, že budu mít rodinu. Tehdy mi bylo řečeno, že se musím vrátit do určité doby, aby se mnou firma dál počítala. Věděla jsem, že tato doba byla kratší než ta, kterou mají kolegové či kolegyně, kteří odjíždí na zahraniční studijní pobyt. Věděla jsem, že kdybych na to nepřistoupila, tak bych musela z této kanceláře odejít, respektive bych se do ní nemohla vrátit. Uváděným důvodem bylo, že kdybych byla dlouho pryč, ztratila bych odbornost. Nakonec jsem s oběma dětmi byla doma tři měsíce a kancelář mi umožnila, abych dlouho pracovala na částečný úvazek a jeho část jsem mohla pracovat z domova. Úvazek jsem si pak mohla postupně prodlužovat a zároveň se moci věnovat dětem a vykonávat svoje povolání. Advokacie je krásná profese, zajímavá a naplňující, ale je to prostě byznys.

DBR: Je pouze na ženách, jak se rozhodnou ohledně jejich rodiny a kariéry. Pokud se rozhodnou, že budou doma s dětmi dlouho a nebudou usilovat o kariérní postup, není to špatné rozhodnutí, stejně jako když se rozhodnou o opaku. Všechna rozhodnutí jsou v pořádku, jde jen o to, aby společnost umožnila ženám udělat v daném ohledu skutečně svobodné rozhodnutí.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.