KOMENTÁŘ: Teritorialita vypadá spíš jako boj o přerozdělení trhu s exekucemi než blaho dlužníka a věřitele |
LN: Jaký byl průběh přípravy změny zákona, který zavedl teritorialitu? Co přispělo ke změně nejvíce, proč návrh získal takovou podporu v Národní radě (128 ze 150 poslanců) a kdo byl proti novele a proč?
Zavedení náhodného přidělování exekucí na krajovém principu bylo dlouhodobým cílem Slovenské komory exekutorů. Hledali jsme pro to podporu u několika ministrů, politiků napříč politickým spektrem, médií i veřejnosti. Právě tomu připisuji širokou politickou podporu, kterou zákon nakonec získal. Pro jeho zavedení jsme měli různé racionální nevyvratitelné argumenty. Hlavním z nich byl jeho zásadní přínos v boji proti korupci. Náhodné přidělování zpřetrhalo vazby vazby mezi soudním exekutorem a oprávněným, což zabezpečilo nezávislost a nestrannost exekutora. Soudní exekutor tak není pod tlakem „velkého věřitele“ a nemusí přistupovat na dohody, které jsou často na hranici zákona a někdy až za ní, a tím je zabezpečena rovnost účastníků řízení.
Samotná teritorialita přibližuje účastníky řízení k exekutorovi a nemalou měrou snižuje náklady a výdaje spojené s exekucí. Dlužník například nemusí cestovat do kanceláře exekutora přes polovinu země, to nemusí dělat ani exekutor kvůli svým úkonům. Zároveň se zvyšuje vymahatelnost exekučních titulů a zrychluje se celé řízení. Ve prospěch náhodného přidělování hovoří celá řada dalších argumentů, které jsme trpělivě vysvětlovali a o kterých mluvíme i na setkáních s českými kolegy.
LN: Jaké byly argumenty oponentů změny, byly i jiné návrhy úpravy teritoriality?
Zásadný argument spočíval v tom, že mezi prací jednotlivých exekutorů jsou rozdíly a věřitel musí mít právo si vybrat svého exekutora právě na základě kvality jeho práce. S tímto názorem však nemůžeme souhlasit. Každý jeden exekutor musí být připravený splnit všechny zákonné náležitosti, aby mohl vykonávat svoji práci a musí se přitom řídit stejnými zákony jako jeho kolegové. Je to stejné, jako kdyby si chtěl účastník soudního sporu vybrat svého soudce, protože i mezi prací a kvalitou výkonu jednotlivých soudců jsou zřejmě rozdíly.
LN: Jaké byly první dny soudních exekutorů po účinnosti zákona? Co byl největší problém a za jak dlouho se jej podařilo se vyřešit?
Vážným problémem byla technická nepřipravenost celého systému. K problémům došlo i na straně některých exekutorů a především na straně státních institucí a soukromých věřitelů. Problémy kolegů exekutorů s novým systémem se podařilo během několika týdnů vyřešit, u věřitelů podávání návrhů na několik měsíců doslova zamrzlo. Není divu, že tato situace vyvolala dočasnou paniku v exekutorském stavu, že může jít o organizovaný bojkot celého systému s cílem ho rozvrátit. Bylo tak potřeba velké úsilí vedení komory na poli politickém a mediálním, kdy jsme nakonec s pomocí tehdejší ministryně spravedlnosti přiměli státní instituce, aby se opět zapojily. Situace stále ještě není ideální, ale došlo k výraznému pokroku.
LN: V českých médiích se tato informace opakovaně objevila. Jaké společnosti přestaly vymáhat pohledávky? A jaký je stav nyní?
Problém na straně několika významných státních věřitelů skutečně existoval. Opakovaně jsme jim nabízeli naši pomoc, aby se mohli přizpůsobit novým pravidlům a technologickým novinkám. Nejdřív to vypadalo, že se z principu rozhodly nevyužívat služby soudních exekutorů. Dnes mohu s velkou dávkou opatrnosti a pokory říci, že čas nám dáva za pravdu a vyplatilo se nám setrvat na našem návrhu. Už několik velkých věřitelů začalo opětovně využívat služby soudních exekutorů, případně s námi ti další již diskutují technologické otázky.
LN: Jaké vnímáte největší výhody, případně nevýhody, současného stavu?
Naplnila se pozitivní očekávání. Skončily nekalé dohody některých kolegů exekutorů s velkými věřiteli. Systém je jednoznačně transparentnější a z hlediska boje proti korupci je obrovským přínosem. Zavedení paušálních náhrad, rychle postupující elektronizace a krajská teritorialita exekutorů snižují náklady exekuce a tedy i náklady povinných. Z tohto pohledu šlo o výrazně sociální opatření.
Samotná elektronizace po překonání mnohých problémů výrazně urychluje a zjednodušuje práci. Statistiky za předchozí dva roky hovoří o tom, že přidělování případů v rámci jednotlivých krajů je více rovnoměrné a o mnoho spravedlivější než dosud.
KOMENTÁŘ: Teritorialita vypadá spíš jako boj o přerozdělení trhu s exekucemi než blaho dlužníka a věřitele |
Jsme přesvědčení, že konkurenční prostředí soudních exekutorů jako veřejných činitelů je nepřijatelné. Exekutor nemá bojovat v rámci konkurenčního prostředí o návrhy, ale jeho prvořadou povinností je zákonným způsobem vykonávat soudní a jiné rozhodnutí.
Dnes ještě težké posoudit, jak se rovnoměrný nápad odrazí na zrychlení řízení. Každopádně se už nehromadí desetitisíce případů na stole několika úřadů, které se z logiky věci nemohou všem dostatečným způsobem věnovat.
LN: Ukončili v souvislosti se zavedením teritoriality někteří exekutoři dobrovolně svoji činnost?
Zavedení náhodného přidělování si vyžádalo vážné požadavky na profesionální, personální, materiální i technickou připravenost každého exekutora, který se chtěl do nového systému zapojit. Vedení komory proto zkontrolovalo každý jeden úřad, upozornilo na případné nedostatky a prověřilo jejich nápravu. Když jsme narazili na zásadní problémy a neochotu je řešit, navrhli jsme nekompromisní odvolání příslušných kolegů. Jsem však rád, že naprostá většina exekutorů tyto podmínky splnila a mohla pokračovat ve svojí práci. Svoji činnost ukončilo přibližně pět procent exekutorů.
LN: Kolik je v současné době na Slovensku obsazených exekutorských úřadů? Je to plný stav?
Na Slovensku aktuálně funguje 270 exekutorských úřadů. V přepočtu na obyvatelstvo je to tedy vyšší počet, než je tomu v České republice.
LN: Chápete své znovuzvolení prezidentem v dubnu 2019 jako ocenění práce na teritorialitě?
Jsem poctěn tím, že jsem jako první prezident v historii Slovenské komory exekutorů už potřetí dostal důvěru kolegů. Znovuzvolení v roce 2016 a 2019 jsou pro mě oceněním mé práce, protože v obou případech procházela legislativa týkajících se exekucí výraznými změnami. Nejzásadnější změna mi přišla v 2017, kdy se právně naplnily naše dlouholeté požadavky na zavedení náhodného přidělování a teritoriality. Důvěru kolegů učiněnou po dvou letech od spuštění nového systému vnímám jako naplnění jejich vlastních požadavků a pozitivní impulz do další práce.
LN: Máte pocit, že se na Slovensku nějak změnil pohled veřejnosti na exekutory? Jak?
Po mém nástupu do funkce jsme přišli s přelomovým programem Blíže k lidem, jehož základem byla transparentnost, vstřícnost a spravedlnost. Začali jsme aktivně komunikovat s médii a veřejností. Neustále upozorňujeme lidi na nutnost zodpovědného přístupu ke svým závazkům a i na rizika zadlužování se. Už víc jak šest let provozujeme na vlastní náklady bezplatnou poradnu pro občany v exekuci, která jim pomáhá zvládnout náročnou životní situaci s co nejmenší újmou. Víme, že pohled veřejnosti na práci exekutora nebude z povahy naší práce a jejího vykreslování v médiích nikdy pozitivní. Snažíme se však dosáhnout vyváženého obrazu, aby si lidé i díky našim informacím uvědomili, že se v životě mohou snadno ocitnout v situaci, kdy budou exekutora potřebovat na vymáhání vlastních pohledávek a tehdy jistě ocení profesionalitu a zákonný postup soudního exekutora.
LN: Jsou nějaké otázky, které je ještě potřeba dořešit?
Na Slovensku se příliš často mění legislativa týkající se exekučního řízení, přičemž exekutoři jsou neustále zatěžovány stále dalšími a dalšími administrativními úlohami bez jakéhokoliv finančního krytí. Samotné finanční ohodnocení práce exekutora se už přitom roky neměnilo a žádným způsobem nekopíruje růst cen. Jen cena doporučeného dopisu vzrostla za tu dobu o víc než třetinu. Namísto řešení těchto otázek se však politici v předvolebním čase obvykle předbíhají s návrhy, jak „chránit” lidi před exekucemi. Mnohé tyto návrhy jsou přitom předkládané s absolutní neznalostí exekuční praxe a dalším posunem rovnováhy v právech věřitele a dlužníka, a to ve prospěch dlužníka. Bylo by dobré, kdyby politici nebrali soudního exekutora jen jako prostředek k získávání laciných politických bodů, ale jako neoddělitelnou a potřebnou součást justice, „poslední tečku spravedlnosti”, jak jsou exekutoři zvyklí hovořit.
KOMENTÁŘ: Občany nezajímá teritorialita exekutorů. Dlužníkům by až na výjimky nepomáhali |
LN: Co osobně plánujete ve svém mandátu prosazovat?
V tomto funkčním období mám tři hlavní cíle. Prvním z nich je zvládnutí nového zákona o zastavení některých starých exekucí, který nabývá účinnosti od 1. ledna 2020. Je to poměrně kontroverzní zákon jak z ústavního hlediska, tak i z hlediska aplikační praxe. Budeme proto pozorně sledovat situaci na exekutorských úřadech, jak se s touto situací dokážeme vypořádat. Druhou úlohou je pokračování v racionální a konstruktivní spolupráci s ministerstvem spravedlnosti i po únorových parlamentních volbách. Třetí je prosazení rozšíření možností práce soudních exekutorů, abychom byli schopni obsáhnout širší portfolio služeb a nebyli v budoucnu odkázáni jen ja vymáhání pohledávek. Mluvím například o možnosti vykonávat dobrovolné dražby a jiné další služby.
LN: Doporučil byste ČR, aby taktéž zavedla teritorialitu exekutorů?
Je to výsadní rozhodnutí českých kolegů, do kterého nechci žádným způsobem zasahovat. Na Slovensku máme při těchto diskuzích výhodu, že máme přímou zkušenost s oběma způsoby přidělování exekucí. Jsme samozřejmě kdykoli připraveni se o tyto poznatky s českými kolegy podělit a já jako prezident komory jsem to už na několika fórech učinil. Netajíme přitom ani pozitivní, ani negativní dopady, rozhodnutí a odpovědnost však zůstává v rukách českých soudních exekutorů.
