KOMENTÁŘ: Následky zavedení teritoriality exekutorů pro bagatelní pohledávky zaplatíme všichni

KOMENTÁŘ: Teritorialita vypadá spíš jako boj o přerozdělení trhu s exekucemi než blaho dlužníka a věřitele

Ústavněprávní výbor má nyní 80 dnů na zvážení, jaké z navrhovaných řešení novely exekučního řádu má být přijato. Ve hře je buď zavedení náhodného výběru exekutora tzv. teritoriality, nebo princip jeden dlužník – jeden exekutor spojený s povinnými zálohami na náklady exekuce a povinným zastavováním exekucí, u nichž se v posledních třech letech nepodařilo nic vymoci. Navíc ve čtvrtek na svém twitterovém účtu poslanec Patrik Nacher (ANO) napsal, že ve druhém čtení přijde s principem, který pracovně nazývá bagatelní teritorialita. Měli bychom se bát? Zcela jistě ano.

Teritorialita

V evropském rámci je teritorialita exekutorů zavedena v západních státech jako Francie, Belgie nebo Portugalsko, avšak v tomto rámci existuje zcela konkurenční prostředí a exekutoři nejsou státem direktivně jakkoliv přidělováni. V ostatních státech se zavedenou teritorialitou soudní exekutoři nejsou vůbec podnikateli, ale přímo státními zaměstnanci. Hybridem mezi těmito úpravami je pouze Slovensko a Maďarsko. Bohužel se však ukazuje, že náhodný výběr exekutora spojený s povinnou platbou za zastavení exekuce zavedený před více než dvěma lety na Slovensku nefunguje. Jak jinak si vysvětlit postup velkých věřitelů, kteří za tohoto stavu věci zcela přestali své pohledávky vymáhat, neboť s přihlédnutím k povinnosti hradit zálohy, výrazně snížené efektivitě vymáhání se jejich pohledávky (a to nejen bagatelní) nevyplatí vymáhat.

Přidáme-li ještě českou variantu bagatelní teritoriality, navrhovanou poslancem Patrikem Nacherem (ANO), spočívající v nemožnosti výběru soudního exekutora při vymáhání pohledávky věřitele do deseti tisíc korun, dostáváme další diskriminaci věřitelů, kteří budou znevýhodněni nejen proti věřitelům s vyššími pohledávkami, kterým by svobodná volba exekutora nadále zůstala zachována, ale především by takový věřitel byl znevýhodněn vůči exekutorovi samotnému.

Černý Petr

Exekutor se totiž ocitne nepochybně v pozici, kdy má nejen jistotu nápadu exekucí, ale rovněž by věřiteli mohl vyměřit zálohu na náklady exekuce a možná by i musel vyměřit zálohu na náklady exekuce, pokud tyto budou zavedeny jako povinné. Problém tkví v tom, že dnes riziko nevymožení pohledávky nese soudní exekutor. Nově by Černého Petra měl v rukou věřitel. 

Výše povinné zálohy totiž má být minimálně ve výši poloviny odměny exekutora a hotových výdajů. To představuje 2750,00 Kč, resp. 3327,50 Kč včetně DPH. Je pravdou, že při úspěšné exekuci by exekutorovi náleželo až 5500,00 Kč, resp. 6655,00 Kč včetně DPH, ale to jen v případě, že pohledávku vymůže. Hledisko nákladovosti úspěšného vymáhání jdoucí k tíži soudního exekutora nelze opomíjet, neboť tyto položky výrazně krátí příjem soudního exekutora a výrazně mohou snižovat i jeho zájem o aktivní vymáhání pohledávek a po třech letech exekuci zastaví s jistým příjmem od věřitele za nic. Pouze pro úplnost je třeba dodat, že bagatelní pohledávky v současné době představují něco přes 40 % z ročního půlmilionového nápadu nových exekucí. To by ročně znamenalo, že si cca 160 exekutorů přijde na 5,5 miliardy korun, které jim věřitelé zaplatí.

Další vývoj je nasnadě. Když budou dlužníci vědět, že se dluhy nevymáhají, nebude existovat jakákoliv motivace dluhy platit. Míra nezaplacených poplatků telefonním operátorům, za svoz komunálního odpadu, za internet, pojištění nebo jízdné tak nepochybně poroste.

Autor je advokát a partner advokátní kanceláře PRK Partners.