Lidovky.cz

Výměna pěti předsedů krajských soudů z osmi bude naprosto zásadní, říká Zemanová

Právo

  7:00
PRAHA - „Pro soudce totiž vůbec není lehké se přihlásit do výběrového řízení na funkci předsedy, zvlášť na soudě, kde působí,” říká v rozhovoru pro LN šéfka Soudcovské unie Daniela Zemanová.

Daniela Zemanová, prezidentka Soudcovské unie. foto: Anna Vavríková, MAFRA

Výběr soudců se dostal do slepé uličky, říká šéfka Soudcovské unie

LN: Prezident Miloš Zeman v novoročním poselství kritizoval rychlost českého soudnictví. Pomalost soudů ilustroval na kauze H-System, kauze Davida Ratha či letounů CASA. Jak to na Vás působilo?
Považuji to za přílišné zobecnění. Není v žádném případě pravdou, že české soudy rozhodují pomalu, což bylo i objektivně vyvráceno srovnávacími přehledy Evropské unie. Ze strany soudů a soudnictví je potřeba vyvracet nepravdivá tvrzení, které představitelé moci výkonné o soudní moci pronesou, na druhou stranu je důležité, aby činnost soudů byla v popředí pozornosti a mluvilo se o ní. Ale v případě rychlosti řízení není zájem veřejnosti třeba zvyšovat, protože jde o stránku činnosti soudu, o kterou veřejnost projevuje zájem možná nejvyšší.

České soudy mají ve statistikách výsledky dobré. Dlouhá léta však upozorňujeme na to, že statistiky jsou ovlivněné tím, že Česká republika se zatím nepřipojila ke státům, které určité skupiny jednoduchých sporů od soudů odklonily a využívají prostředků mimosoudního řízení. V Česku množství jednoduchých sporů řeší soudy, a do statistik se tak dostávají také údaje o tomto velkém počtu relativně rychlých řízení, které mohou statistiky ovlivnit ve prospěch délky řízení. Toto velké množství jednoduchých případů zatěžuje soudy organizačně, protože musí věc provést náležitým procesem, i když je jednoduchá. Na kvalitě rozhodnutí se ale neprojeví to, že rozhodnutí učiní soud nebo jiný orgán, kterému by to bylo případně svěřeno. Soudci pak nemají dostatek času a pozornosti k tomu, aby vedly rychleji a soustředěněji složité kauzy.

LN: Je možné s tím něco dělat?
U nás nemáme odborný subjekt, který by se dokázal těmto dlouhodobým problémům a systémovým otázkám věnovat. Navrhnout a prosadit funkční systém odklonění určitých skupin sporů od soudů je věc, která přesahuje volební období jednoho ministra, který má vedle toho řadu dalších úkolů, které vytěsní úkoly dlouhodobé. Takže délka řízení složitých věcí není uspokojivá, ale z velké části je to dáno problémy, které musí vyřešit výkonná a zákonodárná moc.

LN: Narážíte tím na neexistenci Nejvyšší rady soudnictví?
Záměrně jsem přestala používat tento název, protože s ním jsou spojována selhání těchto orgánů v jiných zemích a mocenské ambice. Raději mluvím o odborném orgánu, který by se věnoval justici a otázkám, které přesahují problémy jednotlivých soudů. Jde například o otázky odbřemenění soudů od bagatelních skupin sporů, řešení zastupitelnosti dlouhodobých nepřítomností soudců, se kterou je zase spojeno, že soudci nemohou absolvovat pravidelné stáže na soudech vyšších stupňů a trpí tím jejich odbornost. Řešení nenalezneme jinde než ve zřízení subjektu, který by byl odborně a dlouhodobě schopný tyto problémy řešit.

LN: Co považujete za největší výzvy, které čekají české soudnictví v roce 2020?
Tento rok bude rokem velkých událostí pro soudnictví. Pokud bude kandidatura Pavla Šámala, dosavadního předsedy Nejvyššího soudu, na post ústavního soudce úspěšná, bude prezident vybírat i jeho nástupce. Naprosto zásadní bude výměna pěti předsedů krajských soudů z osmi. Vyřešení těchto otázek jsou pro budoucnost českého soudnictví skutečně určující. Předseda krajského soudu totiž činí personální a finanční rozhodnutí pro velký krajský soud, ale také zprostředkovaně pro zhruba desítku okresních soudů. Vedle toho bude probíhat jednání o novele zákona o soudech a soudcích, která upraví pravidla pro výběr soudců a funkcionářů. Budou se tedy řešit základní otázky, které nejvíce ovlivňují podobu našeho soudnictví.

LN: Nemáte sama v plánu se účastnit některého z výběrových řízení na předsedu krajského soudu, které budou letos probíhat? Bude se měnit i předseda Městského soudu v Praze, kde sama působíte…
V žádném případě nebudu tento rok kandidovat v žádném výběrovém řízení. Funkci prezidentky (pozn. Soudcovské unie) budu vykonávat šest let, předtím jsem působila tři roky jako viceprezidentka a cítím velkou potřebu nyní pracovat pouze na své odborné úrovni.

LN: Soudcovská unie se dlouhou dobu snažila prosazovat zákaz opakovaná mandátu, což se promítne právě do novely, která ale před zmíněnými výběrovými řízeními ještě nebude účinná. V současné době existuje instrukce ministerstva, která opakování omezuje. Spoléháte tak na to, že budou výběrová řízení důvěryhodná?
Ministerstvo spravedlnosti se pouze vahou svého slova zavázalo, že se bude snažit vykládat instrukci ve světle toho, co samo navrhuje v zákoně. Vyjadřuje snahu výběrová řízení vypsat a organizovat tak, aby vzbuzovala důvěru, že probíhá poctivá soutěž. Aby bylo zřejmé, že kandidáti budou skutečně soutěžit a výsledek nebude předem dán.

Pro soudce totiž vůbec není lehké se přihlásit do výběrového řízení na funkci předsedy, zvlášť na soudě, kde působí. Ministerstvo bylo samo znepokojeno tím, že v minulém roce se při vyhlášení výběrového řízení na Krajský soud v Ostravě a na Vrchní soud v Olomouci, přihlásil jen jeden kandidát nebo dva, kdy jeden z nich byl velmi slabý. Snažili jsme se ministerstvu vysvětlit, že je to dáno určitou nedůvěrou ve výběrová řízení, kterou právě oni mohou posílit. Úlohou ministerstva je každým výběrovým řízením přesvědčit veřejnost, že probíhají poctivě, což se třeba potvrdilo při výběru předsedy Vrchního soudu v Praze. Úlohou soudců a Soudcovské unie je povzbuzovat kandidáty k tomu, aby se o funkce ucházeli. Chceme se snažit vyvážit takovou situaci, kdy předseda soudu, který končí ve funkci, má svého kandidáta – favorita a ostatní soudci už nevidí smysl v tom, se do výběrového řízení také přihlásit.

LN: Zákaz opakování mandátu velmi kritizovat třeba šéf ústavněprávního výboru Sněmovny Marek Benda, podle kterého to bude problém právě na malých okresních soudech, které nejsou schopné vygenerovat dostatek kandidátů do vedoucích funkcí. Je to oprávněná obava?
S tímto argumentem nesouhlasím. Jsem přesvědčena, že pokud budou poctivá a důvěryhodná výběrová řízení, tak je možné zajistit dostatek kandidátů i na místa předsedů okresních soudů. Tento argument jsem přitom zatím slyšela nejvíce z úst předsedů vyšších soudů a nikoliv okresních soudů. Od roku 2008, kdy bylo omezeno funkční období, se nestalo, že by okresní soud nenašel svého předsedu.

LN: Transparentnost a důvěryhodnost výběrových řízení záleží hlavně na tom, jak bude složena výběrová komise. Je dosavadní praxe ministerstva taková, aby důvěryhodnost zajistila?
Soudcovská unie to již v minulosti kritizovala. Postup je totiž založen na tom, že pětičlennou výběrovou komisi vybírá jediný člověk - ministr spravedlnosti. Má tak volnost výběru mezi jednotlivými osobami a může komisi sestavit podle svého přesvědčení. Nepodsunujeme ministerstvu žádné zlé úmysly, ale je to v rozporu s principy personalistiky, které mají u vícečlenných komisí zajistit více pohledů na kandidáty. Pokud komisi vybírá jediný člověk, tato výhoda se ztrácí. V novele zákona o soudech a soudcích je to tak stále, ale pravomoc je alespoň mírně omezena, protože jsou omezeny možnosti, z kolika osob může být vybíráno, což je pro nás alespoň kompromis.

LN: Ohledně složení výběrové komise se hojně diskutuje také o jejím složení při výběru vedoucích státních zástupců. Myslíte, že by v této komisi měl sedět soudce? To ostatně nyní prosazuje ministryně Marie Benešová, ale naopak vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová to dokonce označila za protiústavní.
Jsem přesvědčena, že by soudce neměl být členem této komise. Vnímám silný zákaz zákonný i ústavní, protože soudce se může podílet na státní správě pouze v omezeném rozsahu a může se podílet na státní správě soudu. Nic jiného mu není povoleno. Můžeme diskutovat o tom, jestli účast soudce ve výběrové komisi na funkcionáře státního zastupitelství je či není výkon státní správy, ale řekla bych, že se to tomu velmi blíží, protože vybírá někoho, kdo bude vykonávat státní správu státního zastupitelství. Myslím, že bychom měli být v takových otázkách vždy velmi zdrženliví, zvlášť pokud jde o soudce. Nevidím ani věcný důvod, jak by účast soudce v této komise byla prospěšná. Soudci sice znají ze soudní síně práci státních zástupců, ale jen v rámci rozhodovací činnosti. Soudce nemá žádné vlastní poznatky o tom, jak fungují jednotliví vedoucí státní zástupci, ani o tom žádné poznatky mít nemůže.

LN: Tento rok uzavřete druhé funkční období prezidentky Soudcovské unie. Co máte ještě před sebou?
Mám před sebou ještě deset měsíců. Moje pozornost bude upřená právě na projednávání novely zákona o soudech a soudcích. V únoru organizujeme k této novele konferenci v Poslanecké sněmovně. V současné době je ve Sněmovně také novela kárného řízení, takže i v tomto případě se budeme podílet na připomínkování a sledování průběhu legislativního procesu.

Unie bude letos slavit třicet let od svého vzniku. Říjnové shromáždění bude volební, ale i výroční. Při příležitosti výročí připravujeme publikaci, která bude rekapitulovat historii Soudcovské unie i ve vztahu shrnutí událostí uplynulých třiceti let a jak do nich právě unie zasáhla. Vytvoření publikace přislíbil novinář a právník Tomáš Němeček, takže jsme přesvědčeni, že bude obsahovat i patřičně kritický pohled na naše soudnictví.

LN: Rýsuje se už nějaký nástupce?
Věřím tomu, že Soudcovská unie je nyní v dobré kondici, a byla bych samozřejmě ráda, kdyby se o post prezidenta ucházel i někdo ze současného vedení.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.