Dluhová poradna: Trable se splácením řešte včas |
Online půjčky jsou snadné, rychlé a pohodlné, o to však mohou být i zrádnější. Velmi lehké je podlehnout krátkodobým půjčkám, které mají jen dočasně zalepit díru v našem rozpočtu. Než se však nadějeme, půjčujeme si další a další prostředky, abychom byli schopni splatit předešlé závazky, a ocitáme se ve víru narůstajících dluhů, které pak nezřídka končí exekucí.
Přes internet, konkrétně prostřednictvím online platforem, probíhají i tzv. P2P, resp. peer to peer půjčky, což jsou půjčky lidem od lidí. Lidé, kteří mají zájem o půjčku a úroky u nebankovních poskytovatelů jim přijdou příliš vysoké, hledají přes online platformy (zprostředkovatele) osoby, které by jim byly ochotny půjčit. Tito tzv. investoři se pak prostřednictvím těchto půjček naopak snaží své úspory takto zhodnotit.
Online platformy celou transakci mezi věřitelem a dlužníkem smluvně zastřešují a prověřují i bonitu dlužníků. Zájemci o půjčku tak ve finále mohou získat peněžní prostředky za výhodný úrok, investoři naopak dosáhnou poměrně snadným způsobem vyššího zhodnocení než při uložení prostředků v bance. Ovšem jako u každého půjčování peněz i zde je riziko, že při nesplácení budou dlužníkovi účtovány sankce, a naopak investor může o své prostředky přijít.
Dluhy si však na internetu můžeme „vyrobit“ snadno a rychle i jiným způsobem než samotným půjčováním peněz. Stačí, když si při objednání nějaké služby či zboží dostatečně pečlivě nepřečteme obchodní podmínky a za chvíli se nestačíme divit, k čemu všemu jsme se to vlastně upsali. Klasickým příkladem je registrace v online seznamkách, kdy se po uplynutí období registrace tzv. na zkoušku uživatel domnívá, že služba byla zrušena, smaže svůj profil a na celou věc zapomene. Po čase však z výpisu ze svého účtu může zjistit, že je mu nadále strháván poplatek za členství na seznamce, anebo mu je doručena od provozovatele seznamky, případně už od inkasní agentury, upomínka za neuhrazené služby. Při uzavírání svého členství si totiž uživatel nevšiml, že pokud včas svoji smlouvu nezruší, dochází k jejímu automatickému prodloužení, a s tím pak souvisí i povinnost za trvající členství nadále platit.
Je sice pravdou, že takovéto praktiky mohou být v rozporu s právy na ochranu spotřebitele, a to zejména tehdy, pokud je ustanovení o automatickém prodlužování smlouvy napsáno titěrným písmem na straně deset obchodních podmínek, konečné slovo ale bude mít ve věci případně až soud a čekání na jeho rozhodnutí může být poměrně dlouhé a nepříjemné.
