KOMENTÁŘ: Za porušování předpisů na ochranu spotřebitelů budou hrozit přísnější pokuty

MALÝ: Čtyři je lepší než tři. Příchod dalšího mobilního operátora by potěšil spotřebite

Evropská unie přijetí směrnice 2019/2161 zdůvodnila zejména tím, že aktuální sankce, které v jednotlivých členských státech hrozí za porušování předpisů na ochranu spotřebitelů, jsou značně rozdílné. Podle názoru EU navíc řada členských států dosud nepřijala opatření, která by za porušení těchto předpisů umožňovala ukládat účinné a odrazující pokuty, ačkoliv původní evropské směrnice na ochranu spotřebitelů zpravidla zavedení takových sankcí požadovaly.

Směrnice 2019/2161 v prvé řadě zpřesňuje požadavek dosavadních unijních předpisů na zavedení sankcí za porušování postavení a práv spotřebitelů. Výslovně totiž stanoví, že sankce, které mají být obchodníkům odpovědným za taková porušení ukládány, musí vždy zahrnovat možnost buď uložit správní pokutu, nebo zahájit soudní řízení o uložení pokuty (případně obojí). Směrnice také zavádí příkladný seznam kritérií, která mají být při ukládání sankcí zohledněna. Přihlížet se tak má například k době trvání protiprávního jednání, k předchozímu protiprávnímu jednání odpovědného obchodníka či k finančnímu prospěchu, který takový obchodník z protiprávního jednání získal.

Směrnice 2019/2161 současně členským státům přikazuje zajistit, aby maximální výše pokut za porušení předpisů na ochranu spotřebitelů činila alespoň 4 % ročního obratu obchodníka, který je za takové porušení odpovědný. Pokud však údaje o ročním obratu obchodníka nebudou známy či nebudou jinak dostupné, musí podle směrnice maximální výše pokut, které bude možné za taková porušení uložit, činit minimálně 2 miliony EUR. V České republice se tak dočkáme podstatného zvýšení maximálních pokut, neboť aktuálně obchodníkům za srovnatelná porušení předpisů na ochranu spotřebitelů hrozí podle zákona o ochraně spotřebitele pokuta nejvýše 5 milionů Kč.

Směrnice 2019/2161 dále rozšiřuje okruh obchodních praktik, které mají být podle původní směrnice 2005/29/ES považovány za všech okolností za nekalé, a tudíž jsou ze své podstaty zakázané (jak rovněž vyplývá ze zákona o ochraně spotřebitele). Nově je tak mezi nekalé obchodní praktiky zařazeno například poskytnutí výsledků vyhledávání v reakci na dotaz spotřebitele při online vyhledávání bez jasného uvedení placené reklamy nebo platby za účelem dosažení lepšího pořadí produktu v rámci výsledků vyhledávání nebo tvrzení, že recenze produktu podávají spotřebitelé, kteří produkt skutečně použili nebo zakoupili, aniž by byly přijaty rozumné a přiměřené kroky k ověření toho, zda recenze od těchto spotřebitelů pocházejí.

Pokud se jedná o smlouvy uzavírané v souvislosti s nevyžádanými návštěvami obchodníka u spotřebitele doma nebo se zájezdy organizovanými obchodníkem s cílem propagace vlastních produktů, tak směrnice 2019/2161 u těchto smluv nově členským státům umožňuje odchýlit se v určitých aspektech od obecné úpravy spotřebitelských smluv, a to ve prospěch spotřebitelů. Členské státy tak například pro tyto případy mohou zavést delší lhůtu pro odstoupení od smlouvy (konkrétně lhůtu 30 dnů). Zdali český zákonodárce některou z těchto možných odchylek zavede, není prozatím jasné.

Směrnice 2019/2161 pak v neposlední řadě usiluje o zajištění větší transparentnosti u obchodů realizovaných na tzv. online tržištích (např. na internetových stránkách) a za tímto účelem zavádí zvláštní požadavky pro obchody na těchto platformách. V budoucnu tak například poskytovatelé online tržišť budou muset spotřebitele informovat o tom, zda třetí strana, která na jimi poskytovaném online tržišti nabízí své zboží či služby, je obchodníkem či nikoliv a zda se tedy na smlouvu uzavíranou s touto třetí stranou budou vztahovat předpisy na ochranu spotřebitele.

V současné chvíli běží členským státům EU lhůta pro implementaci směrnice, která uplyne dne 28. listopadu 2021. Přijatá implementační opatření by se pak měla začít aplikovat od 28. května 2022.

Autorka je advokátka v bpv Braun Partners.