KOMENTÁŘ: Advokáti si zaslouží férovou odměnu

České advokátní kanceláře v cizině. Kolik stojí pobočka mimo Česko?

Veřejnost nás nemusí milovat, což nám občas dává najevo, ale nikdo si současně nemůže být jist, že nás někdy nebude akutně potřebovat.

Obvykle si nás objedná a zaplatí klient, ale velmi často tak činí i stát. Fungujeme v mnoha rozlišných situacích a jednou z nich je výkon funkce opatrovníka ustanoveného soudem, například není-li člověk schopen sám před soudem vystupovat, pokud jeho pobyt není znám, nedaří se mu doručit obsílku k jednání, není schopen se srozumitelně vyjadřovat nebo má podstatné zdravotní komplikace. Takovému účastníku soud ustanoví opatrovníka, jímž je velmi často advokát. Jenomže advokát neplní jen funkci opatrovníka, ale i právního zástupce, protože každý advokát má činit vše, co je v zájmu jeho klienta. Kroky, úkony a aktivity advokáta v roli opatrovníka se nijak neliší od kroků advokáta, kterého si klient zvolil na plnou moc. Činnost srovnatelná, stejně jako kárná i občanskoprávní odpovědnost, jen odměna nesrovnatelná. Advokátní tarif totiž odměnu právního zástupce odvozuje od předmětu řízení, zatímco za výkon funkce opatrovníka stanoví odměnu poněkud symbolickou – 400 korun za jeden úkon, za jedno podání, za odvolání či za dvě hodiny soudního jednání.

My advokáti tu nelogičnost kritizujeme od roku 2006, kdy bylo do advokátního tarifu doplněno ustanovení o odměně opatrovníka. Nejenom kvůli směšné výši odměny, ale i pro časté zneužívání, například když soud ustanoví opatrovníka namísto advokáta jen proto, aby ušetřil na odměně za právní pomoc. Teoreticky je možno takovou objednávku státu odmítnout, to ale žádný slušný advokát neudělá. Jde přece o práva osob, které zastupujeme, nikoli o práva opatrovníků.

Ale zpět k Ústavnímu soudu, který je možná povolán k věcem důležitějším, než jsou statky vezdejší nás, advokátů. Přesto se v poslední době právě tímto problémem zaobíral. Loni v září (nález sp. zn. Pl ÚS 4/19) a letos v lednu (nález sp. zn. Pl ÚS 22/19). Pokaždé zrušil jako protiústavní další část hypotézy § 9 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu). Neexistuje totiž podle něj rozumný důvod, aby opatrovníkovi, jenž chrání zájmy těžce nemocného člověka, byla poskytnuta násobně nižší odměna, než je tomu u právního zástupce. Zrušené ustanovení bez rozumného odůvodnění degradovalo práci ustanovených opatrovníků oproti práci ustanovených zástupců. Jak správně říká Ústavní soud, výkon advokacie je speciální činností, silně ovlivněnou pravidly slušnosti. Naplnění mravního korektivu však může být dosaženo pouze tehdy, budou-li adresáti práv a povinností, tedy sami advokáti vnímat pravidla své práce jako spravedlivá. K čemuž Ústavní soud svým čerstvým nálezem zásadně přispěl.

Autorka je advokátka.