Poslechněte si neznámý záznam hlasu prezidenta Masaryka. Badatele překvapilo, že vůbec existuje |
Dva roky po jejím vzniku přijal československý parlament základní zákon mladé republiky – Ústavní listinu. Stalo se tak pozdě v noci. Členové Revolučního národního shromáždění se k hlasování dostali po dlouhé debatě v prvních minutách 29. února 1920. Československo v té době svou ústavu již mělo. Byla však prozatímní. Ostatně právě tak se i oficiálně nazývala. Ústavní listina zaujala místo prozatímní ústavy 6. března 1920. Toho dne se mladá demokracie ocitla na začátku nové epochy svého ústavního vývoje.
Ústavní listina byla na svou dobu velice moderní. Její tvůrci se neváhali inspirovat v základních zákonech předních liberálních demokracií. „Vedle domácích zdrojů nalezneme inspiraci zřejmě nejsilněji v ústavě francouzské třetí republiky. V dobových rozpravách najdeme ale i odkazy na ústavní poměry americké, britské nebo švýcarské. Nebývaly to vesměs vzory textace jednotlivých ustanovení. Spíš povšechné inspirace státy, jimiž bychom chtěli být také, a to dopadem na instituce. Třeba na dvoukomorový parlament, na roli hlavy státu, na referendum a podobně,“ přibližuje ústavní právník Jan Kysela.
Jan Kysela, expert na ústavní právo.
Daleko nešla Ústavní listina ani pro svou preambuli. Převzala ji z americké ústavy. Pochopitelně že se v ní namísto o americkém lidu psalo o československém národu.
Klíčový čechoslovakismus
Národ československý se státním a oficiálním jazykem československým. To byla v meziválečném období oficiální státní doktrína zakotvená v Ústavní listině a v jazykovém zákoně. Oba předpisy přijalo Národní shromáždění ve stejný den.
Tři miliony Němců se tak rázem staly nejpočetnější národnostní menšinou tvořící téměř čtvrtinu (22,95 procenta) veškeré populace mladého Československa. Nebýt spojení českého a slovenského národa v jeden československý, nezískali by Češi a Slováci jako dva samostatné národy nad zbývajícími národy nikdy početní převahu. Národnostní menšinou by bývali byli sami.
„Právě národnostní otázka se nakonec stala nejpalčivějším ústavněprávním problémem meziválečného Československa. Tenhle problém nebyl ale nikdy vyřešen,“ podotýká Kysela.
Své první ústavy přijaly po první světové válce i ostatní nástupnické státy zaniklého habsburského mocnářství a německého císařství, rovněž tak Polsko. Přínos Ústavní listiny spatřuje Kysela v tom, že nevytvořila předpoklady pro vznik autoritářského režimu. „Určitě přispěla k tomu, že se republika nezhroutila zevnitř a udržela se jako jediná středoevropská demokracie. Vytvořila parlamentní formu vlády bez koketování s instalací ‚silného muže‘. Důležitý byl její demokratický a republikánský étos,“ říká Kysela.¨
Ústava z roku 1920.
Však už jen pouhý den po přijetí Ústavní listiny stanul v čele Maďarska „admirál bez moře“ Miklós Horthy. V Polsku byl tou dobou náčelníkem státu maršál Józef Piłsudski. A 13 let po vyhlášení Ústavní listiny se v Německu k moci dostal Adolf Hitler. Meziválečné Československo tak bylo ostrůvkem demokracie mezi autoritářskými režimy.
První ústavní soud na světě
Světové prvenství drží Ústavní listina v zakotvení ústavního soudu. Je ale jen papírové. Meziválečný československý ústavní soud se poprvé sešel až 17. listopadu 1921. Tou dobou už ten rakouský pracoval několik měsíců.
Advokáti proti totalitě. Startuje ojedinělý projekt, který přiblíží strastiplné osudy 10 právníků |
„Ústavní soud povinně přezkoumával opatření, která v době mimo zasedání parlamentu nahrazovala zákony. Přezkum samotných zákonů pak byl vázán na návrh parlamentních komor nebo nejvyšších soudů, což nebylo právě efektivní. Pokud se nemýlím, posuzoval nakonec jen dva zákony, a to až za druhé republiky, respektive během protektorátu. Ústavní stížnosti tehdy neexistovaly. O jejich obdobě rozhodoval Nejvyšší správní soud. S dnešním Ústavním soudem se proto ten tehdejší nedá vůbec významově srovnávat,“ popisuje Kysela.
Ústava z roku 1920.
Meziválečný Ústavní soud tvořilo sedm soudců. Čtyři nominovaly oba tehdejší nejvyšší soudy. Zbývající tři místa obsazoval prezident republiky. Jenže ten s tím ve 30. letech otálel. Ústavní soud nebyl po jistou dobu kompletní. Proč? „Důvodem byla absence politické shody. Ústavní soud nikomu nechyběl,“ přiznává Kysela.
Ústavní listina přečkala odstoupení Sudet nacistickému Německu a kupodivu i celé období protektorátu. Zrušena byla až 9. června 1948 první poválečnou ústavou.
Ústava z roku 1960.
„Květnová ústava z roku 1948 z Ústavní listiny hodně vycházela. Lišila se ve struktuře parlamentu, ve slovenských orgánech a v národních výborech. Přidala hospodářská a sociální práva. Ale postavení prezidenta republiky, Národního shromáždění i vlády vykazovalo shodné znaky. K odklonu od Ústavní listiny došlo až v 50. letech a hlavně v socialistické ústavě z roku 1960,“ popisuje Kysela postupné mizení principů, s nimiž Ústavní listina v roce 1920 přišla, z našeho ústavního pořádku.
Návrat ke zlatému věku
Návrat k Ústavní listině nastal až roku 1992 během prací na naší současné ústavě. „Tady sehrála zčásti úlohu legitimizační a zčásti šetřila čas. Na přípravu a schválení nové ústavy bylo zhruba pět měsíců. Proto bylo efektivní vyjít z nějakého vzoru. Odkaz na Ústavní listinu znamená pro naši ústavu návrat ke ‚zlatému věku‘,“ vysvětluje Kysela.
Ústavní listina je tak nejen zdrojem pro pochopení našeho současného ústavního systému jako celku, ale i některých jeho pravidel. Byť je podle Kysely evidentní, že ne vše, co platilo podle Ústavní listiny, platí i dnes.
A co by Kysela doporučoval z Ústavní listiny převzít do současné ústavy? „Přemýšlel bych o snadnějším rozpuštění sněmovny. Jenže to je institut, který může sloužit dobrému i zlému: může odblokovávat politické paty, ale vést i k paralýze parlamentního systému. Podle toho, kdo a jak ho užívá. A jelikož žijeme ve světě ztrácejících se zábran, váhal bych,“ uzavřel své zamyšlení nad Ústavní listinou Jan Kysela.
