KOMENTÁŘ: Pandemie nesmí být záminkou pro radikální zásahy do vymahatelnosti práva

Do konce června budou pozastaveny exekuce. Poslanci také změnili pravidla insolvencí

I přesto lze výsledek vzhledem k okolnostem až na výjimky vnímat jako ještě poměrně únosný kompromis. To však nelze říct o dalších změnách, které nás zřejmě čekají.

V posledních letech bylo schváleno nepřeberné množství úprav, které proměnily oblast dluhů a jejich vymáhání ve prospěch dlužníka. Přestože se již delší čas pohybujeme na hraně toho, co pro věřitele ještě může být snesitelné, zaznívají zde další a další požadavky, jak by se dlužníkům mělo ještě více přilepšit.

Není asi nikterak překvapující, že volání po dalších úlevách nabralo obrátky právě po vypuknutí současné pandemie. Ano, asi nikdo dnes nepochybuje o tom, že se z jejích ekonomických dopadů budeme vzpamatovávat ještě dlouho poté, co opadnou akutní zdravotní rizika. Je nepochybně nutné přijmout ochranná opatření, která tyto dopady pomohou zmírnit. Musí ovšem jít o skutečně adekvátní a cílená řešení, nikoliv plošné a trvalé zásahy, které navíc půjdou výhradně na vrub věřitelů.

Z tohoto hlediska lze ze schválených změn považovat za přijatelné například dočasné pozastavení mobiliárních exekucí a v zásadě i zmírnění pravidel starých oddlužení. Obě úpravy jsou pro věřitele nepříjemné, protože kvůli nim budou muset na uspokojení svého práva čekat déle, resp. se ho nemusí dočkat v takové míře, jak doposud předpokládali. V kontextu všech okolností je ale asi v zásadě potřeba se s tím smířit.

Za zcela nevhodné naopak považuji trvalé zvýšení minimální hodnoty dluhu, pro který bude možné v exekuci vydražit dlužníkovu nemovitost. Daná změna nemá s aktuální situací nic společného, zákonodárci navíc zřejmě poněkud zapomněli na to, že prodej nemovitosti je vždy až posledním způsobem výkonu exekuce, když ty mírnější selhaly. Dluhy do sto tisíc korun se nově bohužel mnohdy stanou nevymahatelnými, přestože dlužník rozhodně nebude nemajetný. Postačí, když oficiálně nebude vykazovat žádné příjmy ani přiznaně vlastnit jiný zabavitelný majetek. V praxi již dnes nic neobvyklého.

Ještě horší zprávou je, že přijetím těchto opatření zřejmě zásahy do práv věřitelů nekončí. Na pořad dne se opět vrací novela exekučního řádu z dílny ministerstva spravedlnosti a společně s ní zřejmě i návrh na zavedení tzv. exekutorské teritoriality. Žádná z těchto změn není potřebná ani žádoucí, obě naopak byly již v minulosti opakovaně podrobeny výrazné kritice a zdálo se, že nemají šanci na úspěch. A přibydou zřejmě i další návrhy, například v podobě jednorázového zastavení všech exekucí pro dluhy do 1 500 Kč.

Nechci na tomto místě znovu opakovat argumenty proti principům tzv. sněhuláka či teritoriality, které již nesčetněkrát zazněly z úst mnoha odborníků. Nebudu se detailně zabývat ani tím, proč je nesmyslné zastavovat exekuce po 3 letech, když praxe jasně ukazuje, že řada z nich začne být uspokojována až s mnohem delším časovým odstupem – a to nejen kvůli změně finanční situace dlužníka, ale také jednoduše kvůli tomu, že do té doby čekaly na splacení exekucí předchozích. Nebudu již detailně zabíhat ani k nově navrhovanému zastavení exekucí pro malé dluhy, které by snad pro věřitele bylo snesitelné jen díky částečné kompenzaci vzniklé ztráty.

Co bych si naopak přál, je požádat touto cestou naše zákonodárce, aby žádnou natolik zásadní změnu nepřijímali neuváženě a ve vleku současných okolností. Dodržování závazků a jejich vymahatelnost jsou nedílnou součástí každého právního státu a fungující ekonomiky. Hodit přes palubu tisíce poctivých věřitelů z řad občanů, firem a podnikatelů, kteří jsou jejím motorem, by právě nyní bylo velmi nežádoucí.

Autor je advokát a prezident České asociace věřitelů.