Lidovky.cz

Právo

KOMENTÁŘ: Pozor na záchranu majetku při bankrotu. Nemusí se vyplatit

Někteří klienti žádají o převod aut na jinou společnost. foto: ŠKODA AUTO

Názor
PRAHA - V současné koronavirové krizi mnoho podnikatelů předpokládá, že jejich společnosti a projekty zkrachují a projdou si insolvenčním řízení. Jenže v těchto společnostech často ještě zůstává majetek či peníze, které sice nepostačují pro další provoz podnikání, ale nejedná se ani o drobné. Majitelé těchto společností se pak snaží tento hodnotný majetek převést na poslední chvíli jinam.
  7:00

Vše o insolvenci: Jak probíhá oddlužení živnostníků?

V poslední době se setkáváme s klienty, kteří nás žádají, abychom připravili jejich společnost na vstup do insolvence nebo s námi konzultují své záchranné kroky. Součástí této přípravy má být podle klientů často i vyplacení zisků z minulých let či převody nemovitostí a vozidel na jiné společnosti. Často s motivací, že to auto je přeci rodinné, jenom je napsané na firmu. Lidé si totiž vůbec nejsou vědomi toho, že podniká-li dlužník v úpadku kroky, které vedou ke zkrácení uspokojení jeho věřitelů, nemusí zůstat nepotrestán. Upřednostňování některých věřitelů před jinými, zbavování se majetku pod cenou, darovací smlouvy, kterými se převádí majetek na třetí osoby, to jsou praktiky, proti kterým se insolvenční správci a sami věřitelé mohou bránit.

Takové kroky krachujících společností se logicky nelíbí věřitelům. Hlavním nástrojem obrany je institut neúčinnosti právních jednání v insolvenčním řízení. Upravuje jej ustanovení § 235 a násl. insolvenčního zákona (dále jen „IZ“). Neúčinnými jsou podle těchto ustanovení právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor ostatních, přičemž se za právní jednání považuje též dlužníkovo opomenutí. To v praxi znamená, že se věřitel může domáhat toho, že pokud věřitel svým jednáním převedl svůj majetek z krachující společnosti, tak je toto jednání vůči věřiteli neúčinné.

Cílem je zajištění ochrany věřitelů, protože dlužník takovými postupy obvykle usiluje o zkrácení věřitelů na jejich právech, nebo se snaží některé věřitele zvýhodnit a upřednostnit jejich pohledávku před jinou. Pod pojmem zkrácení věřitele si lze představit, že pokud by majitel ze společnosti na poslední chvíli nepřevedl firemní vůz na svou manželku, tak by byl tento vůz prodán v rámci insolvenčního řízení a z jeho výtěžku by byly zaplaceny dluhy. Není-li co dražit, není ani z čeho platit dluhy a věřitelé jsou zkráceni na svých právech. 

Insolvenční správce nebo věřitel?

Neúčinnosti právního jednání dlužníka v insolvenčním řízení je oprávněn domáhat se insolvenční správce, a to prostřednictvím tzv. odpůrčí žaloby. Věřitel sice může odpůrčí žalobu podat také, ale pokud ji podá rovněž insolvenční správce, nebude možné v řízení zahájeném na základě žaloby věřitele pokračovat. Rozhodne-li o tom věřitelský výbor, musí insolvenční správce odpůrčí žalobu podat vždy. Věřitelé jsou tak chránění před případnou nečinností insolvenčního správce.

Jak je neúčinnost posuzována?

Mají-li být právní úkon nebo opomenutí posouzeny jako neúčinné, musí v jejich důsledku:

- dojít ke zkrácení možnosti uspokojení věřitelů v rámci insolvenčního řízení; nebo

- dojít ke zvýhodnění některého z věřitelů oproti ostatním.

Vedle obecné definice neúčinnosti obsahují § 240 až 242 IZ speciální „skutkové podstaty“ neúčinných právních úkonů. Při hodnocení konkrétních dlužníkových úkonů musí být naplněna jak obecná definice, tak současně jedna z následujících skutkových podstat:

1. právní úkon bez přiměřeného protiplnění, což je například zřízení zástavního práva bez poskytnutí protiplnění, darovací smlouvy k nemovitostem apod.

2. zvýhodňující právní úkon, kterým je typicky upřednostnění uhrazení pohledávky některého z věřitelů

3. úmyslně zkracující právní úkon, kterým je například vyvedení majetku na osobu blízkou.

Tyto skutkové podstaty si pojďme nyní detailněji rozebrat.

Co je právní úkon bez přiměřeného protiplnění?

To je úkon, kterým se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně v (např. darování vozu) nebo za protiplnění, jehož cena je podstatně nižší než obvyklá cena (prodej za fiktivní nebo symbolickou cenu). Zároveň se tím rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil už v době, kdy byl v úpadku (tj. společnost již nebyla schopna plnit závazky delší dobu), nebo takový úkon, který úpadku vedl (tj. byl to poslední hřebíček do rakve).

Pozor také na úkony ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern. Zde se vychází z domněnky, že se jedná o úkony, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Navíc všechny tyto úkony nemusí být činěny úmyslně, postačuje nedbalost.

A zvýhodňující a úmyslně zkracující úkon?

Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Opět se jedná o úkony provedené v době, kdy byl dlužník v úpadku, nebo které k úpadku bezprostředně vedly. Příkladem je zejména splnění dluhu dříve, než se stal splatným, tedy uhrazení vybrané faktury před její splatností, i když tam jsou ještě neuhrazené starší faktury po splatnosti.

Rovněž prominutí dluhu svému dlužníku nebo změna smluv ve svůj neprospěch je zvýhodňujícím a úmyslně zkracujícím úkonem. Odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, jestliže druhá strana o úpadku dlužníka věděla, nebo vzhledem k okolnostem musela vědět. U osob blízkých nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, se má za to, že o úmyslu dlužníka věděly.

Jak dlouho do minulosti lze tyto úkony sporovat?

U výše zmíněných skutkových podstat se podmínka, jak dlouho před zahájením insolvenčního řízení musel být neúčinný právní úkon učiněn, aby mohl být odporován, liší. U prvních dvou lze sporovat úkon učiněný v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení, jde-li o úkony ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby tvořící s dlužníkem koncern, nebo v době 1 roku, jde-li o úkony učiněné ve prospěch jiné osoby. Úmyslně zkracující právní úkony lze odporovat tehdy, byly-li učiněny v posledních 5 letech, a to bez ohledu na to, v čí prospěch směřovaly.

Jaký je následek vyslovení neúčinnosti jednání?

Neúčinná právní jednání zůstávají platnými, nemají však zamýšlené právní následky. Pokud soud vysloví, že jednání dlužníka je neúčinné, má věřitel právo uspokojit se i na majetku, kterého se dlužník tímto neúčinným jednáním zbavil.

Osoby, v jejichž prospěch dlužník jednal, pak mají povinnost plnění z neúčinných právních úkonů vydat do majetkové podstaty do insolvenčního řízení. Pak se najednou takový rodinný vůz na poslední chvíli převedený na manželku může být zahrnut do insolvenčního řízení.

Má insolvenční správce nějakou lhůtu k podání žaloby?

Platí, že insolvenční správce musí žalobu podat ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Věřitelé si tedy musí insolvenčního správce svého dlužníka hlídat, a v případě jeho nečinnosti využít možnosti rozhodnutí o žalobě v rámci věřitelského výboru.

Odpůrčí žaloba podle insolvenčního zákona se tak může stát účinným nástrojem proti nekalým praktikám dlužníků, kteří se snaží „vyzrát“ nad svými věřiteli, insolvenčním správcem nebo insolvenčním řízením obecně. Nehledě na postihy, které mohou pro dlužníka nastat v trestněprávní rovině. Trestní právo jako krajní řešení, také poskytuje ochranu majetku a to tím, že postihuje určitý typ majetkové a hospodářské kriminality ve vztazích mezi věřiteli a dlužníky. Není tomu tedy tak, že by věřitelé byli vydáni napospas jakýmkoliv dlužníkovým úkonům, musí si však hledět svých práv a aktivně se o průběh insolvenčního řízení a dlužníkových úkonů vůbec, zajímat.

Autor je advokát a partner advokátní kaceláře Ladislav Drha.

CHCETE SE TAKÉ VYJÁDŘIT?

Jste právník/právnička a rád/a byste se vyjádřil/a k současnému dění, právnickému stavu či novinkám v legislativě? Napište nám na tomas.nahodil@lidovky.cz.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.