Soudce nelze posuzovat stejně jako dělníky, nemohou plnit normy, říká nový šéf Nejvyššího soudu Angyalossy
Předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy.
| foto: Anna Vavríková,
MAFRA
Premium
Exkluzivně
PRAHA -
„Líbilo by se mi dálkové nahlížení do dovolacích spisů podobné tomu, co vytvořil Ústavní soud,“ říká nový předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy.
LN: Četl jste článek, který jsme minulý týden otiskli o nedodělcích u Nejvyššího soudu (NS)?
V první řadě bych chtěl opravit, že nejde o nedodělky, ale o nevyřízené spisy. Spisy, které ještě nebyly rozhodnuty, nejsou nedodělky. Vždy se vyskytne nějaký případ, jehož rozhodnutí z nějakých, nejčastěji procesních důvodů trvá déle, než by veřejnost očekávala. Ale jsou to ojedinělé případy. Bohužel když soudce rozhodne 99 procent případů dostatečně rychle a jeden jediný se mu protáhne, tak se ho budou ptát právě na ten jediný, a ne na 99 procent těch ostatních.
Soudci našeho soudu, které jste minulý týden zmiňoval, sice mají k rozhodnutí několik věcí staršího data, ale zdůrazňuji, že jsou to ojedinělé a výjimečné případy. Řada spisů, na něž jste minulý týden poukazoval, bude v průběhu tohoto měsíce nebo několika následujících týdnů rozhodnuta. Takže jste tu situaci odchytil zrovna v době, kdy se ta rozhodnutí už připravují.
LN: Co je důvodem průtahů?
Důvody mohou být různé. Nejčastěji jsou procesní. Soudní spis musí třeba někam odejít a nějakou dobu tam zůstat. Tím se doba našeho rozhodnutí pochopitelně prodlužuje. Případně to může být ovlivněno účastníky řízení. Pošlou nějaká vyjádření, ta se posílají k replikám a na ty se pak čeká. Takže se to může protahovat i takto.
LN: Za jeden ze svých cílů ve funkci předsedy NS jste označil zrychlení dovolacího řízení. Co z toho můžete ovlivnit vy sám a k čemu byste už potřeboval novelizovat procesní předpisy?
Novely předpisů, to už by byla otázka druhá. Primárně se sledují starší kauzy. Každý měsíc se vyhodnocuje, které jsou skončené a které ne. To už zavedl můj předchůdce profesor Šámal.
Petr Angyalossy (56)- Ač narozen v Přerově, dětství prožil na slovensko-maďarském pomezí. Vystudoval brněnská práva.
- Celý svůj profesní život působí v justici. Soudcem je od roku 1996. Prošel celou soudní soustavou. Vždy soudil trestní případy.
- Když mezi lety 2004 a 2017 pracoval u Vrchního soudu v Olomouci, byl zároveň jeho tiskovým mluvčím.
- Na Nejvyšším soudu je tři roky. Přivedl ho tam jeho předchozí předseda Pavel Šámal.
|
LN: Proč ale sledujete právě případy starší dvou let? Proč ne již kauzy starší jednoho roku? Těch by bylo víc a věděli byste, že máte včas učinit nějaké opatření, aby tu neležely dva roky...
Obecně se, samozřejmě, sledují všechny případy. Největší pozornost se ale zaměřuje na ty dvou- a víceleté, protože to je tak dlouhá doba, že už musíme hledat důvod, proč tak dlouho trvá, že ještě nebyly rozhodnuty. A to jsou právě ty výjimečné případy, o kterých jste psal. U těch se pak snažíme hledat cestu, jak je co nejrychleji skončit. Protože já zastávám názor, že spravedlnost, která přijde pozdě, už není spravedlnost.
LN: To ve svém loňském nálezu říká i ústavní soudce Jirsa.
To je možné. Mé krédo je to ale už léta letoucí, co jsem v justici.
LN: Dobře, ale proč za problém považujete jen případy starší dvou let a ne ty, co u NS leží déle než jeden rok?
Ta doba dvou let vznikla před několika lety v určitých souvislostech, kdy se sledováním těchto případů započal profesor Šámal.
LN: Čili nevyřízené případy u NS se dříve vůbec nesledovaly?
Předtím se nerozhodnuté případy takto striktně podle období nesledovaly. Víceméně se průběžně sledovaly plošně, aby rozhodnutí byla vydávána zhruba v přiměřených lhůtách. Na tu délku dvou a více let se profesor Šámal zaměřil, protože takto starých kauz bývá u NS jen pár.
LN: Kolik?
Řádově jednotky. Takových případů, od dvou let a více, je minimum, a tak je jednodušší sledovat je. Kdybychom, čistě hypoteticky, zvolili hranici půl roku, už bychom nesledovali okolo patnácti případů, ale už třeba čtyři sta anebo pět set. A to už je hodně. To už bychom já a předsedové kolegií nedělali nic jiného, než že bychom jen sledovali těch pět set případů, které budou stejně za týden nebo dva rozhodnuty. Většinu pracovního času bychom zabili tady tímto – a to už by nebylo produktivní.
LN: Právě proto by ten kompromis mohl být třeba rok a půl.
Hypoteticky ano.
LN: A díky tomu byste mohli malinko zrychlit dovolací řízení, kterýžto cíl jste si v den nástupu do funkce vytyčil.
Sledování těch případů ale nemá vliv na rychlost rozhodování. My jen sledujeme, proč neskončily dříve. A ve všech případech, o kterých jste minulý týden psal, se důvody, proč trvají déle, vždy objevily.
Práci soudce nelze kvantifikovat jako práci dělníka, který u pásu vyrábí, dejme tomu, nějaké fitinky (instalatérské spojovací díly – pozn. red.) a za směnu jich musí vyrobit třeba tisíc. U soudce, aby splnil nějakou takovou normu, to takto nejde.
Může mít sice tenký spis, který má jen pár set stránek, ale je to složitý hraniční případ, a proto ho řeší třeba rok. Také může mít případy, sám jsem je měl, že se ten spis ani nevleze do skříně. Když se ale skončí tenký spis, je to jedna skončená věc. A když se skončí velký spis, který má desítky tisíc stránek, je to také jen jedna skončená věc.
LN: V kauze, která u NS leží už pátým rokem, si Sberbank u Ústavního soudu (ÚS) stěžovala, že NS nerozhodl o jejím návrhu odložit vykonatelnost odvolacího rozsudku. Rozhodnout vašemu soudu přikázal až ÚS. Sledujete i tuto agendu?
Tato agenda se, popravdě řečeno, nesleduje. To by bylo sledování nesledovatelného.
Ono také záleží, kdy byl takový návrh podán. Může být podán ještě před dovoláním, současně s ním nebo i poté. Může vzniknout tolik variant, že není možné vytvořit systém, který by to nějak kategorizoval, aby se to dalo sledovat. Byly by to jen přesné součty nepřesných čísel. Neměly by žádnou vypovídající hodnotu.
Máte pravdu, že někdy může hrát roli, jestli se ten odkladný účinek přizná, nebo nepřizná. ÚS se k tomu postavil tak, že by se o těchto návrzích mělo rozhodovat v obou variantách.
LN: V kauzách Altner versus ČSSD nebo Šarapatka versus prezident ale NS vykonatelnost odvolacích rozsudků odložil. Čím se v tedy vaši soudci obecně řídí?
To je případ od případu, je to velice individuální. Nelze to paušalizovat. Rozhodně nejde o rozhodování mediálních nebo nemediálních kauz. Pokud jsou pro to zákonné důvody, odklad vykonatelnosti se povolí.
LN: Za další ze svých cílů jste si vytyčil dokončení etického kodexu soudce. S kým a jak dlouho na něm pracujete?
Na etickém kodexu pracuje skupina 23 soudců ze všech stupňů soudní soustavy, tedy od okresní úrovně až po náš soud včetně Nejvyššího správního soudu. Jsou v ní zastoupeni i dva zástupci Soudcovské unie ČR. Pracujeme na něm asi tak tři čtvrtě roku.
LN: Proč je tento kodex nutný, když etické minimum pro soudce obsahují již zákon o soudech a soudcích i etický kodex soudcovské unie?
Součástí kodexu budou i komentář, kárná judikatura a určité inspirativní otázky, které by si měl soudce položit, pokud se dostane do nějakého etického dilematu. Tyto otázky mu pomohou snadněji dospět k závěru, jestli je nějaké jednání etické, nebo není.
V etickém kodexu ale není v podstatě nic jiného, než co už nyní obsahují zákon o soudech a soudcích, Listina základních práv a svobod, ústava nebo etický kodex soudcovské unie.
Nám GRECO (skupina států proti korupci, založená Radou Evropy – pozn. red.) vytýkala, že etický kodex soudcovské unie nezavazuje všechny soudce, celý soudcovský stav, protože členy unie nejsou všichni soudci, ale jen přibližně třetina z nich. Takže nám bylo trochu formalisticky vytýkáno, že to není kodex pro všechny soudce.
LN: Jak zajistíte, aby váš kodex zavazoval všechny soudce?
O tom jsme se už mezi sebou v komisi předběžně bavili. Shodli jsme se, že nejvhodnější bude, že ho – až bude hotový – rozešlu na všechny soudy. Předsedy soudů požádám, aby ho projednaly soudcovské rady, aby ho soudci u těch mohli přijmout za svůj. Nevidím důvod, proč by se k němu nepřihlásili, když obsahuje jen to, co zákon.
LN: Třeba právě proto, že se už řídí etickými pravidly podle zákona o soudech a soudcích...
Ale v tom kodexu nebude nic víc, než už je dnes napsáno v zákoně. Proto si myslím, že soudci nebudou mít důvod s tímto etickým kodexem nesouhlasit. Tím by zpochybňovali zákon jako takový. Proto předpokládám, že ho budou akceptovat.
LN: A pak se na tento etický kodex bude odkazovat v kárných řízeních se soudci?
To bych neřekl. Jednání, které není etické a je kárným proviněním, se už dnes odráží v zákonu o soudech a soudcích. Takže není třeba odkazovat na etický kodex. Pokud něco jako soudce z etického hlediska porušuji v intencích kárného provinění, pak tím porušuji i zákon o soudech a soudcích. Etický kodex není tedy tím, na čem by se zakládala kárná žaloba.
LN: Pak jsme ale kruhem zase tam, kde jsme byli. K čemu potřebují soudci etický kodex, když etická pravidla nastavuje už zákon o soudech a soudcích?
Vznikl jako reakce na výhradu ze strany GRECO. Osobně jsem přesvědčen, že všichni soudci tu etiku, to etické chování, mají v sobě a nepotřebují to mít napsané na papíře.
LN: Jako předseda NS jste kárným žalobcem nad všemi soudci krom ústavních. Budete tuto pravomoc aktivně využívat?
Byl jsem jmenován teprve před nedávnem, ale oprávnění podat kárnou žalobu jsem už v jednom případě využil.
LN: Tak rychle? To musel být pozůstatek po profesoru Šámalovi.
Ano, byl. Dolaďovali jsme poslední detaily žaloby a podal jsem ji já po odchodu profesora Šámala. Nemíří ale na soudce NS.
LN: Čeho se týká?
Kárná žaloba byla podána. Uvidíme, jak se s ní vypořádá kárný senát na Nejvyšším správním soudu.
LN: Co když se ukáže, že jednání místopředsedy pražského vrchního soudu Bernarda, který si před čtyřmi lety nechal i s manželkou zaplatit výlet na fotbalové Euro, je promlčené? Neměl by přesto rezignovat?
To už je na každém, jak se k tomu problému postaví.
LN: A podle vašeho názoru?
To je na něm a na předsedovi pražského vrchního soudu. Nechci se vyjadřovat k tomu, co by bylo správné. Sám bych v tom byl na sebe možná víc přísný, než jsou na sebe jiní. Nechci ani nastiňovat, co bych udělal, protože by to mohlo být bráno tak, že naznačuji, co by měl udělat on.
LN: Vy i oba předsedové vrchních soudů jste ve věku 50+. Cítíte se jako nová generace v justici?
Nebral bych to tak, že my, věkově blízcí, bychom byli nějaká nová krev nebo že bychom do justice museli přivést něco nového. Výhodou je, že spolu budeme spolupracovat delší dobu, že žádnému z nás neskončí mandát během krátké doby, abychom se spolu nemohli pokusit něco společně prosadit. Na případné projekty tak máme víc času.
LN: Na jaké třeba?
Tak třeba aby se dokončily, byly přijaty a začalo se podle nich pracovat, jak nový trestní řád, tak i nový civilní řád soudní.
LN: A co třeba společný tlak na digitalizaci justice?
Moderním technologiím fandím. Vím, že mohou usnadnit práci. S počítači jsem pracoval už ve stavební firmě, ještě než jsem nastoupil do justice. Tam jsme je také měli. Získal jsem s nimi zkušenosti a poznal, jaké výhody přinášejí.
Jako soudce okresního soudu, kdy na soudech ještě nebyly počítače, jsem si za své peníze koupil na leasing notebook. Stál mne pomalu jako ojeté auto. Tehdy byl jen cyklostyl, tak jsme rozhodnutí rozmnožovali přes kopíráky nebo blány. Pak jsem si k němu koupil i tiskárnu. Už tehdy jsem v tom viděl budoucnost.
Ale plošná digitalizace justice je běh na dlouhou trať.
LN: Začněte tím, že přes internet zpřístupníte dovolací spisy...
Líbilo by se mi dálkové nahlížení do dovolacích spisů podobné tomu, co vytvořil ÚS. On má ale výhodu, že je mimo soudní soustavu a může si to vytvořit jen pro sebe.
© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.
