KOMENTÁŘ: Trestní odpovědnost právnických osob existuje a nejedná se o okrajovou záležitost

Kromě obžalovaných, fyzických osob, obžaloba směřuje také proti Fotbalové asociaci ČR a České unii sportu coby osobám právnickým. Škoda, která měla být podle obžaloby způsobena Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR, resp. státnímu rozpočtu se šplhá do stovek milionů korun. Tyto sportovní svazy jsou tak vystaveny rovněž nebezpečí uložení trestů, o kterých bude řeč níže. Tato kauza se aktuálně nachází v procesním stádiu hlavního líčení, které je těžištěm dokazování a rozhodování o vině a trestu.

Systém rozdělování dotací je absolutně nevhodný, měl by o nich rozhodovat sport sám, řekl u soudu Pelta

Lze očekávat, že tento trestní případ zaznamená další vývoj před soudy různých stupňů a pozorovatelům nezbývá než doufat, že souboj obhajoby a obžaloby povede k věcně a právně správnému a spravedlivému soudnímu rozhodnutí. Presumpce neviny je fundamentální zásadou trestního procesu v právním státě a samozřejmě ani kauzy tohoto druhu, přitahující široký zájem veřejnosti, nejsou výjimkou.

Nicméně co významného může tato kauza již dnes sdělit manažerům, členům představenstev, jednatelům, vedoucím zaměstnancům a dalším osobám působícím v rámci právnických osob, korporací, organizací a spolků, nehledě na její budoucí výsledek?

Trestní odpovědnost právnických osob

Prvním sdělením může být již samotný fakt, že něco jako trestní odpovědnost právnických osob v českém právu existuje. Ano, již od 1. ledna 2012 je součástí českého právního řádu zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, který rozšířil trestní odpovědnost, tradičně přisuzovanou výlučně fyzickým osobám, také na osoby právnické. Trestně odpovědnou tedy může být například akciová společnost nebo společnost s ručením omezeným.

Advokát Vladimír Polách.

Druhým důležitým sdělením by měla být veskrze praktická informace, že tuzemské orgány činné v trestním řízení se rok od roku lépe a lépe seznamují s tímto instrumentem a rozhodně se nebojí jej použít v boji proti trestné činnosti v rámci stíhání široké škály trestných činů, typicky trestných činů proti majetku, trestných činů hospodářských či trestných činů proti pořádku ve věcech veřejných (úplatkářství apod.). Kdo se o tom chce přesvědčit z veřejných zdrojů, ten může nahlédnout do statistik pořizovaných Nejvyšším státním zastupitelstvím a Ministerstvem spravedlnosti ČR v jednotlivých letech.

Zákon přináší i další instituty, které nejsou příliš známy, ale které mohou mít zásadní význam pro právnické osoby – např. přechod trestní odpovědnosti na právní nástupce, což je záležitost s vysokým významem pro obchodní praxi, zejména oblast fúzí a akvizic.

Jak to funguje a jaké tresty mohou být uloženy?

Popis a právní analýza principů a pravidel fungování trestní odpovědnosti právnických osob jdou výrazně nad rámec rozsahu tohoto článku. Nicméně pro základní představu lze konstatovat, že předpokladem trestní odpovědnosti právnické osoby je spáchání trestného činu ze strany fyzické osoby, byť konkrétní pachatel nemusí být v trestním řízení zjištěn (např. z toho důvodu, že je prokázáno, že se skutek naplňující skutkovou podstatu trestného činu stal, ale nepodařilo se prokázat, která konkrétní osoba jej spáchala). Zákon dále stanoví, které fyzické osoby v rámci struktury právnické osoby mohou svým protiprávním jednáním zavdat příčinu ke vzniku trestní odpovědnosti právnické osoby; sem se řadí primárně statutární orgány a osoby ve vedoucím postavení, ale může se jednat i „běžné“ zaměstnance při splnění zákonem stanovených podmínek.

Jde-li o možné tresty, selský rozum napoví, že právnická osoba pochopitelně nemůže jít do vězení. Avšak zákon stanoví trestní sankce, které svými obchodními a dalšími dopady mohou být pro právnickou osobu srovnatelné s trestem odnětí svobody. Trest zákazu činnosti, trest zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti na veřejných soutěžích či trest zákazu přijímání dotací a subvencí jsou dobrými příklady.

Co s tím v praxi?

Dobrou zprávou je, že právnické osoby se mohou zbavit (vyvinit) trestní odpovědnosti spáchané fyzickou osobou působící v jejích statutárních orgánech či dalších funkcích, pokud prokáží, že vynaložily veškeré úsilí, které na nich bylo možné spravedlivě požadovat k předejití či zabránění spáchání trestného činu. Zdá se to jako logické a rozumné pravidlo, ale jeho naplnění v praxi rozhodně není triviální.

Zde do hry vstupuje zásadní prvek fungování trestní odpovědnosti právnických osob, a tím je povinnost k přijetí, zavedení, vynucování a kontrole interních ochranných opatření, jejichž praktickým smyslem je prevence a detekce případné trestné činnosti v rámci právnické osoby – jedná se o poměrně široce diskutované TOPO compliance programy. Jejich včasné zavedení a správné nastavení, projevující se nikoliv „na papíře“, ale v každodenní praxi fungování dotčené organizace, je pro právnické osoby naprosto zásadní věc. Odkládání tohoto úkolu „na příště“ – jak se dle zkušenosti z praxe stále často děje – rozhodně nelze doporučit. V době zahájení případného vyšetřování či dokonce trestního stíhání už totiž bude pozdě.

Jak se můžeme přesvědčit na příkladu výše zmíněné kauzy sportovních dotací, trestní odpovědnost a trestní sankce mohou dostihnout rovněž sportovní asociace, sportovní kluby a další právnické osoby, které se pohybují ve sportovním prostředí. Zejména oblast nakládání s financemi z veřejných zdrojů, ať se už se jedná o státní, krajské či obecní rozpočty, může zakládat nebezpečný prostor pro individuální pochybení či dokonce úmyslná protiprávní jednání, která mohou vyústit do trestní odpovědnosti nejen dotčených sportovních funkcionářů a manažerů, ale také jejich klubů, svazů a asociací.

Autor je advokát spolupracující s advokátní kanceláří Squire Patton Boggs.