Lidovky.cz

Právo

,Vytvářím databázi sexuálního násilí.‘ Hrdá žádá advokáty o pomoc

Advokátka Lucie Hrdá. foto:  Tomáš Krist, MAFRA

PRAHA - O pomoc se vznikem databáze trestních případů domácího násilí a sexuálních trestných činů se v těchto dnech na všechny advokáty obrátila advokátka Lucie Hrdá. „Žádná taková databáze neexistuje. Soudy o těchto trestných činech rozhodují nejednotně, protože ne všechny případy se dostanou až k Nejvyššímu nebo Ústavnímu soudu,“ říká specialistka na pomoc obětem trestných činů.
  7:00

Oběti trestných činů se mohou s náhradou škody obrátit na stát. Možnosti ale příliš nevyužívají

LN: Na sociálních sítích i prostřednictvím webu České advokátní komory vyzýváte ostatní advokáty, aby vám posílali rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení ve věcech domácího a sexuálního násilí. Co vás k tomu vede?
Nerozhodla jsem se sama, ale společně s kolegou Danielem Bartoněm, který jako advokát zastupuje oběti sexuálního násilí, zejména z řad církve.

A co nás k tomu vede? Protože se obětem trestné činnosti jako advokáti hodně věnujeme oba dva, rozhodli jsme se vytvořit databázi rozhodnutí, která by nám usnadnila se lépe a rychleji orientovat v rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení o těchto trestných činech.

LN: Něco ale muselo být tím, co tento celý váš projekt spustilo. Co to bylo?
V minulosti jsem se souhlasem své klientky zveřejnila kauzu, kdy za obchodování s lidmi v přísněji trestaném čtvrtém odstavci a za domácí násilí trvající hodně let dostal obviněný u soudu namísto osmi až patnácti let, které mu hrozily, jen podmínku. A tehdy jsem si řekla, že už opravdu nevím, co ještě mám udělat pro to, aby se tu začalo sexuální násilí brát skutečně vážně.

Takže pokud něco bylo tím spouštěčem, tak určitě tento případ a vše, co potom následovalo, čímž myslím rozhovory s ostatními kolegy advokáty a dalšími lidmi z branže.

LN: Copak ale soud ten trestný čin nebral vážně, když jeho pachatele odsoudil?
Odsoudil ho, to ano, ale jako kdyby ho soudil za bagatelní trestnou činnost, a ne za obchodování s lidmi ve čtvrtém odstavci a několikaleté domácí násilí.

Tehdy se okolo toho zvedla obrovská vlna zájmu lidí z médií i těch, kteří se profesně zabývají viktimologií (nauka o obětech trestných činů – pozn. red.), a ti všichni mi říkali, ať s tím něco děláme. A právě vytvoření databáze rozhodnutí o těchto trestných činech je jedním z dílčích kroků, který s kolegou Bartoněm potřebujeme udělat dříve, než přistoupíme k těm dalším.

LN: Které kroky budou ty další?
Našim konečným cílem je ta rozhodnutí analyzovat a ty analýzy zpřístupňovat, jelikož žádné takové oficiální analýzy neexistují.

LN: Jaktože neexistují?
To jde podle mne na vrub všech předchozích vlád, že nebyly schopny zajistit, aby taková databáze vznikla a byla dostupná jak laické tak odborné veřejnosti. V důsledku toho, že tu žádná taková databáze není, je rozhodování soudů v kauzách sexuálního a domácího násilí, včetně pohlavního zneužívání, roztříštěné a pro mne jako advokátku nepřehledné.

LN: Nezískali byste ale podobné informace z dostupných právnických programů? Vždyť ty přeci pracují s dennodenně aktualizovanými databázemi Ústavního i Nejvyššího soudu.
Nezískali, protože rozhodnutí, která jsou vedena anebo zveřejňována v různých soudních sbírkách a právnických počítačových programech, s nimiž advokáti pracují, jsou hlavně rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu. A ta rozhodnutí, ke kterým se potřebujeme dostat my, jsou běžná rozhodnutí nižších soudů, která pro nás jako advokáty obětí představují takový ten náš každodenní chleba, takovou tu naši každodenní mravenčí práci.

Rozhodnutí, o která máme zájem, se totiž často ani nedostávají k odvolacím soudům, natož aby se dostala k tomu Nejvyššímu. Už dnes se k Nejvyššímu, a logicky tedy i k Ústavnímu soudu, dostávají trestní případy domácího násilí jen málokdy.

LN: Máte tedy zájem především o pravomocná rozhodnutí okresních a krajských soudů?
Ano. Ale nejen o jejich. Pravomocně skončit trestní případ totiž před podáním obžaloby může i státní zástupce. A k takovým rozhodnutím se nedostaneme jinak, než že nám je pošlou kolegové advokáti, kteří v takových kauzách zastupovali oběti trestné činnosti.

LN: Máte představu, o kolik rozhodnutí by se mohlo jednat?
Těch rozhodnutí bude opravdu moc. Za šestnáct let, co se prakticky věnuji trestnímu právu, nejdříve jako advokátní koncipientka a posléze jako advokátka, Nejvyšší soud projednal jen jeden můj klientský případ domácího násilí. Rozhodnul pár ostatních, samozřejmě. Všechny další případy tedy leží v advokátních spisech. Nedostaly se do žádných soudních sbírek ani právnických počítačových programů, protože skončily u nižších soudů.

Na druhou stranu by jich ale do budoucna mohlo být ještě víc než teď, protože za poškozeného, tedy za oběť trestného činu, může dovolání k Nejvyššímu soudu podat jen nejvyšší státní zástupce, a ten to dělá hodně málo.

LN: Čili vy v těch rozhodnutích chcete hledat nějakou typovou podobnost a v obdobných případech na to pak policii, státní zástupce a soudy upozorňovat?
Ano, to bychom chtěli. A naše soukromá databáze, kterou máme, protože jsme už před nějakou dobou oslovovali soudy podle zákona o svobodném přístupu k informacím, nám k tomu nepostačuje. Čím dál tím víc totiž narážíme na to, že domácí násilí bývá často chybně právně kvalifikováno a o to méně rozsudků nám pak soudy vydají.

LN: Jaká je jeho nejčastější právní kvalifikace?
Například jako trestný čin vydírání. Anebo ublížení na zdraví a také znásilnění. To už pak nemáme žádnou šanci dostat se ke spoustě rozhodnutí. Našimi dotazy, byť sebepřesnějšími, je podle sto šestky (zákona o svobodném přístupu k informacím – pozn. red.) nemáme jak vykopat.

LN: Jaký problém pro vás jako advokátku představuje, že neexistuje ustálená rozhodovací praxe v odškodňování obětí sexuálních trestných činů a domácího násilí?
Tak to je velký problém. A paradoxně na to, že tu není žádná ustálená rozhodovací praxe ohledně nemajetkové újmy pro oběti sexuálního a domácího násilí, nás mnohdy upozorňují i sami soudci. Oni bohužel neví, jak rozhoduje jejich kolega u stejného soudu, v kraji, natož jinde na konci republiky.

Často, zejména u menších soudů, se setkávám s tím, že tam přijedu a chci pro oběť získat nějaké odškodné. A soudci mi na to řeknou, „to my tady ale nedáváme“, nebo „nám se s tím tady oběti nepřihlašují“ anebo „to tady vidíme úplně poprvé“.

LN: A jak to pak dopadne?
Nejčastěji mi řeknou, že se budou muset s kolegy civilisty poradit, jak se o téhle náhradě pro oběti trestných činů rozhoduje. Oni to prostě nevědí. Měli a mohli by to vědět, ale neví.

LN: Jak je to možné?
Je to jeden z důsledků chybějící sjednocující judikatury, a to paradoxně přesto, jak velkým nápadem ta sexuální trestná činnost a domácí násilí v rámci stíhané kriminality jsou.

LN: V jakých formátech se chystáte zveřejňovat výstupy z databáze, kterou vytvoříte?
Nejdříve musíme vymyslet metodologii, podle které budeme postupovat, protože ten balík rozhodnutí budeme nejdříve muset důkladně zpracovat. Už se nám na to začali hlásit studenti.

Až to celé zpracujeme, tak bychom to rádi zprostředkovávali laické i odborné veřejnosti. Nejlépe formou článků, analýz a podobně. Nedovedu si představit, že bychom zveřejnili celou tu databázi.

LN: Zveřejnění by koneckonců mohlo narazit na povinnost chránit osobní údaje...
Ale já jsem advokáty na sociálních sítích vyzvala, aby mi ta rozhodnutí posílali již anonymizovaná. Jinak budeme všechno anonymizovat i my sami a to tak, jak je to už dnes standardem u soudů. Ty v rozsudcích anonymizují dokonce i města, kde byl trestný čin spáchán, aby nemohlo dojít ke ztotožnění odsouzeného ani jeho oběti. Jediné, co se neanonymizuje, je ten soud sám.

Nikdo se proto nemusí bát, že by od nás jeho osobní údaje unikly a on mohl být byl ztotožněn.

LN: Co konkrétně tedy chcete zveřejnit?
Závěry a výstupy. Je důležité vědět, jestli současné trendy skutečně odpovídají analýze proFemu (obecně prospěšná společnost, jejíž náplní je pomáhat obětem domácího a sexuálního násilí – pozn. red.), podle níž až 50 procent pachatelů znásilnění a pohlavního zneužívání odchází od soudů s podmínkami. A zda jsou to opravdu jen zkušenosti z mé vlastní praxe, že za domácí násilí bývají většinou ukládány jen podmínky a tresty až příliš často snižovány pod zákonnou sazbu.

LN: Budou vaše výstupy z této databáze vypovídající?
Myslím, že ano. Advokátů zastupujících oběti trestné činnosti u nás totiž zas až tolik není. Proto když projdeme všechna ta rozhodnutí a zkatalogizujeme je, budeme mít v rukou celkem reprezentativní vzorek, o kterém by se už dala vést veřejná debata.

Oběti trestných činů neznají svá práva, ukázal průzkum. Videa jim s tím mají pomoci

LN: Proč by podle vás měla veřejnost debatovat o tak odborné záležitosti jako je otázka viny a výše trestu?
Vzpomínáte si na události ze španělské Pamplony? Tam loni do ulic vyšly možná až miliony lidí poté, co byla několika muži znásilněna mladistvá dívka, což soud vyhodnotil jako pohlavní zneužívání, protože se nebránila. A dostali za to nízký trest.

Demonstrovalo se tam, aby veřejnost soudy upozornila na to, že že když je nad dívkou přesila několika mužů, z nichž dva byli navíc i pod vlivem drog, tak se jim přeci bránit nemohla. A protože se nemohla bránit, mělo to být správně kvalifikováno jako znásilnění.

Všechny tyhle obrovské demonstrace, které se po vynesení obdobných rozsudků odehrávají ve Španělsku, Itálii i jiných státech ve svých důsledcích mění nahlížení politických elit, tedy vlád a parlamentů, a nakonec díky změně zákonů i soudů na to, jak takové delikty vnímá a co si o nich myslí veřejnost. Zatímco u nás, když padnou takové rozsudky, tak mi to, když je zveřejním, ani nikdo nevěří. Natož aby mi uvěřil, že je to běžná praxe.

LN: Opravdu?
Když u nás imigrant v Litoměřicích znásilnil dívku a dostal za to dva roky, celý internet se vzbouřil, jak strašně malý trest mu dali. Ale když to porovnám se svou praxí, tak říkám, dva roky, to je výborný! To znamená, že nedostal podmínku. Ale veřejnost to vůbec neví. Nemá srovnání.

A právě proto chceme udělat tu databázi. Abychom mohli zlepšit naši praxi, mohli u soudů lépe a konkrétněji argumentovat a rozproudili veřejnou debatu.

LN: Jak byste si takovou debatu představovala?
Nejsem jediná, kdo v téhle oblasti už léta školí soudce, státní zástupce i advokáty. Přednáším, píšu, jako jiní pro to dělám úplně všechno, ale debata se nevede.

Celospolečenská debata neznamená, že o tom budu diskutovat já a bublina na mých sledujících na twitteru, které zajímá domácí násilí, genderová nerovnost a feminismus. Diskutovat o tom musí prodavačka za kasou i kamioňák. Prostě každý. To je veřejná debata. Tak, jako se diskutuje o fotbale a politice, musí se začít diskutovat i o trestání domácího násilí a sexuálních deliktů.

Dospěla jsem ale k názoru, že tu debatu mohu povzbudit už jen úplně jinými prostředky...

LN: To zní radikálně. Jakými?
S několika dalšími lidmi jsem založila takovou užší skupinu. Zamýšlíme se spolu nad tím, jak na ty věci upozorňovat. A první, co máme v plánu a do čeho už brzy půjdeme, je natočit ta konkrétní pravomocná trestní rozhodnutí nějakým šokujícím způsobem.

LN: Myslíte podat ta rozhodnutí veřejnosti formou videoklipů?
Ano, přesně tak. Teď to teprve řešíme s produkcí, takže bude ještě nějakou dobu trvat, než do světa pustíme první klip.

LN: Kdy a proč vás začaly sexuální trestné činy a domácí násilí profesně zajímat?
Už během studií práv jsem pracovala v Bílém kruhu bezpečí (spolek poskytující odbornou, bezplatnou a diskrétní pomoc obětem trestných činů – pozn. red.). Když jsem se pak stala advokátní koncipientkou v advokátní kanceláři doktora Širokého, věnovala jsem se trestnímu právu. A už mi to už zůstalo.

Byť jsem obhájce, vždycky mi vadilo, že obvinění měli spoustu práv a spoustu možností, jak se jich domáhat, zatímco poškození jich měli úplné minimum. Tehdy ještě nebyl zákon o obětech trestných činů.

A čím víc jsem se o to zajímala, tím víc jsem zjišťovala, že oběti sexuálního násilí jsou extrémně ohrožená skupina, která potřebuje pomoc a že se na takovou pomoc pro takovou skupinu obětí mnoho advokátů nespecializuje.

LN: Co se od té doby změnilo?
Obrovský krok dopředu byl ten zákon o obětech trestných činů (účinnosti nabyl 1. srpna 2013 – pozn. red.). Zavedl termín druhotné újmy a všem, kdo se v jeho různých fázích podílejí na trestním řízení uložil, aby jí zabránili. Aby oběti nevystavovali opětovnému setkání s pachatelem, ani je nevyslýchali opakovaně, protože by je to jen zbytečně traumatizovalo.

Důležitá byla i novelizace tohoto zákona, do které se podařilo prosadit presumpci zvláštní zranitelnosti oběti. To dřív nebylo a muselo se to prokazovat. Nejčastěji nějakým potvrzením, že někdo takovou zvlášť zranitelnou obětí je. Dnes už ale platí, že dokud to někdo nevyvrátí, tak klient, o kterém to jako jeho advokátka před orgány činnými v trestním řízení prohlásím, je automaticky zvlášť zranitelnou obětí.,

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.