KOMENTÁŘ: Oddlužení jako životní styl

Vše o insolvenci: Pro oddlužení je ideální čas. Vyplatí se více než exekuce

Upravovány jsou s oblibou pouze některé části tohoto procesu, a to zejména exekuce a insolvence. Naopak mimosoudní inkaso je vynecháváno úplně. Dělají se závěry se závažnými dopady, přijímají zákony, ale často nejsou provedeny ani pořádné analýzy. Data o exekucích nejsou veřejně přístupná a také existuje řada pochybností o jejich správnosti. Opakem jsou údaje z insolvencí, kde lze dohledat o situaci dlužníků téměř vše. Jen není snadné všechna ta data z insolvenčního rejstříku vytáhnout a náležitě utřídit. Když si však dáte tu práci, nebo když je k dispozici někdo, kdo tohle umí zautomatizovat, dají se vyčíst velmi zajímavé údaje.

Z celkového počtu 206 446 dlužníků se schváleným oddlužením bylo do dnešního dne úspěšně oddluženo 89 914 osob. Řada z nich tuto druhou šanci uvítala a příště si určitě dá pozor, aby se do podobné situace už nedostala. Jenže se začíná zvyšovat počet těch, kteří žádají o oddlužení opakovaně. Nejčastěji kvůli tomu, že oddlužení zahájili, ale přestali dodržovat podmínky. Těch je už na čtyři tisíce. Rekordmankou je 46letá žena, která se aktuálně oddlužuje na pátý pokus. A také je z dat možné vidět, že některým se způsob života v oddlužení zalíbil natolik, že po jednom úspěšném oddlužení už po několika měsících žádají o oddlužení další. Těch je momentálně 651, u kterých aktuálně probíhá druhé oddlužení a jejich počet se zvyšuje. Jeden příklad za všechny.

Žena (42 let) byla úspěšně po pěti letech oddlužena v březnu 2019. Jednalo se o pohledávky ve výši 319 335 korun. Z toho musela věřitelům v té době uhradit alespoň třicet procent. V říjnu 2019 už žádá o oddlužení nové, tentokrát společně s manželem, a jedná se o dluh ve výši 808 096 korun. Tedy po sedmi měsících! Nové oddlužení je schváleno v květnu 2020. Těžko odhadovat, kolik z toho manželé věřitelům zaplatí zpět.

Jak je to možné? Až novela insolvenčního zákona s účinností od června 2019 pamatuje na to, že oddlužení by nemělo být automatické kdykoliv, ale po jednom úspěšném absolvování by se mohlo žádat o další až za deset let. Ovšem také touto novelou byla zrušena minimální částka, kterou musí dlužníci vrátit věřitelům.

A aby to nevypadalo, že se jedná jen o samé hříšnice, naopak v oddlužení je více mužů než žen.

Nejvíce se oddlužují lidé ve věku 36-50 let. Nejstarším dlužníkem s právě probíhajícím oddlužením je muž ročník 1926 (94 let). Naopak nejmladším také muž ročník 2001 (19 let).

V insolvenčním rejstříku je možné narazit na nejrůznější příběhy. Pro příklad třeba ten paní Lucie (33 let) bezdětné svobodné živnostnice. Podniká v oboru kosmetiky. Dle obsahu insolvenčního spisu jí příjmy z podnikatelské činnosti zdaleka nestačily na nákladný životní styl, kterým žije. Pronajala si byt na lukrativní adrese, kde pořádala bujaré večírky. Pořídila si luxusní vozidlo. Dokonce si za peníze věřitelů nechala udělat nová ňadra. Když se výše dluhů začala blížit 2 milionům korun, požádala soud o oddlužení. Tedy týden předtím si ještě stihla tzv. „na poslední chvíli“ koupit zcela nový iPhone, jehož kupní cenu požádala rozprostřít na dva roky pravidelných měsíčních splátek, z nichž neuhradila ani jedinou.

Příjmy z podnikatelské činnosti paní Lucie, které přiznává insolvenčnímu soudu, jsou bohužel nižší než nezabavitelné minimum. Insolvenční správce jí tak nesmí nic srážet. Na její oddlužení ovšem přispívá svým darem třetí osoba hradící přesně takovou částku, aby paní Lucie po pěti letech oddlužení dosáhla 30% uspokojení věřitelů. Tj. minimální míry uspokojení nezajištěných věřitelů, kterou vyžadoval insolvenční zákon do 1. června loňského roku. Poté jí soud promine zbytek. Paní Lucie tak svým věřitelům nevrátí cca 1 330 000 Kč plus smluvní úroky, úroky z prodlení a smluvní pokuty za dobu trvání oddlužení.

Co vše je možné, dokládá i pár, který si nechal uspořádat nákladnou svatbu za cenu v řádu statisíců a hned následně po ní společně manželé vstoupili nejen do manželství, ale i do oddlužení. Takže všichni dodavatelé, kteří se snažili o co nejlepší výsledek své práce, splakali nad výdělkem.

Podobných příkladů zneužití tohoto institutu je možné v insolvenčním rejstříku najít mnoho. Říká se, že společnost je tak silná, jak se dokáže postarat o své slabé. Dle mého názoru by mělo být úkolem insolvenčních soudů rozlišit, kdo potřebuje pomoci a kdo se jen snaží využít této příležitosti. Každopádně všichni ti, kteří s velkým úsilím platí své závazky, by se o těchto případech měli dozvědět. A v podstatě i všichni ostatní, protože i ti tyto dluhy zaplatí.

Z dat také můžeme vyčíst vliv novely insolvenčního zákona účinné od 1.6.2019. Díky benevolentnějším podmínkám se zvýšil počet žádostí a logicky také přihlašovaná dlužná částka, která již přesahuje milion korun. Jaké však bude uspokojení věřitelů, můžeme jen tipovat. Dle nových pravidel dlužníci platí 1089 Kč/měsíčně insolvenčnímu správci a stejnou částku musí minimálně posílat měsíčně pro rozdělení všem věřitelům.

Vymáhání pohledávek by mělo být vyvážené ve všech svých fázích. Aktuálně se nacházíme v době prodlužnické, kdy se mnoho skupin snaží prosadit pro dlužníky další a další podmínky, které jim umožní vyvázat se z dluhů téměř bez jakéhokoliv úsilí. Dlužníci potom mají dojem, že oni na to přece mají nárok! Nechápou poskytované výhody tak, že společnost jim pomáhá dostat se ze situace, do které se mnohdy dostali řadou svých špatných rozhodnutí. A na věřitele je pohlíženo jako na úhlavního nepřítele, nehledě na to, že mnoho věřitelů se stalo věřiteli nedobrovolně. Jak nám ukázal i insolvenční rejstřík, řada lidí se nepoučila, nebo jim způsob života v oddlužení vyhovuje natolik, že jej mají jako životní styl.

Autorka je výkonná ředitelka Asociace inkasních agentur.