KOMENTÁŘ: Jaká je inflace pokut?

KOMENTÁŘ: Za porušování předpisů na ochranu spotřebitelů budou hrozit přísnější pokuty

Vysoké pokuty u nás rezonovaly již v souvislosti s obecným nařízením o ochraně osobních údajů, GDPR. Objevilo se spoustu obchodníků se strachem, kteří své úžasné produkty pro dosažení souladu s GDPR nabízeli jako jedinou alternativu k pokutě až půl miliardy korun za každé porušení nových pravidel pro zpracování osobních dat. Dlužno dodat, že český úřad pro ochranu údajů zatím uložil nejvyšší pokutu za porušení GDPR ve výši 250 tisíc korun.

Horní hranice finančních postihů se však zvyšuje i v řadě dalších oblastí. Jmenovat můžeme právní úpravy ochrany spotřebitele, kde bude na základě nových unijních směrnic od roku 2022 maximální pokuta za porušení některých pravidel stanovena až na 4 % z ročního obratu podnikatele. Druhým příkladem tohoto trendu je oblast předcházení legalizace výnosů z trestné činnosti, tzv. praní špinavých peněz. Podle návrhu novely zákona proti praní špinavých peněz, která je v tuto chvíli v Senátu, by se měla již od počátku příštího roku horní hranice pokuty zvýšit ze současných 10 milionů korun až na 130 milionů korun nebo 10 % z čistého ročníku obratu povinné osoby.

Právník František Nonnemann.

Ochrana soukromí při zpracování osobních údajů, ochrana spotřebitele i předcházení praní špinavých peněz či financování terorismu jsou jistě všechno důležité veřejné zájmy a k dodržování souvisejících předpisů se, alespoň verbálně, zavazuje řada mezinárodních i lokálních společností. Přesto si jistě každý z nás vzpomene na nedávné případy závažných deliktů, ať už se týkaly nedostatečných opatření proti praní špinavých peněz u globálních bank, šmírování zaměstnaců v mezinárodní oděvní společnosti či klamání spotřebitelů i úřadů o automobilových emisích.

Preventivní účel mizí

Bylo by jistě naivní očekávat, že posouvání horních hranic finančích postihů, ač pro část veřejnosti jistě líbivé, samo o sobě zamezí porušování právních předpisů. Ostatně od určité hranice jsou již částky možných pokut jen obtížně uchopitelné a představitelné, čímž se samozřejmě snižuje jejich preventivní, odstrašující účel.

Efektivita zvyšování pokut je tedy omezená. Naštěstí máme pro dosažení důležitých veřejných zájmů i jiné nástroje, o kterých se, společně s veřejnoprávním dozorem, někdy hovoří jako o tzv. chytré, „smart“, regulaci. Na prvém místě se jedná o seberegulaci, kdy například poskytovatelé služeb v některém s ektoru sami vynaloží úsilí na dosažení souladu s regulací a veřejně se zaváží k tomu, že a jakým způsobem se danou regulací budou řídit. Neméně důležité je pak chování nás, klientů. Sami si můžeme vybrat, čí služby či produkty budeme využívat, a to třeba i na základě veřejných závazků konkrétních poskytovatelů služeb či informací o tom, zda a za co byli sankcionováni. Ani sebevyšší pokuty nás totiž samy před ničím neochrání.

Autor je právník a člen výboru Spolku pro ochranu osobních údajů.