Uvedu jeden příklad. Když se ekonomice daří a roste zaměstnanost, tak by nezaměstnanost měla klesat. Tolik mluví logika. Ale protože realitu měříme statistikou, tak to může být přesně naopak. Nezaměstnanost může růst. Jak je to možné?
Může za to statistické měření. Říká se tomu metodologie zjišťování počtu nezaměstnaných. Abyste byli podle statistického úřadu nezaměstnaným, tak musíte být bez zaměstnání (což je logické), ale dále musíte aktivně hledat práci (přičemž důležité je slovo aktivně) a musíte být připraven nastoupit do práce během krátkého období.
A vzhledem k tomu, že krize trvá už nějaký ten rok, spousta lidí bez práce vzdala snahu zaměstnání hledat a spíše čeká, až ekonomika bude nabízet více volných míst. Teprve tehdy opět začnou aktivně hledat práci. Pro statistika ale takový člověk není nezaměstnaný, a vyšoupne ho tedy ze statistiky. Jak velký je tento efekt? Pokud bychom upravili oficiální statistiku Spojených států o tento efekt, zjistíme, že nezaměstnanost v USA není nad devíti procenty, ale nad 12 procenty. A proto se klidně můžeme dočkat toho, že s růstem zaměstnanosti poroste (poněkud nelogicky) i oficiální míra nezaměstnanosti.
A analytik, který chápe tyto souvislosti, se tak stává schizofrenním, protože na jednu stranu říká "ano, trh práce se zlepšuje," a na stranu druhou "ale nezaměstnanost roste". Těžký život se statistikou. Ale pravdou je, že těžší bez ní.