Lidovky.cz

Vyděrači v akci. 'Senior se slzami v očích prosil, ať mu nic nenabízím'

Ekonomika

  7:00
"Volali nás po jednom do oddělených 'kupé', nutili k nákupu předváděného zboží a hrozili, že autobus neodjede a lidé nám budou nadávat, dokud nepodepíšeme smlouvu." Server Lidovky.cz mapuje příběhy lidí, kteří se zúčastnili výletů spojených s prezentací výrobků.
Manažer, smlouva (ilustrační foto)

Manažer, smlouva (ilustrační foto) foto: Shutterstock

Reakce uveřejňujeme v původním znění, některé jsme zkrátili.

Příběh první: 'Dokud nepodepíšete, neodjedeme!'

Ráda bych se s vámi podělila o svůj zážitek z předváděcí akce Gastromedia Holding z minulého roku. Protože nám byl slíben zájezd do zoo ve Dvoře Králové nad Labem, nechala jsem se kamarádkou zlákat. Jinak na žádné předváděcí akce nechodím, je mi skoro 80 let, a tak už nic nepotřebuji. Firma tam předváděla nějaké nádobí a jejich použití přímo na místě. Při ochutnávce tam stála fronta před předvádějícím a moje kamarádka se také zařadila. Na moje prosby,ať se na to vykašle,mi jeden z předvádějících řekl doslova: 'Držte hubu a vypadněte!' K tomu se přidal ten 'kuchař' a poděkoval mu, že se ho zastal, i když nevěděl, o co se jedná. Byla jsem z toho šokovaná,co si ti holobrádci dovolí vůči starým lidem, ale to nebylo ještě všechno.

Rozhovor s autorkou dokumentu Šmejdi čtěte zde:

Volali nás po jednom do oddělených 'kupé' a nutili nás k nákupu předváděného zboží, a dokud nepodepíšeme smlouvu, že autobus neodjede a lidé nám budou nadávat. Protože jsem rozhodně nechtěla nic koupit, prosil mě můj 'přidělenec', ať něco podepíši, že pak mohu od smlouvy odstoupit.

Nakonec jsem podlehla nátlaku a podepsala! Zboží jsem do týdne vrátila a stálo mě to poštovné 300 Kč.Moje kamarádka zaplatila za vrácené zboží skoro 1000 Kč. Tím se nám ten zájezd pěkně prodražil, a to jsme do ZOO přijeli za soumraku,kdy už zvířátka  nebylo vidět! Ještě musím podotknout, že všichni známí z tohoto předvádění odstupovali od smlouvy a zboží vraceli. Ale na své kůži jsem poznala, co je to psychický nátlak, a nikdo mě nepřesvědčí, abych se ještě někdy něčeho podobného zúčastnila.

Věra Kaucká

První díl seriálu vašich příběhů najdete zde:

Příběh druhý: 'Marně jsme hledali, co si švagr koupil'

V polovině roku 2010 mi telefonovala kamarádka z Trnové v Pardubicích: 'Poslyš, dům tvého švagra je oblepen plakáty exekuce, víš o tom něco?' Můj švagr Jiří, 80letý starý mládenec, byl v to dobu v LDN Rybitví. Z Holandska jsem mu telefonovala, o co se jedná - švagr neměl ponětí.

Já tušila... ano, jezdil na zájezdy pro důchodce, ale prý nikdy nic nekoupil. Švagr neměl v domě plyn, vodu ani elektrické zásuvky. Nikdy si nevařil a nějakou techniku nekupoval. Byl to skromný člověk, který se koupal a jedl mimo domov. Šlo o sumu 60 tisíc, kterou jsme nakonec zaplatili. Švagr brzy nato zemřel. Jako dědička (a zaplatitelka dluhu) jsem se snažila u nějaké exekutorské kanceláře v Semilech, u jisté Aleny Zociasové, zjistit, za co ten dluh byl. To mi však nechtěli a nechtěji sdělit. Po švagrově smrti jsem byli v jeho domě (já a tři synové) a marně jsme hledali něco, co si snad švagr koupil. Švagr sám tvrdil, že nikdy žadné zboží nedostal. Těch 60 tisíc korun mě na mizinu nepřivedlo, ale celá ta praktika je úděsná. I já byla v Nizozemsku na několika takových akcích, a vše probíhá korektně.

Co si o manipulativních praktickách prodejců myslí psycholožka?

Po smrti švagra jsem musela zaplatit ještě jeden jeho dluh - 20 tisíc za věci, které švagr nikdy neobdržel. Mimochodem, ty věci stály pár stovek, ale exekutor to dotáhl na 20 tisíc. Když jsem se e-mailem ptala na objasnění, poslali mi - omylem - účet někoho jiného. Nedovedu pochopit, že někdo může takovým způsobem vydírat starší lidi.
Daniela Konečná-Straková

Příběh třetí: 'Senior se slzami v očích prosil, ať mu už nic nenabízím'

Jako studentka jsem brigádničila na jednom menším památkovém objektu, na který společnost C.K. Beck (tak nějak se jmenovali) vozila seniory z předváděcích akcí jakože na výlet. V praxi to vypadalo tak, že se na nádvoří najednou objevilo asi 100-150 penzistů z několika autobusů, kteří byli absolutně dezorientovaní, vůbec netušili, kde jsou, v jaké části republiky, proč tam jsou, co se bude dít atd. Nadto měli za to, že prohlídka objektu je v ceně zájezdu, což nebyla pravda, ale oni to nevěděli.

Bylo mi těch lidí moc líto, hlavně když jsem je v největším sále usazovala do židlí, protože tam byl nejdelší výklad, tak aby si odpočinuli, a jeden starý pán mě se slzami v očích prosil, ať už jim nic nenabízím ke koupi, že on už nic nemá.

Další zarážející věcí bylo chování řidičů autobusů, kteří přešlapovali na nádvoří a pokřikovali na lidi čekající na prohlídku, že jestli to nestihnou do 25 minut, že ONI na ně čekat nebudou a domů můžou jít pěšky. 

Veronika Dofková

Poslední díl seriálu vašich příběhů

Seriál vašich příběhů uzavřeme v pátek. V posledním díle zveřejníme také reakci firmy, která  prodejní zájezdy dlouhodobě nabízí.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.