Poprvé za zdaňovací období roku 2005 zákonodárci umožnili rodinám s dětmi snížit celkovou daňovou zátěž rodiny zavedením společného zdaněním manželů.
Společným zdaněním manželů se rozumí možnost rozdělení všech příjmů manželského páru rovným dílem na každého z manželů pro účely výpočtu daně z příjmů fyzických osob. Toto rozdělení provede každý z manželů ve svém daňovém přiznání, která musí být správci daně předložena ve stejné lhůtě. Společného zdanění manželů mohou daňoví poplatníci - fyzické osoby využít, jestliže se jedná o manžele (partnerství není dostačující), kteří vyživují alespoň jedno dítě žijící s nimi ve společné domácnosti. Tyto podmínky postačí splnit nejpozději v poslední den zdaňovacího období, za které manželé chtějí uplatnit společné zdanění manželů. Pro jeho uplatnění není rozhodující, jaký typ příjmů každý z manželů dosahuje, tzn. zda se jedná o zaměstnance, podnikatele nebo osoby pobírající jiný typ příjmů. Společné zdanění manželů je možné uplatnit i v tom případě, kdy jeden z manželů nedosahuje žádných příjmů, v tomto případě dokonce použití společného zdanění manželů přináší největší daňové úspory.
Danit společně znamená uspořit
Základní výhodou společného zdanění manželů je možnost snížení progresivity daně z příjmů. Progresivita daně z příjmů znamená, že s rostoucím základem daně se zvyšuje nejen absolutní částka daňového zatížení, ale i procento zdanění. Tato možnost přináší úsporu v případě plného využití až ve výši 39 564 Kč (prvních 331 200 Kč základu daně je zdaňováno částkou 66 420 Kč, dalších 331 200 Kč u jednoho poplatníka by bylo zdaněno již v pásmu 32 %, tedy částkou 105 984 Kč, úspora je realizovaná z rozdílu uplatněné daňové sazby u těchto částek). Další výhodou je uplatnění základní nezdanitelné části základu daně i na toho z manželů, který neměl za zdaňovací období žádné příjmy. Tato možnost přináší úsporu až 12 173 Kč (tedy 32 % z částky 38 040 Kč).
Z toho vyplývá, že společné zdanění manželů přinese největší výhody rodinám, kde je ekonomicky aktivní pouze jeden z manželů a jeho základ daně (ZD) je vyšší než 760 200 Kč ročně, což odpovídá měsíčnímu základu daně ve výši 63 350 Kč (hrubý příjem snížený o sociální a zdravotní pojistné u zaměstnanců nebo rozdíl mezi měsíčními příjmy a výdaji u podnikatelů).
V případě, kdy ZD u jednoho z manželů bude činit právě 760 200 Kč, druhý z manželů nebude dosahovat žádných příjmů a společně budou vyživovat jedno dítě, dosáhne rodina úspory na dani z příjmů fyzických osob při použití společného zdanění ve výši 51 724 Kč oproti zdanění těchto příjmů jen u ekonomicky aktivního manžela.
Společné zdanění mohou využívat všichni
To však neznamená, že je společné zdanění manželů určeno pouze pro rodiny s takto vysokým příjmem. Pokud se bude jednat o rodinu, kde je ekonomicky aktivní opět pouze jeden z manželů a jeho roční ZD z příjmů před úpravami bude činit 420 000 Kč (tzn. jeho měsíční ZD bude ve výši 35 000 Kč), pak rodina vyživující jedno dítě dosáhne úsporu na dani z příjmů fyzických osob při použití společného zdanění manželů ve výši 22 180 Kč oproti situaci, kdyby celý příjem zdanil pouze jeden z manželů. V tomto případě je úspora nižší oproti předešlému příkladu, protože manželé nevyužijí celou úsporu z progresivního zdanění.
Společné zdanění manželů samozřejmě mohou využít i ty rodiny, kde jsou oba manželé ekonomicky aktivní. Vezmeme-li situaci, kdy v rodině jeden z manželů dosahuje ZD ve výši 120 000 Kč (jeho měsíční ZD činí 10 000 Kč), druhý z manželů má ZD ve výši 300 000 Kč (jeho měsíční ZD činí 25 000 Kč) a společně vyživují jedno dítě, pak v takovémto případě dosáhnou úsporu na dani z příjmů fyzických osob ve výši 3 540 Kč oproti stavu, kdyby si každý z nich své vlastní příjmy zdanil sám. Pro názornost byl zvolen příklad, kdy je základ daně na celou rodinu ve stejné výši, jako tomu bylo v předchozím případě. Úspora na dani z příjmů je nižší oproti předchozímu příkladu zejména proto, že za této situace nebylo možné využít výhody plynoucí z uplatnění nezdanitelné části základu daně na manžela nedosahujícího žádné příjmy.
Nelze uplatňovat ztráty z podnikání
Základní nevýhodou při společném zdanění manželů je skutečnost, že není možné uplatnit daňovou ztrátu dosaženou z podnikání nebo pronájmu. Ten z manželů, který ztrátu realizoval, ji může uplatnit v následujících zdaňovacích obdobích, kdy nebude využívat společného zdanění manželů. Nemožnost odpočtu ztráty při použití společného zdanění manželů může vést k situaci, kdy se daňová zátěž rodiny využitím společného zdanění manželů zvýší. K tomuto stavu dojede například u rodiny, kde jeden z manželů ve zdaňovacím období dosáhl ztrátu z podnikání ve výši 90 000 Kč a současně zisk z pronájmu ve výši 200 000 Kč, druhý z manželů má příjmy z podnikání ve výši 200 000 Kč, přičemž vyživují jedno dítě. Při použití společného zdanění manželů by se daňová zátěž rodiny zvýšila o 16 135 Kč pro dané zdaňovací období oproti situaci, kdy každý z manželů zdaní své příjmy jednotlivě.
Další problematickou oblastí bude u společného zdanění manželů častý vznik přeplatku na dani u jednoho z manželů (z titulu odvedených nebo sražených záloh z vyšších příjmů než uvedeným v přiznání díky rozdělení na druhého manžela) a nedoplatku u druhého z manželů (neodváděním záloh, popř. odváděním záloh na základě nižších příjmů). Tuto situaci je možné řešit podáním žádosti finančnímu úřadu o vrácení přeplatku na dani s tím, že tento přeplatek bude použit na úhradu nedoplatku na dani druhého z manželů. Zákonem stanovená lhůta pro vrácení přeplatku je 30 dnů od doručení žádosti. Vtomto případě však dojde k prodlevě s úhradou daně u druhého z manželů. Tato prodleva je standardně finančním úřadem penalizována. Ministerstvo financí (MF) má v úmyslu tuto situaci řešit generálním prominutím penále, jak je uvedeno ve sdělení MF k uplatňování společného zdanění zveřejněném na webových stránkách daňové správy.
Na základě podaného přiznání bude každému z manželů stanovena zálohová povinnost z poslední známé daňové povinnosti. Poslední známou daňovou povinností u manželů, kteří využili společného zdanění manželů, se rozumí daň připadající na každého z manželů. Z toho vyplývá, že podle aktuálního znění zákona bude mít povinnost platit zálohy i ten z manželů, který nedosahoval v předchozím zdaňovacím období žádných příjmů. V současné době je možné tuto situaci řešit podáním žádosti na finanční úřad o stanovení záloh jinak. Tato žádost není zpoplatněna.
Do budoucnosti MF počítá s upřesněním zákona, které by jednoznačně stanovilo, že zálohy na daň by neměl platit ten z manželů, který před společným zdaněním neměl zdanitelné příjmy. V každém případě je společné zdanění manželů nástrojem pro podporu mladých rodin s dětmi, kterým může přinést značné daňové úspory.