Nově zavádí také osobní bankroty pro předlužené lidi a nabízí možnosti jejich oddlužení mimo exekuční režim. Zákon nyní dostane k podpisu prezident Václav Klaus.
Oddlužení se týká občanů, kteří přestanou zvládat splácení hypotéky nebo jiných dluhů. Tito neplatiči by podle návrhu měli mít dvě možnosti. První počítá s tím, že se dohodnou s bankou a soudem na až pětiletém splátkovém kalendáři, při kterém si ponechají jen životní minimum, ale zůstane jim jejich majetek.
Druhou možností by bylo ponechání příjmů, ale prodej majetku dlužníka. Varianta jednorázového oddlužení bude možná i u firem a společností, splátky by ale mohli využít jen jednotlivci.
O možnost oddlužení bude rozhodovat soud, který musí zvážit, zda obdrží nezajištění věřitelé alespoň 30 procent svých pohledávek. Po splnění podmínek oddlužení sice soud dlužníka zbývajících závazků zbaví, to se však netýká peněžitých a jiných majetkových trestů za úmyslné trestné činy a závazků k náhradě škody způsobené úmyslným porušením zákona.
Nový zákon má přinést také výrazně lepší postavení věřitelům. Konkurzy by již neměly téměř automaticky končit likvidací problémového podniku, ale umožní i reorganizaci, či prodej firmy, jak je tomu v jiných zemích Evropy či v USA. To může přinést záchranu pracovních míst i vyšší výnos pro věřitele.
Odrazit by se to mělo i ve větší ochotě bank půjčovat peníze malým a středním podnikům.
Schválení normy podle jejích tvůrců změní vnímání Česka jako země s jedním z nejhorších úpadkových práv v Evropě i na světě.
Konkurzy trvají příliš dlouho, jejich výtěžnost je nízká a systém umožňuje korupci, převažuje
likvidační forma nad sanační. Terčem kritiky je také nedostatečný vliv věřitelů na volbu způsobu řešení úpadku a na výběr správce konkurzní podstaty. Nově věřitelé budou moci odvolat konkurzního správce zvoleného soudem a jmenovat nového.
Oddlužení se týká občanů, kteří přestanou zvládat splácení hypotéky nebo jiných dluhů. Tito neplatiči by podle návrhu měli mít dvě možnosti. První počítá s tím, že se dohodnou s bankou a soudem na až pětiletém splátkovém kalendáři, při kterém si ponechají jen životní minimum, ale zůstane jim jejich majetek.
Druhou možností by bylo ponechání příjmů, ale prodej majetku dlužníka. Varianta jednorázového oddlužení bude možná i u firem a společností, splátky by ale mohli využít jen jednotlivci.
O možnost oddlužení bude rozhodovat soud, který musí zvážit, zda obdrží nezajištění věřitelé alespoň 30 procent svých pohledávek. Po splnění podmínek oddlužení sice soud dlužníka zbývajících závazků zbaví, to se však netýká peněžitých a jiných majetkových trestů za úmyslné trestné činy a závazků k náhradě škody způsobené úmyslným porušením zákona.
Nový zákon má přinést také výrazně lepší postavení věřitelům. Konkurzy by již neměly téměř automaticky končit likvidací problémového podniku, ale umožní i reorganizaci, či prodej firmy, jak je tomu v jiných zemích Evropy či v USA. To může přinést záchranu pracovních míst i vyšší výnos pro věřitele.
Odrazit by se to mělo i ve větší ochotě bank půjčovat peníze malým a středním podnikům.
Schválení normy podle jejích tvůrců změní vnímání Česka jako země s jedním z nejhorších úpadkových práv v Evropě i na světě.
Konkurzy trvají příliš dlouho, jejich výtěžnost je nízká a systém umožňuje korupci, převažuje
likvidační forma nad sanační. Terčem kritiky je také nedostatečný vliv věřitelů na volbu způsobu řešení úpadku a na výběr správce konkurzní podstaty. Nově věřitelé budou moci odvolat konkurzního správce zvoleného soudem a jmenovat nového.
