Sdělila to dnes mluvčí ministerstva financí Petra Krainová. Česká republika podle rozhodnutí arbitrážního tribunálu neochránila investici Nomury do tuzemské banky IPB na základě
porušení závazku "rovného a spravedlivého zacházení".
Tribunál však podle mluvčí MF nedostatečně rozlišoval mezi Nomurou a Salukou při hodnocení časového aspektu své pravomoci rozhodovat o nárocích Saluky, která jediná - na rozdíl od Nomury - je žalobcem v této arbitráži.
Podle Krainové ČR totiž změnila svou koncepci veřejné podpory bankám předtím, než první část akcií IPB od Nomury v říjnu 1998 získala Saluka, která se tak až v tomto okamžiku stala zahraničním investorem požívajícím ochrany podle česko-holandské dohody.
"Česká republika proto žaluje o určení, že rozhodčí tribunál nemůže rozhodovat o domnělých nárocích Saluky založených na změně koncepce veřejné podpory České republiky," uvedla Krainová.
Odvolání podalo Česko u švýcarského federálního nejvyššího soudu v úterý. "Pokud švýcarský soud odvolání vyhoví, příslušnou část rozhodčího nálezu nezruší, avšak rozhodčí tribunál se nebude moci otázkou veřejné podpory dále zabývat v následující, takzvané kvantové fázi arbitráže," dodala mluvčí s tím, že "protože rozhodčí nález ze dne 17. března není konečný, může se ČR odvolávat jen proti otázkám pravomoci tribunálu rozhodovat o
otázkách, o kterých již rozhodl."
Česká republika bude mít možnost odvolat se proti jiným skutečnostem v případě, že rozhodčí tribunál v druhé fázi arbitráže přisoudí Saluce konkrétní částku náhrady škody. Česká republika takové další odvolání podá, bude-li to považovat za vhodné, uzavřela Krainová.
Nomura požaduje po ČR v rámci takzvané londýnské arbitráže za zmařenou investici 40 miliard korun, spolu s úroky až 70 miliard korun. ČR zase v curyšské arbitráži požaduje po Nomuře přibližně 111 miliard korun jako náhradu nákladů spojených s nucenou správou v IPB.
Nomura vlastnila 46,16procentní podíl v IPB přes nizozemskou společnost Saluka. V červnu 2000 ČNB uvalila na IPB nucenou správu a stát ji předal ČSOB.
porušení závazku "rovného a spravedlivého zacházení".
Tribunál však podle mluvčí MF nedostatečně rozlišoval mezi Nomurou a Salukou při hodnocení časového aspektu své pravomoci rozhodovat o nárocích Saluky, která jediná - na rozdíl od Nomury - je žalobcem v této arbitráži.
Podle Krainové ČR totiž změnila svou koncepci veřejné podpory bankám předtím, než první část akcií IPB od Nomury v říjnu 1998 získala Saluka, která se tak až v tomto okamžiku stala zahraničním investorem požívajícím ochrany podle česko-holandské dohody.
"Česká republika proto žaluje o určení, že rozhodčí tribunál nemůže rozhodovat o domnělých nárocích Saluky založených na změně koncepce veřejné podpory České republiky," uvedla Krainová.
Odvolání podalo Česko u švýcarského federálního nejvyššího soudu v úterý. "Pokud švýcarský soud odvolání vyhoví, příslušnou část rozhodčího nálezu nezruší, avšak rozhodčí tribunál se nebude moci otázkou veřejné podpory dále zabývat v následující, takzvané kvantové fázi arbitráže," dodala mluvčí s tím, že "protože rozhodčí nález ze dne 17. března není konečný, může se ČR odvolávat jen proti otázkám pravomoci tribunálu rozhodovat o
otázkách, o kterých již rozhodl."
Česká republika bude mít možnost odvolat se proti jiným skutečnostem v případě, že rozhodčí tribunál v druhé fázi arbitráže přisoudí Saluce konkrétní částku náhrady škody. Česká republika takové další odvolání podá, bude-li to považovat za vhodné, uzavřela Krainová.
Nomura požaduje po ČR v rámci takzvané londýnské arbitráže za zmařenou investici 40 miliard korun, spolu s úroky až 70 miliard korun. ČR zase v curyšské arbitráži požaduje po Nomuře přibližně 111 miliard korun jako náhradu nákladů spojených s nucenou správou v IPB.
Nomura vlastnila 46,16procentní podíl v IPB přes nizozemskou společnost Saluka. V červnu 2000 ČNB uvalila na IPB nucenou správu a stát ji předal ČSOB.
