Podle státní zástupkyně Darii Dunajové šlo o složitou operaci a soustavu smluv, na které bylo zainteresováno asi šest společností včetně zahraničních fondů, mezi nimiž se uskutečňovaly nejrůznější převody směnek. Investice Nomury do nákupu akcií IPB (přes sedm miliard korun) nakonec odpovídala úvěrovým prostředkům (přes sedm miliard korun), které sama IPB poskytla zprostředkovaně přes tři společnosti firmě České pivo, jež nakonec akcie Prazdroje nakoupila.
„Výsledkem akce je, že se Nomuře vyrovnala investice do IPB, jako by nula od nuly pošla,“ vysvětlila Dunajová.
Akcie Prazdroje Japonci nakonec prodali společnosti SAB za 24 miliard korun. Půjčku od IPB pak splatili české bance jejími vlastními akciemi, které podle policie v té době již byly zcela bezcenné. Na IPB byla totiž 19. června 2000 uvalena nucená správa.
Obvinění dvou nejvyšších představitelů Nomury je podle zástupce této banky Jiřího Hrabovského snahou českého státu zastrašit druhou stranu v době, kdy mezi oběma stranami probíhají arbitráže.
První, takzvaná londýnská arbitráž rozhodla v březnu o tom, že Česká republika musí odškodnit Saluku, potažmo Nomuru, za kauzu IPB. O částce zatím nerozhodla, japonská finanční skupina však žádá až 40 miliard korun.
Na začátku tohoto týdne naopak začalo v Paříži jiné arbitrážní řízení, kde se Česko domáhá 111 miliard korun po japonské Nomuře za to, že špatně hospodařila v bývalé Investiční a Poštovní bance. To byl důvod, proč nakonec musel stát zasáhnout a zavést nad IPB nucený dohled.
V Paříži se zejména řeší, zda první arbitráž není v podstatě stejným právním sporem, ve kterém Česko vystupuje jako poškozený. Pokud by arbitři rozhodli, že se jedná o „stejné případy“, Česko by ztratilo poslední šanci, jak odvrátit mnohamiliardovou katastrofu v důsledku první prohrané arbitráže.
„Nomura bude nadále pokračovat v arbitrážích a ve vymáhání nároků po českém státu. V žádném případě se nenechá novým útokem zastrašit,“ řekl LN Hrabovský.