Lidovky.cz

Odčiňujeme populistické sliby

Ekonomika

  12:41
PRAHA - Na rozpočtových schodcích a na struktuře státních výdajů jsou jasně vidět pokleslé politické priority, říká ekonom Miroslav Zámečník, současný poradce ministra financí.

Poradce ministra financí Miroslav Zámečník foto: Lidové noviny

LN Jste šéfem nově ustavené odborné komise ministra financí. Čím se přesně v tomto týmu zabýváte?
Máme navrhnout krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá opatření na stabilizaci veřejných rozpočtů.

Jak vypadá jednání této komise v praxi? Už jste dospěli k nějaké shodě?
Ano, měli jsme za úkol co nejrychleji vytvořit doporučení, která se týkají krátkodobých a střednědobých opatření ke stabilizaci veřejných rozpočtů, a seznam více než 50 doporučených opatření jsme předali ministrovi financí minulý pátek. Jiná věc jsou opatření dlouhodobá, často obsahující zásadní systémové změny. Příprava návrhů je tam samozřejmě mnohem pracnější. Řada doporučení ovšem staví i na práci jiných týmů, které své propočty předložily již v minulosti. Připusťme, že z krátkodobého hlediska lze úspory realizovat méně významnými škrty výdajů, ale především rozkládáním účinku některých zákonů v čase, tedy jejich odložením nebo novelizací.

O co se jedná konkrétně?
Z hlediska toho, co už bylo přijato, je to především snížení běžných výdajů v rozpočtu 2007 na úroveň roku 2006, které expertní komise v trochu jiné podobě doporučovala. Parlament se bude rovněž zabývat úpravou legislativy, hlavně odkladem účinnosti některých norem. To sice nepomůže naplnit mezinárodní závazky České republiky, pokud jde o snižování schodků veřejných rozpočtů, ale pomůže to schodky udržet na hranici čtyř procent hrubého domácího produktu. Je ale nutné chápat, že dokud vláda nemá mandát, tak zabývat se snižováním sociálních a mandatorních výdajů, které představují 57 procent rozpočtu příliš nejde. Nemůžete tak dělat nic jiného než se soustřeďovat na ty ostatní výdaje.

Jak hodnotíte minulé rozpočty?
Kolem rozpočtů se udělala velmi dobrá a moderní rozpočtová pravidla, zavedlo se střednědobé rozpočtové cílení a výdajové rámce. To se bavíme o počátku éry ministra Sobotky, kde byl na začátku patrný reformní elán. Ten ovšem zeslábnul a nakonec přešel do porušování rozpočtových pravidel a nárůstu schodku. Z hlediska rozpočtu byly předvolební sliby pohromou v rozsahu tak 1,5 procenta HDP.

A co si myslíte o současné výši rozpočtových schodků?
Zdraví veřejných financí se měnilo tak, jak jednotliví premiéři měnili svá zadání. Nakonec bylo hlavním cílem finančního hospodaření státu vyhrát volby, a ne stabilizovat veřejné finance. Pokleslé politické priority jsou na rozpočtových schodcích a na struktuře výdajů jednoznačně vidět. Tenhle rok a tenhle výsledek voleb se České republice neměl stát. Poprvé v moderních českých dějinách porušíme mezinárodní závazek, který jsme bez nátlaku přijali, a to jenom z toho důvodu, že se kupovaly hlasy kontraproduktivními, zato strašně drahými sociálními dárečky.

Myslíte si, že Bohuslav Sobotka vědomě porušil zákon o rozpočtových pravidlech?
Pan ministr byl aparátem upozorňován, že rozpočtová pravidla jsou ohýbána a smysl výdajových rámců je postaven na hlavu. Navíc střednědobé výdajové rámce se stanovovaly za něj, takže koneckonců musel vědět, v jakých případech jsou ta pravidla porušována. Argument, že můžeme víc utrácet, protože vzrostly příjmy, staví celý systém na hlavu. Vlastní smysl výdajových rámců totiž spočívá v jejich proticyklickém působení - když se ekonomice daří líp, tak o to rychleji snižujete schodky a státní dluh. Považuji za nemožné, aby člověk, který výdajové rámce sám prosazoval, zároveň nevěděl, co je jejich podstatou.

Jste zastánce rovné daně?
Rovná daň ano, ale za určitých podmínek. Popravdě mě více než rovná daň z příjmu zajímá, co uděláme se sociálním a zdravotním pojištěním. Ne, že by to bylo důležitější ale tam bychom snáze mohli dosáhnout politického konsensu.

Jaký je podle vás největší problém veřejných financí?
Je to ztráta kontroly nad výdaji státního rozpočtu a vědomé ignorování rozpočtových pravidel z politických důvodů. Dnes máte spoustu sociálních mandatorních výdajů, které běží v podstatě podle autopilotu, a vláda nemá možnost bez legislativní změny jejich nárůst brzdit, i kdyby to situace vyžadovala.

Na jakou část mandatorních výdajů bychom se měli nyní soustředit? Kde jsou možné úspory především?
Evidentně kontraproduktivní jsou například dávky typu porodného a rodičovských příspěvků. To nepomáhá ženám a troufám si říct, že ani rodině. Takto konstruované dávky a v této výši nejen že ruinují rozpočet, ale jsou i chybně koncipovány a vedou občany k závislosti na dávkách.

Takže tyto takzvaná propopulační opatření považujete za neefektivní?
Naprosto. Dávat kupříkladu veliké peníze v hotovosti hned po porodu je naprosto nesmyslné a jen to vytváří strukturu lidí, pro něž se to stane hlavním povoláním.

Jak hodnotíte nutnost penzijní reformy?
Řekl bych, že takzvaná Bezděkova komise odvedla velmi dobrou práci a nyní je jen na politicích, co si vyberou. Zda jen důkladnou reformu parametrů důchodového systému, nebo nějaký ambicióznější projekt, jako je povinný druhý příspěvkový pilíř nebo nějaký stínový příspěvkový model typu Švédska. Je více variant, každá má své pro a proti. Ale ta parametrická reforma určitě musí obsahovat prodloužení doby odchodu do důchodu, prodloužení období, po které musíte být účastníkem pojištění a měla by řešit také otázku náhradních dob, které se započítávají, i když do systému daná osoba nepřispívá.

Jak velké si představujete snížení výdajů na sociální systém?
Nejde jen o to nárůst mandatorních sociálních výdajů zbrzdit, ale jinam je cílit. Úspěchem by bylo, kdybychom se dostali na stav před přijetím sociálních balíčků, tedy před rok 2006 a dále se mohli zabývat strukturou a cílením sociálních dávek. Sociální stát nezmizí, když se odčiní ty neuvážené populistické sliby. Jestli chceme být znalostní ekonomika, musíme například zavést stropy na odvody na zdravotní a sociální pojištění na nějakém násobku průměrného příjmu.

Máte již pro tato opatření politickou podporu?
Hledání politické podpory já v popisu práce nemám. Některé návrhy mi navíc přijdou politicky zcela neutrální, třeba zavést jedno výběrčí místo, kde by se vybíraly daně, cla a sociální a zdravotní pojištění. O tom je snad možné dosáhnout konsensu i v současném Česku. Problém stojí jinak. Nyní je tu systém, který lidi k práci nemotivuje a činí je závislými na dávkách. To není politické prohlášení, to je fakt. A není nic antisociálního reformovat sociální stát tak, aby fakticky ohromným způsobem nedanil přechod od života na dávkách k ekonomické aktivitě.

11 krátkodobých a střednědobých opatření, která navrhuje komise Miroslava Zámečníka

1. Zjednodušení daňového systému, zejména v oblasti přímých daní
2. Zjednodušení definice daňového základu doprovázená snížením daňové sazby
3. Zavedení „horké linky“, která by pomáhala vyložit zákony plátcům daně
4. Zavedení ekologických daní
5. Jedno výběrčí místo, u kterého lze zaplatit daně, cla i poplatky na sociální a zdravotní pojištění
6. Zmrazení možnosti čerpání z rezervních fondů (provedeno)
7. Přechod na cílení mzdové obálky
8. Centrální nákup ze strany státu, například formou elektronických aukcí
9. Zavedení insolvenčního řízení aplikovatelného i na obce a kraje s jasnou procedurou pro případ, že územní samosprávný celek neplatí své závazky
10. Zprůhlednění struktury státního rozpočtu a toků peněz z veřejných zdrojů
11. Rozpočtové určení daní, které by motivovalo územní samosprávné celky k řádnému hospodaření

Budete hledat úspory i ve státních úřadech?
Ve státní správě je třeba zvyšovat a odměňovat produktivitu, o tom mluvil již ministr Nečas. Pozitivní je, že vláda již rozhodla, že běžné výdaje se musí držet na úrovni roku 2006. Dnes se navíc nezadlužuje jen centrální vláda, ale i místní rozpočty, obce a kraje.

Navrhujete i reformu zdravotního systému?
Na tom už dělala již zmíněná Sobotkova komise, takže je na čem stavět. V praxi bude důležitá hlavně jedna věc - konkurence jak mezi pojišťovnami, tak mezi poskytovateli zdravotní péče a nutnost naučit zdravotnictví hospodárnosti.

A jak chcete docílit konkurence mezi zdravotnickými zařízeními? Budete navrhovat jejich privatizaci?
Privatizace je proces, který běží téměř všude v západní Evropě. Všude je ale také koexistence veřejného a soukromého sektoru, kterou je potřeba zachovat. Ovšem zákon o neziskových nemocnicích je tak zoufale špatný, mimo jiné i z hlediska fiskálních rizik veřejných rozpočtů, že se musí z gruntu přepsat nebo nahradit jiným předpisem.

Jste pro platby u lékaře?
Všude na světě to tak je, jsme již unikát. Ale cílem těchto plateb je pouze eliminovat to, čemu říkají zdravotničtí experti „frivolní poptávka“, nikoli ohrozit dostupnost zdravotní péče. I malý poplatek donutí pojištěnce zvažovat, jestli ta návštěva lékaře má vůbec smysl. Řada zemí má ale zároveň stropy na spoluúčast, které stanoví maximální částku, kterou si občan doplatí z vlastní kapsy.

Je podle vás šance, že tato nepopulární opatření projdou?
Na odborné úrovni se musíme bavit odborně, to znamená hledat racionální řešení. Výhoda expertních týmů je, že o některých věcech, které jsou pro politiky mantrou, se vůbec nemusíte bavit, protože všichni mají na věc stejný názor. Hodnocení možností politické akceptace není součástí zadání pro tým. Tím je pouze hledání řešení pro problémy.

Vy jste také vyjednávačem ve věci sporu s bankou Nomura. Jak vyjednávání nyní vypadají?
K tomu vám můžu říct jen to, že už bylo určené místo konání, kterým bude vždy striktně ministerstvo financí. Je také určeno stálé složení týmu. Všechny věci, které se projednají, jsou také písemně zaznamenány a řádně archivovány ve spisovně. Jinými slovy, zda se podaří dosáhnout smíru, zatím nevíme, ale vždy se bude dát dohledat, co se stalo, jaké byly naše argumenty a zda vše probíhalo korektně. Víc vám k té věci kvůli slibu mlčenlivosti říct nemůžu.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.