* LN Jak jste se ocitla na Ekonomickém fóru v Davosu?
Loni jsem od Schwabovy nadace dostala ocenění pro sociálně prospěšného podnikatele. Označení podnikatel se mi ale nelíbí, jsou to lidé, kteří se snaží vyřešit nějaký sociální problém. Já jsem ocenění dostala za přenos myšlenky mateřských center k nám a za založení Sítě mateřských center v ČR. Není s tím spojen žádný finanční dar, ale nadace se snaží zprostředkovávat kontakty se světem byznysu, aby se tyto dvě složky společnosti sešly a vzájemně si pomáhaly. Proto mě pozvali do Davosu.
* LN Jak na vás tato akce působila?
Člověk mého vzrůstu a světonázoru, který se snaží být trochu nekonformní, se tam nejdřív necítí úplně dobře. Hned při registraci narazíte na lidi, kteří mají zbraň v ruce, což působí podivně. Na střeše hotelu Belveder jsou odstřelovači, kteří chrání prezidenty a ministry, což na jednu stranu chápu, ale působí to podivně, člověk si tam připadá malý a nepatřičný. Když jsem se účastnila programu, na druhou stranu mě fascinovalo, že nejvyšší představitelé nejrůznějších firem i politici jsou velmi vstřícní a přátelští.
* LN Viděla jste všechno, co jste chtěla?
Tím, že jsem byla na fóru poprvé a neznala jsem systém, tak jsem často při registraci zjistila, že už je obsazeno, což mi přišlo docela líto. Budu-li mít stejnou příležitost příští rok, a zdá se, že ano, tak si program pořádně nastuduji a včas se připravím.
* LN Co pro vás bylo nejzajímavější?
Zúčastnila jsem se zahajovací a závěrečné plenární schůze. Na té první měla krátkou řeč prezidentka švýcarské konfederace Micheline Calmy-Rey. Mluvila o globální odpovědnosti a s tím totálně souhlasím. Upozorňovala, že je potřeba o ní nejen hovořit, ale přenášet ji do života. Po takových projevech mám vždycky pocit, že je tady nějaká naděje to uskutečnit. Podobně mluvila i Angela Merkelová, která mě fascinuje, protože je to taková obyčejná paní. Řekla například, že kde končí lidská svoboda kvůli bezpečnosti, tam vždy prohraje obojí. A pak varovala také před rychlým ekonomickým růstem v zemích, jako je Brazílie nebo Indie, kde se se stejnou rychlostí rozvírají sociální nůžky. To ilustrovala africkým příslovím „Když chceš jít rychle, jdi sám. Jestli chceš dojít daleko, půjdeme spolu.“ To jsou slova, s nimiž člověk nemůže než souhlasit.
* LN Působilo to na vás upřímně?
Jak dalece vážně to myslí, to se špatně odhaduje. Ale nechtěla bych je podezřívat, že to nemyslí vážně. Řekla bych spíš, že při uskutečňování těchto myšlenek je politika ve vleku byznysu. Když ale na druhou stranu člověk vidí všelijaké velké firemní nadace, které se snaží pomáhat, tak to podle mého názoru není vzdálené realitě. Jenom je třeba o propojení byznysu a neziskového sektoru víc mluvit, protože mám pocit, že i velké nadnárodní firmy působící v Česku někdy mají problém investovat peníze u nás. Jenže my se k jejich šéfům nedostaneme, oni žijí za nějakou bariérou ředitelů a sekretářek, kteří filtrují, co se k nim dostane a co ne. Snad se mi příští rok podaří je tam cíleně vyhledávat a hovořit s nimi. My tam sice nemůžeme přímo lobbovat za peníze, ale můžu jim třeba říct, že jejich firma nedělá u nás to, co u nich doma. o to víc mě mrzí, že když už do Davosu nejezdí naše politické špičky, tak se o fóru moc nepíše.
* LN Potkala jste se v Davosu s ředitelem ČEZ Martinem Romanem?
Nepotkala. Dostali jsme tam k užívání kapesní počítač, poslala jsem mu z něj zprávičku, že tam jsem a chtěla bych se s ním setkat, ale nedostala jsem odpověď. Snažila jsem se ho rozpoznat podle fotografie ze seznamu účastníků, ale nepodařilo se mi ho identifikovat.
* LN Potkala jste někoho, kdo byl pro vás opravdu zajímavý?
Zúčastnila jsem se uvedení knihy, jejímž spoluautorem je Peter Gabriel. A protože jsem milovník jazzu, tak s ním jsem si chviličku popovídala. mluvili jsme o Praze, vzpomněl si, že tu třikrát byl, a já mu prozradila, že jsem byla na jeho koncertě. Mně je strašně sympatické, že takový člověk se aktivně zapojil do snah proměny světa. Jinak jsem samozřejmě pohovořila s Klausem Schwabem. Když jsem se mu představila, tak mi řekl, že je rád, že jsem tam za Českou republiku, a dodal svůj postřeh, že to tu potřebuje trochu rozhýbat.
* LN Co měl na mysli? Mluvili jste o detailech?
To ne. Na to bohužel nebyl čas.
* LN Ptala jste se ho, proč nepozvali víc lidí z Česka?
To mne v tu chvíli nenapadlo. Já vlastně ani nevím, jak to s pozvánkami funguje.
* LN Byla pro vás účast v Davosu užitečná?
Přínosné bylo slyšet, že lidé v těchto kruzích si jsou vědomi vážných problémů světa a mluví o nich. Člověk však žije v takovém rozporu, protože pak se účastní různých recepcí a realita je malinko jinde. Ale bylo fajn, že mě tam brali jako partnera. Vrátila jsem se naočkovaná takovým optimismem a mám pocit, že se mohu o něco opřít, když budu s někým mluvit. Když to jde v Davosu, proč by to nešlo u nás.
* LN Mluvila jste před Davosem s Petrou Vitoušovou z Bílého kruhu bezpečí, která se zúčastnila fóra v minulých čtyřech letech?
Ano. A mluvila jsem i s její dcerou, protože jsem měla obavu z představy, jak zapadnu do onoho společenského lesku. Ale uklidnily mě a zvládla jsem to. Ostatně i při koncertu bylo světlo zaměřené na orchestr a v publiku bylo šero. Takže brilianty a kila zlata se některým dámám ani nepodařilo uplatnit.
* LN Můžete stručně popsat, na jaké problémy naráží Síť mateřských center?
Naším tématem je rodina. A to je téma, které se vnímá jako soukromé. Když ale nastanou problémy, tak se hledá viník zase jen v soukromí. Možná i proto se velmi špatně shánějí peníze. Já vím, že je spousta potřebnějších, ale trošku se bojím, že ti, co málo křičí, se mohou snadno dostat mimo hlavní proud. A mámy s dětmi nekřičí, ty se vždycky snaží nějak si vzájemně pomoci.
Loni jsem od Schwabovy nadace dostala ocenění pro sociálně prospěšného podnikatele. Označení podnikatel se mi ale nelíbí, jsou to lidé, kteří se snaží vyřešit nějaký sociální problém. Já jsem ocenění dostala za přenos myšlenky mateřských center k nám a za založení Sítě mateřských center v ČR. Není s tím spojen žádný finanční dar, ale nadace se snaží zprostředkovávat kontakty se světem byznysu, aby se tyto dvě složky společnosti sešly a vzájemně si pomáhaly. Proto mě pozvali do Davosu.
* LN Jak na vás tato akce působila?
Člověk mého vzrůstu a světonázoru, který se snaží být trochu nekonformní, se tam nejdřív necítí úplně dobře. Hned při registraci narazíte na lidi, kteří mají zbraň v ruce, což působí podivně. Na střeše hotelu Belveder jsou odstřelovači, kteří chrání prezidenty a ministry, což na jednu stranu chápu, ale působí to podivně, člověk si tam připadá malý a nepatřičný. Když jsem se účastnila programu, na druhou stranu mě fascinovalo, že nejvyšší představitelé nejrůznějších firem i politici jsou velmi vstřícní a přátelští.
* LN Viděla jste všechno, co jste chtěla?
Tím, že jsem byla na fóru poprvé a neznala jsem systém, tak jsem často při registraci zjistila, že už je obsazeno, což mi přišlo docela líto. Budu-li mít stejnou příležitost příští rok, a zdá se, že ano, tak si program pořádně nastuduji a včas se připravím.
* LN Co pro vás bylo nejzajímavější?
Zúčastnila jsem se zahajovací a závěrečné plenární schůze. Na té první měla krátkou řeč prezidentka švýcarské konfederace Micheline Calmy-Rey. Mluvila o globální odpovědnosti a s tím totálně souhlasím. Upozorňovala, že je potřeba o ní nejen hovořit, ale přenášet ji do života. Po takových projevech mám vždycky pocit, že je tady nějaká naděje to uskutečnit. Podobně mluvila i Angela Merkelová, která mě fascinuje, protože je to taková obyčejná paní. Řekla například, že kde končí lidská svoboda kvůli bezpečnosti, tam vždy prohraje obojí. A pak varovala také před rychlým ekonomickým růstem v zemích, jako je Brazílie nebo Indie, kde se se stejnou rychlostí rozvírají sociální nůžky. To ilustrovala africkým příslovím „Když chceš jít rychle, jdi sám. Jestli chceš dojít daleko, půjdeme spolu.“ To jsou slova, s nimiž člověk nemůže než souhlasit.
* LN Působilo to na vás upřímně?
Jak dalece vážně to myslí, to se špatně odhaduje. Ale nechtěla bych je podezřívat, že to nemyslí vážně. Řekla bych spíš, že při uskutečňování těchto myšlenek je politika ve vleku byznysu. Když ale na druhou stranu člověk vidí všelijaké velké firemní nadace, které se snaží pomáhat, tak to podle mého názoru není vzdálené realitě. Jenom je třeba o propojení byznysu a neziskového sektoru víc mluvit, protože mám pocit, že i velké nadnárodní firmy působící v Česku někdy mají problém investovat peníze u nás. Jenže my se k jejich šéfům nedostaneme, oni žijí za nějakou bariérou ředitelů a sekretářek, kteří filtrují, co se k nim dostane a co ne. Snad se mi příští rok podaří je tam cíleně vyhledávat a hovořit s nimi. My tam sice nemůžeme přímo lobbovat za peníze, ale můžu jim třeba říct, že jejich firma nedělá u nás to, co u nich doma. o to víc mě mrzí, že když už do Davosu nejezdí naše politické špičky, tak se o fóru moc nepíše.
* LN Potkala jste se v Davosu s ředitelem ČEZ Martinem Romanem?
Nepotkala. Dostali jsme tam k užívání kapesní počítač, poslala jsem mu z něj zprávičku, že tam jsem a chtěla bych se s ním setkat, ale nedostala jsem odpověď. Snažila jsem se ho rozpoznat podle fotografie ze seznamu účastníků, ale nepodařilo se mi ho identifikovat.
* LN Potkala jste někoho, kdo byl pro vás opravdu zajímavý?
Zúčastnila jsem se uvedení knihy, jejímž spoluautorem je Peter Gabriel. A protože jsem milovník jazzu, tak s ním jsem si chviličku popovídala. mluvili jsme o Praze, vzpomněl si, že tu třikrát byl, a já mu prozradila, že jsem byla na jeho koncertě. Mně je strašně sympatické, že takový člověk se aktivně zapojil do snah proměny světa. Jinak jsem samozřejmě pohovořila s Klausem Schwabem. Když jsem se mu představila, tak mi řekl, že je rád, že jsem tam za Českou republiku, a dodal svůj postřeh, že to tu potřebuje trochu rozhýbat.
* LN Co měl na mysli? Mluvili jste o detailech?
To ne. Na to bohužel nebyl čas.
* LN Ptala jste se ho, proč nepozvali víc lidí z Česka?
To mne v tu chvíli nenapadlo. Já vlastně ani nevím, jak to s pozvánkami funguje.
* LN Byla pro vás účast v Davosu užitečná?
Přínosné bylo slyšet, že lidé v těchto kruzích si jsou vědomi vážných problémů světa a mluví o nich. Člověk však žije v takovém rozporu, protože pak se účastní různých recepcí a realita je malinko jinde. Ale bylo fajn, že mě tam brali jako partnera. Vrátila jsem se naočkovaná takovým optimismem a mám pocit, že se mohu o něco opřít, když budu s někým mluvit. Když to jde v Davosu, proč by to nešlo u nás.
* LN Mluvila jste před Davosem s Petrou Vitoušovou z Bílého kruhu bezpečí, která se zúčastnila fóra v minulých čtyřech letech?
Ano. A mluvila jsem i s její dcerou, protože jsem měla obavu z představy, jak zapadnu do onoho společenského lesku. Ale uklidnily mě a zvládla jsem to. Ostatně i při koncertu bylo světlo zaměřené na orchestr a v publiku bylo šero. Takže brilianty a kila zlata se některým dámám ani nepodařilo uplatnit.
* LN Můžete stručně popsat, na jaké problémy naráží Síť mateřských center?
Naším tématem je rodina. A to je téma, které se vnímá jako soukromé. Když ale nastanou problémy, tak se hledá viník zase jen v soukromí. Možná i proto se velmi špatně shánějí peníze. Já vím, že je spousta potřebnějších, ale trošku se bojím, že ti, co málo křičí, se mohou snadno dostat mimo hlavní proud. A mámy s dětmi nekřičí, ty se vždycky snaží nějak si vzájemně pomoci.