Dlužníci už přišli o miliony

„V roce 2006 jsme kvůli exekucím účtu stavebního spoření vrátili státní podporu v celkové výši 4,8 milionů korun. To je 34procentní meziroční nárůst,“ řekla Zdenka Blechová za Stavební spořitelnu České spořitelny. Podobnou zkušenost má i Modrá pyramida stavební spořitelna. Vrácená částka na státní podpoře se loni zvýšila o téměř čtvrtinu na tři a půl milionu korun.

 Důvody, proč byla státní podpora odebraná, jsou jednoznačné, konstatoval Lubomír Novotný z Českomoravské stavební spořitelny, jež registruje meziroční nárůst exekucí na spořicí účty o pětadvacet procent. „Klient nesmí po celou dobu spoření manipulovat s naspořenou částkou. Když do ní zasáhne exekutor, je to porušení smlouvy o stavebním spoření, a klient ztrácí nárok na celou státní podporu,“ vysvětlil Novotný. Dluh se tak ve finále prodraží. Kromě dlužné částky totiž automaticky přijde o celou do té doby přidělenou státní podporu.

 Nejzáludnější jsou přitom dluhy vůči finančnímu úřadu či České správě sociálního zabezpečení. Ty totiž mohou zasáhnout do účtu, aniž by potřebovaly rozhodnutí soudu.  Stavební spořitelny tvrdí, že exekutoři navštěvují účty jejich klienty častěji i proto, že je to pro ně jednodušší. Spořitelen je totiž pouze šest, zatímco bank nesrovnatelně více, takže je snazší namísto bank nejprve obeslat šest spořitelen. Pavel Kočiš z Komory exekutorů ČR s tím ale nesouhlasí.

 „Exekutor se snaží být k dlužníkům co nejšetrnější a není pravda, že by si cíleně vybíral účet stavebního spoření,“ zdůraznil.

Z vyjádření tuzemských stavebních spořitelen vyplývá, že nejčastěji jde o exekuce, které jsou vydány za nezaplacení daní, pokut a různých poplatků.  Není tak žádnou výjimkou, že klient spořitelny přijde kvůli pokutě za špatné parkování o celou podporu na stavebním spoření za několik let.

 „Snažíme se klienty upozorňovat, co jim hrozí,“ řekla Helena Dušková ze stavební spořitelny Wüstenrot.  „Loni byla stavební spořitelna Wüstenrot povinna vrátit ministerstvu financí státní podporu v částce 1,8 milionu korun. V roce 2005 se jednalo o 1,3 milionu,“ dodala Dušková.

 Státní podpora se v současné době pohybuje maximálně na úrovni tří tisíc korun za rok. Do roku 2003 ovšem stát přispíval čtyřmi tisíci ročně. Kvůli exekutorovi tak může dlužník přijít až o dvacet tisíc korun.  Ze zákona vyplývá, že exekuční příkaz může být vydán na jakýkoli majetek dlužníka, to znamená na nemovité i movité věci, na účet v bance či spořitelně, ale rovněž i na plat.

 Konečná částka, kterou dlužník kvůli úhradě dlužné pohledávky zaplatí, se ovšem může zvýšit i o další náklady. Dlužník totiž hradí například i odměnu exekutora, která činí minimálně tři tisíce korun.  U vyšších částek je odměna určena procenty z vymáhané pohledávky. Dlužník ale platí i veškeré provozní výdaje exekutora, tedy například cestovné.