Jak by měla reforma penzijních fondů podle vás vypadat?
Určitě by měl platit model odděleného majetku akcionářů a klientů. Nemělo by to být pouze účetně jako dnes, ale majetek by měl být oddělen i ekonomicky a právně.
Co by to znamenalo pro ty, kdo si platí penzijní připojištění?
Kdyby se společnost dostala do finančních obtíží, jejich majetku by se to nijak nedotklo. Šlo by vlastně o model, který známe z oblasti investičních společností a podílových fondů. Lidé nakupují jejich části, zpátky je prodávají a investiční společnost za to vybírá jen správcovský poplatek.
A podobné by to bylo i u penzijních fondů. Klient by nehradil fungování penzijní společnosti jako dnes. Tedy formou, kdy se mu náklady odečtou z hrubého výnosu fondu a on vlastně ani neví, jaké to byly náklady, v jaké výši a proč. V novém modelu by existoval jen poplatek za správu, který by se stanovil procentuální výší z uložených aktiv.
Kolik procent by to mělo být?
Lze se inspirovat u investičních společností, kde tyto poplatky činí od jednoho do pěti procent. Výše poplatku bude záležet na tom, jak bude konstruován, co všechno v něm bude obsaženo, jestli bude nakonec jenom jeden nebo přibudou i další poplatky, které známe z takových modelů.
Dosavadní návrh reformy počítá se zavedením možnosti nabízet různě zaměřené a rizikovější penzijní fondy s tím, že ale musí být zachován jeden s nezáporným výnosem...
Ano. To by mělo klientovi přinést možnost volby, jestli chce volit bezpečí v režimu nezáporného výsledku, nebo zda si přeje investovat do odvážnější strategie.
Klienti, kteří by se rozhodli pro bezpečnou variantu, by zůstali v transformačním garantovaném fondu, do něhož by přešli všichni automaticky. Odvážnější a rizikovější strategie s mnohem vyšší pravděpodobností zajímavějších výnosů by byly vhodné pro mladé lidi, kteří před sebou mají perspektivu dlouhého spoření.
Měla by se podle vás různit výše státního příspěvku v závislosti na rizikovosti fondu?
Ne, ten by měl být pro všechny stejný.
Kolik fondů by měla „penzijní společnost“ nabízet?
Měla by povinně nabízet tři základní fondy podle rizika: konzervativní, vyrovnaný a růstový. Vedle nich by po určitou dobu existoval i transformační garantovaný fond, ve kterém by platily podmínky, které známe dnes.
Říkáte po určitou dobu. Měl by tedy být po čase úplně zrušen?
Už by se nenabízel novým klientům. Existoval by tedy do té doby, dokud by o něj byl zájem ze strany současných střadatelů.
Máte k dispozici průzkum o tom, zda by lidé měli zájem o rizikové fondy?
Nemáme, tak daleko ještě nejsme.
Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas by chtěl zvýšit motivaci k vyšším příspěvkům. Uvažuje, že by zvýšil státní příspěvky, zároveň by ale možná zrušil odpočty na daních. Vyšší příspěvky by ale dostali jen lidé, kteří by spořili dlouhodobě, to je 20 až 30 let. Je to podle vás správná cesta?
Řekl bych, že je. Donedávna využívalo daňovou výhodu pouze deset procent klientů. Proto se neobávám, že by kvůli snížené dani z příjmů byl menší zájem o penzijní připojištění.
Ale to, že daňové odpočty využívá tak málo lidí, je logické. Vychází to z toho, že daňové úlevy v našem dosavadním modelu daně z příjmu jsou zajímavé v zásadě pro ty lidi, kteří mají 32procentní daň. Pro zbytek lidí to příliš zajímavé není, protože jejich úspory jsou minimální. Mnoho lidí kvůli tomu, že si sami nepodávají daňové přiznání ani neví, jak se to dělá a nevěnují tomu pozornost. Takže přesun váhy na státní příspěvek je na místě.
Plánem reformy je i podpořit lidi, kteří budou čerpat doživotní penze a nebudou si vybírat jednorázové částky. Zatím ale není jasné, jakým způsobem. Co by podle vás zabralo?
Jedině peníze, jinak to nepůjde.
A konkrétně?
Dnes máme 15procentní zdanění výnosů při výplatě dávky. To znamená, že to, co člověku přibylo v jeho penzijním připojištění díky investování, se zdaňuje patnácti procenty. Tak se rozhodněme, že u těch, kteří si rozhodnou pro doživotní penze, budeme výnosy danit jen pěti procenty. A já jsem přesvědčen, že řada lidí o tom bude uvažovat. Daňová motivace je nejjednodušší a určitě by byla účinná.
Samozřejmě to předpokládá, že lidé budou mít na konci spoření nějakou rozumnou sumu. Nemá cenu, aby do tohoto modelu vyplácení vstupovali lidé, kteří budou mít našetřeno třicet tisíc nebo obecně méně než sto.
Návrh také počítá s rozšířením možnosti odpočtů u zaměstnavatele. Nemohlo by to vést k situaci, kdy zaměstnavatel bude raději zvyšovat zaměstnancům částky na důchodové připojištění, než aby jim zvýšil mzdu?
Bylo by dobře, kdyby reforma zvýšila zaměstnavatelům odpočty na daních. Bez zaměstnavatelských peněz by totiž nikdy nebylo plnohodnotné penzijní spoření. To platí i ve světě.
Ale zpět k vaší otázce. Mezi tím, zda lidé dostanou peníze ve formě spoření nebo zvýšením mzdy, musí být určitá rovnováha. A já nemám obavu o to, že by to zaměstnavatelé přeháněli na jednu nebo druhou stranu. Vzhledem k tomu, že se nabídka pracovních sil bude stále zužovat a zaměstnavatelé si budou více vážit kvalitních zaměstnanců, budou se také snažit uspokojit jejich potřeby.
Reforma se týká především dnešních třicátníků, u kterých hrozí, že při současném systému už nebude na jejich důchody. Mladí lidé obecně ale odmítají přemýšlet nad spořením na důchod. Čím byste je přesvědčil?
Já jim samozřejmě rozumím. Člověk v tomto věku má bližší potřeby, než je zrovna šetření na důchod. Potřebuje vyřešit bydlení a jiné záležitosti spojené například se založením rodiny. Existuje několik možností, jak je motivovat.
Samozřejmě je to ona obecná motivace .státní příspěvky, daňové úlevy, která ale platí pro všechny. Velmi se ale osvědčují zaměstnavatelské příspěvky, a v tom je třeba pokračovat. Zaměstnavatelé totiž příspěvky na penzijní připojištění často podmiňují tím, že si určitou částku bude spořit i zaměstnanec. A tomu je jasné, že když odmítne, přijde o peníze, které by jinak dostal. To vede k tomu, že mladí lidé do tohoto procesu vstupují a je třeba říci, že u mladých lidí není potřeba začít s velkou sumou, která je pro ně těžko přijatelná, ale postačí i malá částka. V jejich prospěch totiž hraje čas. A kouzlo dlouhodobého spoření je úročení úroků.
Smysl má také uvažovat nad možností opt outu, kterou reforma zatím plánuje. Pokud totiž včas vystoupíte ze sociálního systému, začnete si velmi brzy na svůj účet ukládat zajímavé peníze, přestanete být závislá na státu a libovůli politiků, protože už to budou vaše peníze, na účtu u soukromé instituce na základě soukromoprávní smlouvy a tam bych viděl šanci, že to mladé lidi osloví.
Myslíte si, že by výnosnější penzijní fondy mohly vzít klienty pojišťovnám, které nabízejí životní pojištění?
Myslím, že ne. Dnes si prostřednictvím penzijních fondů šetří téměř čtyři miliony lidí a pojišťovnám to lidi nebere, a ani tato změna by nic podobného nezpůsobila. Pojistka má totiž jiné parametry, jiné účely. Pojistku si mohou nechat ušít na míru, nekupují konfekci. Ale penzijní fondy budou vždycky konfekce, i když tam nějaké možnosti volby přibudou. Ve světě je běžné, že lidé mají jak penzijní fond, tak životní pojistku.
Může se stát, že se váha životního pojištění opět vrátí více k rizikovosti. Dnes je hodně vychýlená do oblasti spoření, což si myslím, že není primární úloha pojišťoven. Od toho jsou tady efektivnější instrumenty. Pojišťovna je zato jedinečná instituce, která umí pokrýt riziko.