Lidovky.cz

Kapitán na lodi jménem Intel

Blízký východ

  16:47
PRAHA - Predrag Jakšič, který býval nejvýše postaveným člověkem ve společnosti Intel v ČR, povýšil. Z Anglie „řídí“ Evropu, Střední východ a Afriku.

Byznys se podobá mořeplavbě. „Cestujete, ale zemi nepoznáte,“ vysvětluje Predrag Jakšič, po otci Srb, po matce Čech. foto:  Viktor Chlad, Lidové noviny

LN Máte po otci zvláštní jméno. Jak na něj lidé reagují?

Pracuji ve firmě, kde je tolik různých jmen z tolika zemí, že na to nikdo nereaguje. Táta je ze Srbska, máma Češka. Když jsem chodil v Čechách na základní školu, bylo to nezvyklé jméno - byl jsem jediný s nečeským jménem. Na vysoké už to bylo promíchané a v Intelu není Predrag Jakšič nic zajímavého.

LN Jako střední školu jste si vybral námořní akademii v Chorvatsku. Co vy a moře?

Rád jedu k moři, rád jezdím na lodi a zajímá mě moře. Ale přestal jsem mít vizi, že půjdu na vysokou námořní a pak se budu plavit. Ono je to vlastně něco podobného jako to, co dělám teď. Lidi obdivně říkají, že jsem poznal spoustu zemí. Odpovídám, že jsem sice byl v tolika zemích, ale poznal jsem zasedačky, letiště a hotely. Na lodi je to stejné, možná ještě horší. Tři týdny se někam plavíte, pak se kontejnery vyloží a naloží za tři dny a minimálně jeden den máte službu, takže v té zemi jste sotva dva dny a znáte ji z lodi a přístavu. Já jsem navíc v průběhu studia přišel na to, že mám snížený barvocit, což by mohl být problém, kdybych se chtěl dostat na loď jako důstojník nebo kapitán. Tak jsem šel na vysokou školu ekonomickou v Praze, protože se musím přiznat, že nejen moře, ale i peníze mám docela rád.

LN Co se na námořní škole učí?

85 % učiva jako na kterékoliv jiné střední škole. Ale poslední dva roky jsme měli předměty jako navigace, meteorologie, angličtina, italština, bohužel i marxismus. Naštěstí v době, kdy jsem já končil studia, už nehrál žádnou roli. Dál mezinárodní právo, medicínu - na nákladních lodích je druhý důstojník automaticky lodní doktor, takže jsme se učili, i jak uříznout „slepáka“.

LN Jak jste se dostal do Intelu?

Vyšel inzerát, že Intel hledá Field sales inženýra. Absolutně jsem si nedokázal představit, co to je, ale uměl jsem si dobře představit, co je Intel. Šel jsem do toho s tím, že Intel nebude chtít někoho s ekonomkou, ale spíš s technickým zaměřením. Ale i když se pozice jmenovala Field sales inženýr, nešlo o inženýra, ale o sales. Prošel jsem sedmi osmi pohovory a byl jsem přijat.

LN Za pět let jste se dostal na nejvyšší pozici, kterou v ČR lze obsadit. Působí to jako americký sen.

Pár týdnů po nástupu do Intelu jsem si uvědomil, že jestli budu chtít kariérní růst, tak budu muset jít do zahraničí a pravděpodobně do dvou let. Protože v Intelu nebyla jediná pozice na úrovni řízení. Bylo tady pět lidí a já byl šestý. Všichni ostatní byli v Mnichově, kde se řídil rozvoj na východní trh. Po dvou letech, kdy už jsem potřeboval něco dalšího, abych se nezačal nudit, se Intel rozhodl, že chce mít člověka, který bude řídit Channel sales ve střední a východní Evropě, což je deset zemí v české kanceláři. Tu pozici jsem dostal. Apo dalších dvou letech můj Country manager odcházel do důchodu - já jsem jeho místo hrozně chtěl a nakonec jsem ho dostal.

LN Prý jste pracovně objížděl Blízký východ. O co šlo?

To není normálně mojí náplní práce. Generální ředitel Intelu jezdí na cesty do všech regionů a já jsem měl v roce 2003 a 2004 na starosti jeho dvě cesty po Evropě, Středním východě a Africe. To byla perfektní zkušenost. Naučil jsem se třeba, jak zařídit, objednat a zaplatit soukromé letadlo a jak letět z jedné země do druhé, i když jsou spolu ve válečném stavu. Do Bejrútu jsme se potřebovali dostat rovnou z Tel Avivu. S mezipřistáním na Kypru. V sedmi dnech jsme objeli deset zemí a v každém dni bylo tak šestnáct mítinků. Intel je tak silná firma, že když přijede její šéf do určité země, setká se s prezidentem, králem apod. Takže to nebylo zase tak triviální, zařídit to. Přípravy trvají zhruba šest měsíců. V dané zemi je vždy pár lidí, kteří domlouvají mítinky, takže bylo zapojeno tak sto lidí. Byl to taky první týden v mém životě, kdy jsem spal dvě hodiny denně a přežil jsem bez problémů, protože ta úroveň stresu byla ohromná.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.