Lidovky.cz

O bezdomovcích čistě finančně. Vyplatí se do nich investovat?

USA

  12:26
Oáza, koncentrák, shromaždiště pro opilce. I tyhle nálepky dostal minulý týden plán pražského radního Jiřího Janečka postavit na okraji hlavního města místo, kde se budou shromažďovat notoričtí bezdomovci. Ti by tam měli dostat ubytování a jídlo a v podstatě být ponecháni sami sobě. Ve víru vášní se ale ztratila jiná důležitá otázka – vyplatí se taková investice?

Brno chce zatočit se všemi bezdomovci, povaleči a žebráky. Zakázalo pití alkoholu v ulicích města. foto: Tomáš Hájek, Lidové noviny

O fenoménu bezdomovectví neexistují v České republice příliš důkladné studie. Něco by mohla ale možná napovědět analogie se Spojenými státy, kde k této problematice existuje řada důkladných výzkumů.

Z nich vyplývá, že většina bezdomovců zůstává bez střechy nad hlavou poměrně krátkou dobu. Jen něco přes deset procent lidí bez vlastního bydlení jsou bezdomovci déle než jeden rok nebo jsou na ulici v průběhu tří let opakovaně.

Přitom právě tito lidé představují pro sociální systém největší zátěž. Podle Dennise Culhaneho, který se bezdomovectvím zabývá na University of Pennsylvania, jde na jejich ošetřování na pohotovosti a zajištění jejich přístřeší 60 procent všech prostředků vynakládaných na pomoc bezdomovcům. Další peníze pak stojí jejich dlouhodobé léčení v nemocnicích.

Přitom jsou nemocní častěji nebo jejich choroby mají horší průběh právě proto, že jsou na ulici. Americký novinář Malcolm Gladwell uvádí ve svém článku v časopise The New Yorker, který vzbudil v USA velkou diskusi, typický příklad: léčení bezdomovce alkoholika Murraye Barra z města Reno stálo miliony dolarů. Přitom podle Gladwella by se finančně vyplatilo darovat mu byt, platit nájem a k tomu někoho, kdo by nad ním tak trochu dohlížel. Vyšlo by to levněji a nakonec by nemusel tak brzy zemřít.

Zda takovou péči nabídne Janečkovo centrum, není zatím jasné. Janeček odhaduje, že do zařízení, které má začít fungovat příští jaro, přijde zhruba deset procent pražských bezdomovců a mělo by být otevřeno i lidem, které nepřijmou do svých zařízení charitativní organizace – například proto, že jsou opilí.

Odpovídalo by to amerických zkušenostem s chronickými bezdomovci. Jenže jsou tu dva problémy: Za prvé, v USA se snaží stáhnout bezdomovce pod střechu nenásilně, zatímco Praha chce bezdomovce otravovat, aby do centra šli. Zavání to úřední šikanou a může to předznamenat neúspěch celého projektu.

Za druhé, Janeček říká, že k vytvoření centra pro bezdomovce vedly radní jiné než pouze finanční úvahy. Ostatně, v Česku ani neexistují detailní průzkumy toho, kolik stojí zdravotní péče o bezdomovce a zda by se nevyplatilo prostě je někde nechat bydlet zdarma. Radní vedli ke schválení tábora jiné důvody – podle průzkumů veřejného mínění přes osmdesát procent Pražanů vnímá bezdomovce na ulici jako "problém" a komunální volby se blíží.

Otázkou ale je, jak se voličům bude líbit to, že provoz takového centra bude stát šest milionů korun ročně a minimálně stejně tolik bude stát jeho výstavba. Přitom bude sloužit v nejlepším případě 150 až 300 lidem.

Půjde navíc o lidi, kteří si podle vnímání většiny takovou péči ani nezaslouží. Když někdo požaduje například podporu v nezaměstnanosti nebo sociální dávku, musí dokázat, že se snaží pracovat nebo si nemůže pomoci jinak. Nebo, jako u některých charitativních organizací, alespoň předvést minimální snahu a neopíjet se.

V tomto případě nic takového nebude existovat. Nehledě na to, že takový systém nemotivuje zbytek populace, aby se příliš snažil. Ostatně, právě na námitku této do očí bijící nespravedlnosti narazily podobné projekty v USA. Jenže možná se nakonec takový přístup vyplatí všem. Konec konců, z morálních důvodů není možné nechat bezdomovce bez lékařské péče a ta se platí ze stejných peněz jako jejich ubytování – totiž z daní těch, kteří pracují.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.