Nechci říkat, že vydání těchto dluhopisů je špatný, nebo dobrý nápad. Spíše se zamyslet, co to bude znamenat pro bohatství domácností. Hlavně a především, není pravda, že domácnosti vlastní jen něco přes jedno procento státního dluhu české vlády.
České domácnosti nedrží státní dluhopisy přímo, ale prostřednictvím svých úspor, které svěřily do správy finančním institucím (bankám, pojišťovnám, penzijním fondům, podílovým fondům…).
Například v penzijních fondech drží domácnosti majetek za zhruba 211 miliard korun. Z toho je 85 procent investováno ve státním dluhu. Také peníze umístěné v bankách ve formě běžných nebo termínových účtů jsou částečně investované ve státním dluhu.
Jinými slovy, domácnosti mají nainvestovanou ve státním dluhu nemalou část svého bohatství (pesimista by mohl říci, že až příliš velkou část, vzhledem k potížím států zvládat své dluhy a k problémům, které vidíme a uvidíme).
Pokud stát chce prodat svůj dluh napřímo domácnostem, musí si uvědomit, že řeč je stále o jednom balíku peněz. Pokud domácnosti utratí za státní dluhopisy oněch 10 miliard korun v příštím roce, zbude jim o 10 miliard úspor, které mohly být alokovány např. do penzijních fondů, méně.
A tyto penzijní fondy nebudou moci nakoupit dodatečné státní dluhopisy. Jinými slovy, spořicí státní dluhopisy přesunou peníze z levé kapsy do pravé. Ale agregátně se nic nezmění.