Předně jde o důležitý údaj pro nás všechny. Radovat se z růstu hrubého domácího produktu může jen málokdo, pokud se neprojeví v jeho peněžence.
Tématu se v posledních týdnech chytly i odbory, které na polovinu září svolaly velkou manifestaci. Ta by měla „důrazně nejen zaměstnavatelům, ale i široké veřejnosti dokázat, že mzdový vývoj v Česku začíná být vážným ekonomickým problémem“, uvedla centrála Českomoravské konfederace odborových svazů v tiskové zprávě.
Zkrácená pracovní doba v Česku. Poslanci schválili kurzarbeit |
Pracovníkům firem doporučuje pro příští rok vyjednat růst mezd až o pět procent.
A platy zajímají také Českou národní banku (ČNB), která v posledních měsících oslabuje českou korunu ve snaze posílit inflaci. Ráda by ji viděla na hodnotě okolo dvou procent, což je dlouhodobý cíl většiny centrálních bank. V květnu ale rostly ceny pouze o 0,7 procenta. A zádrhel je právě v platech.
„Největším překvapením je trochu nižší růst mezd. Je vidět, že krize byla hluboká,“ uvedl nedávno guvernér ČNB Miroslav Singer. Zároveň označil požadavek odborů jako realistický. Klíčová je ale jeho věta o krizi a její síle.
Z recese se česká ekonomika dostala teprve v polovině roku 2013 a poté delší dobu stagnovala.
Pokles vyjednávací síly
Pravdou je, že od té doby se snížila nezaměstnanost. Nenechme se ale uchlácholit optimistickou statistikou. I když v dubnu bylo podle oficiálních čísel méně než šest procent lidí bez práce (jsme v podstatě premianti celé Evropské unie), je třeba dodat, že před dvěma lety ministerstvo práce a sociálních věcí změnilo metodiku. Tím skokově klesla nezaměstnanost o dva procentní body.
Navíc, i když pracovních míst přibývá, krize trvala dlouho a zanechala hmatatelné šrámy.
Švejnar: Růst HDP bude větší než jinde v Evropě a má sílu dál stoupat |
„V uplynulých několika letech v Česku výrazně klesla vazba mezi nezaměstnaností a pohybem mezd, která relativně spolehlivě fungovala v letech 2002 až 2008,“ vysvětluje Jan Bureš, hlavní analytik Ery.
Jak dodal, zaměstnanci si v období nejistoty a strachu odvykli žádat o vyšší mzdy a ovlivňuje to jejich chování i dnes. „Navíc v průběhu krize relativně poklesla vyjednávací síla řady zaměstnanců,“ dodává s tím, že podíl zaměstnanců v odborech se snížil za posledních dvacet let z pětiny na méně než čtrnáct procent.
Žádná tragédie
Z celé debaty o malém růstu platů a příčinách by se mohlo zdát, že je s tuzemským hospodářstvím něco špatně. Pokud to tak je, pak rozhodně nebude problém právě v platech. Ty totiž rostou a ve srovnání s okolními zeměmi si nevedeme špatně. Stejným tempem jako u nás stoupají platy například na Slovensku.
Už několik let čelí stagnaci mezd i sousední Německo. Odlišná situace nepanuje ani ve Spojených státech, které jsou z krize venku už delší dobu.
Průměrná mzda se za první tři měsíce roku zvýšila o více než 500 korun, respektive o 2,2 procenta. To není vůbec špatné číslo, byť trochu vadne v porovnání s růstem celé ekonomiky, která posílila o 4,2 procenta.
Podstatně lépe než zaměstnanci firem se měli pracovníci v nepodnikatelské sféře, především ve státní správě. Jejich mzdy rostly průměrně o 2,9 procenta.
