Podnikání je pro mě životní styl, ne práce. Měla jsem začít dřív, říká úspěšná manažerka

Po dvaceti letech v jednom zaměstnání si Gabriela Hájková uvědomila, že už se nemá kam posouvat. Práce vedoucí lyžařské školy, lyžařské instruktorky a lektorky outdoorových aktivit v krkonošském středisku ji bavila, ale jako by měla pocit, že stále čeká na něco, co nepřichází. V šestatřiceti se proto rozhodla, že čekat přestane. Lyžařské boty vyměnila za lodičky, šusťáky za perfektně padnoucí kostýmek a takřka po hlavě se vrhla na podnikání v oblasti finančnictví. Dnes je energická žena jednou z nejúspěšnějších manažerek Partners.

Proč jste se po tolika letech v zaměstnání rozhodla pro tak radikální změnu?
Mě práce neskutečně bavila, v zimě lyže, v létě voda, kola, lezení, teambuildingové aktivity… Byla jsem jednou se zakladatelů školy, ale bohužel vždy v roli zaměstnance. Škola patřila v Harrachově k těm nejúspěšnějším, lidé se k nám vraceli, měla jsem skvělý tým, jenže jsem neměla vůbec žádný vliv. Když jsem potřebovala volno, musela jsem jít, jak s oblibou říkám, žebrat. V zimní sezoně prostě člověk pracuje sedm dnů v týdnu a nikoho nezajímá, že máte rodinu, nebo si prostě potřebujete něco zařídit. Dělala jsem to prostě dlouho, vždycky mě to bavilo, ale nikam jsem se neposouvala. Došla jsem do fáze, kdy si uvědomíte, že chcete něco víc.

Kde se vzala myšlenka, že změnu pro vás bude představovat podnikání pod hlavičkou Partners?
Vznikla vlastně přímo na svahu. Jeden z mých instruktorů tehdy pravidelně odjížděl do Liberce. Bylo to tajemné a zvláštní. Ono když se někdo u auta v Harrachově převléká do obleku, tak je logicky podezřelý. To se dělo celou sezonu a vždy, když se vrátil, byl trochu jiný. Řekl mi, že se rozhodl podnikat a je to velmi zajímavé. Ale řekne mi to všechno až po zimní sezoně, až na to budu mít čas. Hořela jsem zvědavostí, věděla jsem, že chci změnu. Co jsem ale rozhodně neplánovala, bylo finančnictví. Ani ve skrytu duše mě něco takového nenapadlo, vystudovala jsem totiž FTVS. No a na jaře mi onen kolega domluvil pohovor a řekl, ať na něj, pokud mu věřím, prostě jedu.

A vy jste jela… Jaké to bylo?
Už vypravit se pro mě bylo dobrodružství. Vzala jsem si své nejlepší oblečení, což tehdy byla flanelka a džíny, a vyrazila. Za mě byl ten pohovor jedno obrovské faux pas. Představte si, že jedete po dvaceti letech na pohovor a pořádně ani nevíte na jaký. On mi to totiž kolega neřekl, sdělil mi pouze to, že je to pro mě životní šance. Na pohovoru mi dávali otázky, které mi nikdo v životě nedával. Například, co chci v životě vybudovat, jak moc mě baví moje práce, jak se mohu v kariéře posouvat, jak mohu ovlivnit své příjmy a hlavně jak mohu ovlivnit svůj čas a určit si priority. Začala jsem o tom přemýšlet a rozhodla jsem se, že to chci, že tu změnu udělám a do financí se vrhnu s jediným cílem: vybudovat si něco vlastního. Nechtěla jsem už prodávat svůj čas za peníze někomu cizímu, chtěla jsem mít možnost ovlivnit svůj čas kvůli rodině a zájmům a současně i kvůli penězům. Hlavně jsem chtěla dělat něco, co má dlouhodobý smysl a užitek. A oni mě vybrali. Začala jsem tak v roce 2008 dva dny v týdnu při plné pracovní době, s dítětem a bez hlídání, dojíždět do Prahy na vzdělávání.

Všichni mě odrazovali

Finanční poradenství vždy nemělo úplně nejlepší pověst, neodrazovalo vás tehdy vaše okolí od takového kroku?
Trefila jste se. Všichni mě odrazovali, absolutně všichni. Když něco děláte dvacet let, lidé vás mají zaškatulkovanou. A vy najednou řeknete, že jdete podnikat na finanční trh. Lidé z mého okolí mi vlastně nevěřili. Věřili mi jako člověku, ale s touhle profesí a prací ve finančnictví se nikdo neztotožňoval. Nikdo mě nepodporoval, naopak mě odrazovali. Mě ale přesvědčilo prostředí, lidé v Partners, hodnoty a vize společnosti, a hlavně jsem to všechno zkrátka chtěla zkusit. Viděla jsem v tom všem užitek pro klienty, budoucí kolegy a pro sebe.

Jaký?
Líbila se mi především hodnota dlouhodobosti a toho, že budu dělat něco, co vlastně všichni potřebují. Pro klienty to má obrovský smysl. Díky službě, kterou poskytujeme, si plní své sny, peníze pro ně pracují, budují aktiva a majetek. Já si službu, kterou poradenství nabízí, zamilovala, protože jsem si sama na sobě a širokém okolí uvědomila, že tomu nikdo až tak moc nerozumí. A to jsem si myslela, že jsem finančně gramotná. Peníze byly, jsou a budou. Každý je řeší. Tenhle byznys vlastně nikdy neskončí.

Proč jste se od finančního poradenství jako takového přesunula rovnou k vlastní firmě?
Věděla jsem, že se aktivně můžu postarat pouze o malé množství klientů. Já ale chtěla službu šířit ve velkém a dostat ji do každého regionu. To bych sama nezvládla. Proto jsem se rozhodla, že budu budovat firmu a vše, co umím, budu předávat dál. Uvědomila jsem si navíc, že s mými dovednostmi si v tomhle oboru skutečně mohu vybudovat něco vlastního. Věděla jsem, že když to vydržím, budu úspěšná. Tohle pro mě byla motivace a dokázala jsem tak překonat i negativní vlivy okolí.

Jaké to bylo se najednou stát ze zaměstnance podnikatelkou?
Podnikání se pro mě stalo životním stylem. Já to vlastně neberu jako práci. Ráno se probudím, vím, že mám den i celý týden naplánovaný. Večer usínám s dobrým pocitem a těším se na další den a další výzvy. Štve mě jen to, že někdo nepřišel dřív a nedal mi tu šanci v době, kdy jsem byla mladší.

Když jste do podnikání vstupovala, měla jste malou dceru, ani to vás nezastavilo a dokázala jste práci skloubit i s rolí matky a stala se z vás úspěšná manažerka. Spousta žen ale takovou odvahu nemá...
Hodně žen do tohohle byznysu nejde, protože má předsudky, že je to byznys mužů. Ale tak to vůbec není. Možná to podporuje i společnost a reklamy, kde bývají spíše muži. Ženy může odrazovat i mylná představa, že nemohou vybudovat dlouhodobou kariéru, protože plánují mateřství. Žen v Partners přibývá, některé už prošly mateřskou a jejich kariéru to neovlivnilo. Já sama mám nyní v týmu dvě maminky, ženy ve věku třicet až čtyřicet let, které si několik let budovaly kariéru a stále ji mají. Partners totiž dává matkám velkou podporu. A v tomhle je rozhodující vlastnost nás žen, dokážeme si totiž skvěle organizovat volný čas a díky tomu při mateřské je možné pracovat. Náš byznys je o komunikaci a plánování, v obém jsou ženy skvělé.

Žít život, o kterém sní

Máte i vy plán do budoucna v rámci Partners?
Určitě. Pro mě je to v tuhle chvíli budování firmy. Chci dávat příležitost lidem. Poslední dva roky děláme s kolegy projekty, které jsme nazvali Podnikání jako životní styl. Zaměřili jsme se na věkovou kategorii dvacet až třicet let. A to v regionech, které jsem si nyní vytipovala. Je to Mělník, Neratovice a Benešovsko. To je moje největší priorita. Aktuálně tak pracuji s týmem mladých lidí a jsem ze spolupráce nadšená. Máme skvělé prostředí, dobrou partu a hlavně je tam energie a vše, co se učí v praxi, je baví. Jsem na ně všechny opravdu pyšná, na to jak se posouvají. To je můj cíl i do budoucna. Chci dát šanci co nejvíce mladým lidem, aby rostli, osvojili si dovednosti podnikatele, aby byli samostatní, aby mohli žít životy, o kterých mnozí jenom mluví a sní.

Říkáte, že vaší prioritou jsou mladí lidé, má v Partners šanci i někdo nad čtyřicet, padesát let?
Máme struktury, které jsou opravdu mladé a jsou v nich manažeři, kterým je třeba pětadvacet let. Ale to není pravidlo. Mladí lidé jsou draví, hladoví, nemají předsudky, jsou zvyklí a ochotní na sobě pracovat. To je velké množství výhod. Oproti tomu, když přijde člověk nad 40 let, který má roky zkušeností, má rozhodně co nabídnout. Lidé v každém věku mohou dojít do fáze, že chtějí změnu, tak jako se to stalo mně. Školím teď například nový tým, kde jsou potenciální spolupracovníci. Vesměs jsou to mladí lidé, ale je tam i muž, kterému je kolem pětačtyřiceti let. Fascinuje mě jeho životní příběh. Má pozici, vede lidi, bere super peníze, ale po letech zjistil, že ho to vlastně nebaví a chce víc. Proto chce jít touhle cestou. Šanci má každý, kdo se rozhodne, že chce změnu. Netvrdím, že každý může podnikat a být úspěšný. Ale za mě je v Partners šance pro každého, kdo chce něco dokázat. Důležité je se nebát předsudků, chtít se učit a makat.

Když hledáte nové spolupracovníky, jakéhokoli věku, vybíráte si stejnou „krevní skupinu“?
To rozhodně. Říká se, že člověk většinou přitahuje lidi, kteří jsou stejně nastavení jako on sám. Pokud si chce člověk vybudovat velkou firmu, bude vždy postavená na lidech, kteří tvoří to prostředí. Byznys prostě vybudujete nejlépe s lidmi, kteří mají podobný vnitřní motor. Dělám to tak, že v Liberci, Kolíně a Praze, kde mám největší týmy, mám kolegy-přátele, s nimiž máme podobné vize, společně děláme projekty a v rámci systémového vzdělávání pořádáme semináře, na které zveme lidi z jejich osobního potenciálu nebo lidi na základě doporučení od spolupracovníků či klientů. Následně startuje zaškolovací systém. Taková škola podnikání, která trvá 6 až 12 měsíců.

Když lidé školou podnikání projdou a vydrží, stanou se manažery-finančními poradci . To však zcela jistě samo o sobě nestačí. Co podle vás dělá dobrého manažera dobrým manažerem?

Vždy říkám, že člověk může mít sebelepší informace, může být sebevíc vzdělán, může mít na zdi sebevíc certifikátů, ale když nebude správným člověkem, nikdy neuspěje. Podstatou všeho v našem byznysu je člověk sám. Jeho chování, jeho nastavení i osobní klid a spokojenost. Když je se sebou člověk spokojený, baví ho co dělá, má dobrou energii která přitahuje lidi, je empatický a přirozený, což je při jednání s lidmi důležité. K tomu se doplní to profesionální – informace, vzdělání, umění komunikace. Dobrý manažer se stará o lidi, se kterými spolupracuje, záleží mu na nich, motivuje je a podporuje.

Co do vašeho byznysu vnesl koronavirus, změnily se vlivem krize požadavky klientů, s nimiž přichází za finančními poradci?
Co se týče ekonomiky celkově, je tu samozřejmě pokles kvůli koronaviru. Lidé se bojí o práci, řeší peníze... Náš obor je paradoxně v růstu. Klientů přibývá až o dvacet, třicet procent. Za posledních šest měsíců máme stovky nových klientů. Lidé si intenzivněji uvědomují, že je třeba k penězům přistupovat systematičtěji, že je třeba plánovat, budovat rezervy. Finanční gramotnost bohužel není jedním z prvků základního systémového vzdělávání, neučí se ani na základce, ani na střední ani na vysoké. Lidé nemají přirozeně možnost, kde se dozvědět ty správné informace. Až právě krize tak lidi nutí se zastavit a přemýšlet. Samotná změna požadavků tady však není. Změnilo se spíše to, jak pracujeme. Klientské schůzky, porady, vzdělávání, práce s nováčky, přijímací řízení, vše je on-line.

Důležitý je plán

Co vám práce v Partners dala? Vnesla do vašeho života něco nového?
Svobodu. Jsem šťastná, dělám co chci. Jsem zdravá, můžu se realizovat, což má nesmírně pozitivní dopad a neskutečně to zdokonalilo život nejen mě, ale i celé mé rodině a přátelům. Když to tak vezmu, mně to pomohlo se sebevědomím. Dalo mi to možnost někoho inspirovat. V neposlední řadě to je časová a finanční svoboda, která mi umožnila i změnu životního stylu a standardu. Práce mi dala také hodně nových přátel. Tým, kde se společně inspirujeme a posouváme. Máme vize a cíle, je radost si je plnit. Prostě pořád se něco děje.

Kde berete motivaci?
V rodině a v týmu. Největší motivací jsou pro mě moji rodiče, kteří nedávno oslavili společných padesát let. Jsou to hyperaktivní důchodci, kteří v sedmdesáti jezdí na kole, bruslích a běžkách. Asi to máme geneticky v rodu, ten sport. Co mě těší, je, že mohu ovlivnit a zkvalitnit jejich rentu, mohu jim pomoci plnit jejich sny, které si nestihli plnit, když vychovávali mě a bráchu. Cestují například po celé Evropě v obytném autě, ačkoli teď jejich cesty trochu zbrzdil koronavirus. Motivací je pro mě i dcera, která studuje vysokou školu, chce podnikat a vybudovat si vlastní firmu, jsem na ni moc pyšná. Aktuálně je také ve škole podnikání u mě v týmu. Podporu mám u svého partnera a jeho syna. Partner také podniká, takže jedeme na stejné vlně, funguje nám to.

Před podnikáním byla vaše práce vlastně jen o sportu, denně jste byla v pohybu. Najdete si na sport čas a energii i dnes?
Bez pohybu bych být nemohla. To, že to stíhám, souvisí s plánováním času, což je jedna z důležitých dovedností každého podnikatele. Je to jedna z mých nejsilnějších stránek. Plánovat tak, aby to bylo efektivní a stihla jsem vše, co chci a mám ráda. Lidé, kteří jdou do podnikání se často bojí, že se pak budou honit jako psi s vyplazeným jazykem, ale je to obráceně. První, co je třeba každý týden udělat, je plán. Já to dělám každou neděli, vždy si dvakrát až třikrát do týdne naplánuji sportovní aktivity. Umím cvičit, umím běhat, vím, jak na to, dělám to celý život, ale jsem ve fázi, kdy je pro mě příjemné, že si mohu najmout trenéra. Cvičím tak systematicky s profesionálem a mám z toho super pocit. Za mě je sport jednoduše to první, co v diáři mívám. Říkám si, k čemu mi budou všechny ty výsledky, úspěch, když mi nebude dobře. Fyzická aktivita udržuje i můj mozek v dobré kondici.